Jistý Mitch Emhoff (Matt Damon) bydlí se svou ženou Beth (Gwyneth Paltrow), s jejím synem Clarkem a se svojí vlastní dcerou Jory v Minneapolis. Na tom ještě není nic strašidelného. Beth kvůli své práci hodně lítá po světě. A navíc je velice přátelská. Někdy až moc, jenže to by se její manžel neměl dozvědět. Když přiletěla z Hong Kongu a z Macaa, nebylo jí dobře. Hodně kašlala a měla rozostřené vidění, tak jako se to během několika hodin stalo dalším, kteří byli v kasinu ve stejné době nebo přišli do kontaktu s někým, kdo tam byl. Čtvrtý den po chycení tohoto viru Beth, která – jak se ukáže – byla pacientem nula, v bolestech umírá. Ba co víc, o pár hodin později ji následuje její šestiletý syn. Vypadalo to jako záchvat (třes těla, pěna u pusy), jenže tohle není epilepsie – tohle je něco jiného. Něco, co nemá jméno. Něco, s čím se do té doby nikdo nikde nesetkal.

A protože je to vysoce infekční, brzy se nákaza roznese po oblastech s vysokou hustotou obyvatel, na což budeme titulkem upozorněni. Nakažených bohužel po celém světě přibývá a smrtnost se ještě znásobí, když vir po zavlečení do Afriky zmutuje s HIV. Mitch brzy zjišťuje, že je imunní. Jenže není jisté, jestli náhodou není přenašečem. Dceru, která na tom může a nemusí být stejně, se sice snaží chránit, ale vlastně ne před sebou samotným. Celý svět čeká na vakcínu, nicméně to bývá i v méně závažných případech běh na dlouhou trať. Do té doby budeme v podstatě svědky několika rozličných lidských charakterů, pohybujících se v různých prostředích.

Film Nákaza vzniknul v roce 2011 a scenárista Scott Z. Burns údajně ledacos konzultoval s vědci a zdravotníky. Bohužel co se konceptu týče, neuchopil toto téma nejideálněji. Během cca 100 minut se snaží rozprostřít prostor mezi několik postav. Všechny mají v rámci světové pandemie svoje opodstatnění, akorát pak by to bylo spíše na televizní seriál, protože v celovečeráku o této stopáži se nedá všechno odpovídajícím způsobem rozvinout. Na účinnosti také ubírá fakt, že o ledasčem se pouze mluví, než aby to bylo přímo ukázáno. Rozpočet 60 milionů dolarů se proto jeví býti zcela neadekvátním a nadsazeným. Ale to je dáno tím, že vizuální styl občas připomíná jiné Soderberghovy projekty – Sex, lži a video nebo Nepříčetnou.

Určité paralely s letošní pandemií tady ovšem najdeme. Na druhou stranu vyvstává otázka, jestli to ve skutečnosti nebylo s původem viru přesně naopak. To znamená ne, že to Nákaza odhadla správně, ale že někdo prohlásil, že virus pochází od netopýrů právě na základě toho, že to viděl v tomhle filmu. Těch variant existuje více: Zaprvé, koronavirus opravdu pochází od netopýrů. Zadruhé, koronavirus byl uměle vytvořený a nedopatřením smolně uniknul z čínské laboratoře. Zatřetí, koronavirus byl uměle vytvořený a naschvál byl z čínské laboratoře vyslán do světa. Začtvrté, za koronavirem stojí těch cca 30 nejbohatších lidí, kteří na planetě Zemi rozhodují o osudu všeho a všech, přičemž se tedy domluvili, že nechají virus uměle vytvořit a tímto způsobem sníží populaci, avšak sami pochopitelně už dávno mají vakcínu – takhle to dopadá, když máte prachů, že nevíte, co s nimi (současná prohlášení Billa Gatese ledacos v tomto směru naznačují). Zapáté, jedná se o zásah mimozemské civilizace, která teď čeká … a kdo ví, s čím přijde příště. Zašesté, žádný koronavirus nikdy neexistoval a celé je to jenom vědecký experiment, jehož cílem je ukázat manipulovatelnost lidí a vyvolávání strachu na základě toho, co se píše na internetu a říká v televizi.

 










 

Ale zpět k filmové Nákaze. Nejprve se řeší, jestli se má utajit (podobně jako Černobyl). Jde o onemocnění typu SARS a můžou za něj netopýři. Způsobuje kašlání, protože napadá plíce. A jaká jsou v tomto dramatu opatření? Lidé mají zůstat doma a mýt si ruce, zavírají se školy, ulice jsou vylidněné, dodržuje se sociální odstup, zavádějí se online videokonference, někteří ho můžou mít, ač jsou bez příznaků, ze stadionů se dělají provizorní špitály, všichni začínají nosit roušky, šíří se nepodložené zvěsti, odkazuje se na španělskou chřipku, lidé zběsile nakupují potraviny, autority zavírají hranice ...

Naopak se neřeší dopady na ekonomiku. I proto, že na to prostě není čas. Přitom by bývalo bylo nejzajímavější, kdybychom sledovali pouze Mitche. Protože fakt, že je imunní, z něj činí postavu s velkým potenciálem. Je vůbec takových lidí víc? Jenže místo toho tady máme epidemiologa Dr. Cheeverse (Laurence Fishburne) a jeho kolegyni Erin Mearsovou, ze které udělala Kate Winslet patrně nejsympatičtější postavu, která navíc v jeden moment vytváří chytrou karanténu. Nechybí zástupkyně WHO (Marion Cotillard), která však stráví většinu času v ušlechtilém čínském zajetí. Máme tady zkušeného Dr. Sussmana (Elliott Gould), který zmizí stejně rychle, jako se objevil. To samé ten uklízeč (John Hawkes), který se tváří, že sežral všechnu moudrost světa. Výraznou úlohu sehraje vědkyně Ally Hextallová (Jennifer Ehle). A pochopitelně nesmíme vynechat jedince, kteří se v případě konfliktu (až už válečného nebo s přírodou či virem) snaží z dané situace vytěžit co nejvíc. K nim patří ten novinář na volné noze (Jude Law).

Nákaza zdaleka nevyužila potenciál, jaký se v tomto námětu skrývá, třebaže v některých ohledech zachází dál, než současná realita (to je ale dáno tou vyšší smrtností, tedy se o to víc projevuje pud sebezáchovy)_. Děj uhání zběsile dopředu, takže není prostor některé důležité aspekty dostatečně rozvinout. Nehledě na to, že v podstatě chybějí naléhavěji podané scény a záběry, které by přesvědčivě ukázaly, jak seriózní je tato situace. Jinými slovy – plynoucí dny sice mapujeme, leč není znát, že by ta situace jakkoli gradovala. A když už se v závěru přeci jen zpomalí, vytahuje scenárista rodinné hodnoty. A to rádoby dojemným, patetickým způsobem, který už zabil více amerických filmů různých žánrů. Alespoň se nebojí nechat odpravovat postavy ztvárněné slavnými herci a herečkami, i když to je samozřejmě otázka Soderberghova obsazení. No, Světovou válku Z jsme už viděli, takže z počinů na podobné téma se nabízejí ještě například Slepota a Perfect Sense. V Nákaze tedy nacházíme paralely se současností a tudíž jí nelze upřít předvídavost. Na konci závěrečných titulků totiž stojí: „Otázka není jestli, ale kdy.“

FOTO: Warner Bros.