Na FDb pokračujeme se zombiárnami. Po
"Až v pekle nebude místo, mrtví budou chodit po Zemi."
Nemyslím si, že by to v případě Úsvitu mrtvých mělo sehrát nějakou významnou roli, ale přesto radši napíšu, že řeč bude o 139 minut dlouhé „necenzurované“ verzi. Ta se liší vlastně akorát v tom, že obsahuje více gore efektů, o které se postaral Tom Savini, jenž si současně zahrál jednoho z vůdců gangu. Zatímco Noc oživlých mrtvol jest nefalšovaným hororovým mistrovským dílem, Úsvit mrtvých si jde svoji vlastní cestou a více než o čistokrevném hororu o něm mluvme spíše jako o nepříliš povedené satiře. Není divu, že události z Romerova debutu ignoruje (byť se jím zároveň paradoxně docela dost inspiruje). Naopak překvapuje, že se na vzniku výrazně (konzultace scénáře, střih, hudba) podílel Dario Argento, tvůrce žánrových opusů Suspiria, Profondo Rosso, Pták s křišťálovým peřím, Phenomena, Tenebre, …Nejvíce nás mají zajímat dva poldové a dva televizní pracovníci, resp. jeden televizní pracovník a jedna televizní pracovnice. Seznamujeme se s nimi v době, kdy už mrtví vstávají a požírají čerstvé lidské maso. Nezdržujeme se tedy žádnou zdlouhavou expozicí. Skvělé, ale bylo by skvělejší, kdyby takových kladů měl Úsvit mrtvých víc. Z řemeslného hlediska se jedná o velice nezvládnuté dílo, což je vskutku zarážející. A nijak to nesouvisí s tím, že tahle „necenzurovaná“ verze má o dvanáct minut delší stopáž.
Při jakémkoli přejezdu na jiné místo (televize, barák, obchoďák) se do té doby pracně budované napětí, atmosféra a ucelenost zase rozpadají a je nutné začínat znova. Další problém představuje to, že si postavy opět kolikrát počínají značně nelogicky a ze dvou řešení volí to komplikovanější, tj. místo instinktu se zabývají složitými konstrukcemi. Znovu – vzhledem ke zvolené filmové řeči nic nenasvědčuje tomu, že tohle měl být nějaký záměr ve smyslu ukázat nedokonalost lidské rasy nebo tak. Zato návrat „zombíků“ do obchodního centra, protože si pamatují, že tam chodívali zaživa, je hodně vtipný, trefný a tudíž i vpravdě satirický.
Samozřejmě krve a brutality si v Úsvitu mrtvých užijeme na rok 1978 dost. Gore efekty svůj účel splní, tedy až na tu nepřirozenou barvu krve. Na druhou stranu je násilí vzhledem k těm nelogičnostem až na výjimky často samoúčelné. Všechna čest tedy Ruggerovi Deodatovi, jenž dva roky poté natočil Cannibal Holocaust, který je pokládán za nejbrutálnější a nejnásilnější horor všech dob. Jenže veškerou brutalitu a veškeré násilí si tam pokaždé dokážeme něčím vysvětlit, objasnit. Do značné míry se to týká stokrát opakované pravdy týkající se toho nešvaru, který platil už před Úsvitem mrtvých a platí dodnes. A sice, že se horor stává o poznání méně působivým, když se postavy začnou chovat jako idioti, aby se mohlo stát něco děsivého. A když k tomu připočteme nedobré herecké výkony …
Úsvit mrtvých představuje po Noci oživlých mrtvol jednoznačné zklamání. Ne snad kvůli lehčímu žánrovému odklonu, jako spíše proto, že prostě zestárnul. George A. Romero rozhodně i potom natočil působivější tituly. Vedle masek se dá vyzdvihnout akorát hudba, resp. jenom ta od Goblinů, neboť jinak bývá v kontrastu s obrazem, což nefunguje. Vrcholem bude pak asi scéna proměny jedné z nejdůležitějších postav. Rovněž potěší ten westernový nádech, ale jinak se Úsvit mrtvých s podobně laděnými počiny Planeta teror či Od soumraku do úsvitu nedá srovnávat. To se vlastně nedá ani se „zombiárnami“ od Lucia Fulciho. Dělat satiru (zvláště v 70. letech v USA) nebylo, není a zřejmě ani nebude nic jednoduchého. Takže ani v dnešní době není dobré, když se pod vějičkou hororu zvrtne v absurdní komedii.
FOTO: cinema.de
