Tentokrát jsme pro vás vyzpovídali oblíbenou českou, resp. česko-polskou zpěvačku ...
Ewa Farna: Určitě. Já jsem měla v Polsku i takový projekt, kdy jsem pro Čechy doporučovala pár oblíbených měst. Od restaurací, kaváren až po památky nebo galerie. Jedno z těchto měst byla Vratislav, což je fakt krásné město. Potom Český Těšín, obzvlášť jeho polská část. Protože to je jedno město, ale rozdělené do dvou států. Takže přejdete most, jste v jiné zemi, ale pořád ve stejném městě. Také Katovice se hodně rozvíjejí. Pořád se to mění. V některých městech jsem dlouho nebyla. A vím, že kdybych tam přijela teď, tak by to bylo úplně jiné.
Ještě jednou bych určitě zmínila tu Vratislav, respektive Wroclaw. To je město, kde jsem dokonce hrála na Silvestra, a mám ho hrozně ráda. Ve Wroclawi je dokonce jedno z největších náměstí ve střední Evropě.
FDb: Přemýšlela jste někdy o tom napsat svoji autobiografickou knihu?
Ewa Farna: Byly takové nabídky, ale rozhodla jsem se pro ten dokument. Alespoň prozatím. Protože co můžu zatím říkat? Jediné, co můžu shrnout, bylo moje dětství v showbyznysu, které už je uzavřené. Proto jsem udělala ten dokument, který je pro mladé lidi stravitelnější, rychlejší. A i mě to baví, protože ráda sleduju dokumenty o zpěvácích. Na chvilku jsem zabrousila do té filmové branže, protože jsem poprvé produkovala film. A knihu si třeba nechám, až budu trochu starší a budu mít co říct. A budu mít fanoušky, kteří budou schopní věnovat pozornost té knize delší dobu, než těch pětasedmdesát minut, jako jsem to udělala v tom dokumetu. Myslím, že takhle to bude dávat větší smysl.
FDb: Proslavila jste se už v hodně útlém věku. Spousta herců, hereček, zpěváků, zpěvaček a dalších umělců takhle brzkou slávu neustojí. Co vám v tomhle směru pomáhalo?
Ewa Farna: Zázemí. Rodina. To, že jsem věděla, kam patřím, kdo jsem, odkud pocházím. Měla jsem pevný rodinný základ, protože rodiče byli spolu. Učili mě, co je dobré, co je špatné. A opakovali, že se k nim můžu vracet, že je tam bezpečno a láska. Je dobré, když vám někdo jako dítěti řekne, co se dělá a co ne. Na debaty a diskuze a nacházení té roviny mezi tím pak máte celý dospělý život. Tohle mi rodiče dali a já jsem za to strašně šťastná. A pak jsem od nich měla i to sebevědomí. Když mi někdo říkal, že jsem špatná nebo že zpívám blbosti, tak jsem se z toho vždycky dokázala oklepat. Neříkám, že jsem to nepocítila, vždycky to bylo nepříjemné. A říkala jsem si, že se z toho buď zhroutím a skončím, nebo se postavím na nohy a půjdu dál. Tam moc nebylo na výběr. (úsměv)
FDb: A co si říkáte, když se zpětně podíváte nebo si poslechnete jedny z prvních vašich rozhovorů?
Ewa Farna: To nedělám. (smích) Ale možná bych měla. Byla jsem dítě. Ale občas to tak mám i s těmi písničkami. Jsou písničky nebo texty, které jsem zpívala ve třinácti a dneska bych je už nezazpívala. Když je vám dvacet šest, tak je to jinak. Beru to tak, že když si otevřu ten památníček, pousměju se a řeknu, že to bylo dobré, že mělo smysl zrovna tuhle věc v tom mém vývoji udělat a tu písničku vydat. Na každém svém koncertě třeba zpívám písničku Měls mě vůbec rád, kterou jsem poprvé zpívala, když mi bylo jedenáct a vydala, když mi bylo dvanáct. Tak si otevřu ten památníček a zpívám ji. Jsem té písničce za mnoho vděčná. A vděčná jsem i nějakým rozhovorům, které někdo viděl a tehdy si mě třeba oblíbil. Asi je potřeba to brát i tak, že ty rozhovory, když mi bylo dvanáct, byly určité pro určitou cílovku. Pro moje vrstevníky, kteří mi tehdy rozuměli. Nebylo to pro lidi v mém současném věku, kteří by se nad tím asi usmáli. (úsměv)
FDb: Pamatujete si na váš první koncert?
Ewa Farna: Jo, úplně přesně. Bylo to v Třinci v kulturáku v březnu 2007. V roce 2006 jsem dostala Českého slavíka za objev roku a v roce 2007 jsem měla první koncert. Byla to taková zkouška, jestli tu hodinu a půl odmoderuju a odzpívám. Povedlo se to a pokračovali jsme dál.
FDb: Učila jste se nějak zvládat trému, teda pokud jste jí trpěla?
Ewa Farna: Ne, netrpěla. Prostě jsem si říkala: „Vo co de?“ Pořád je to entertainment, pořád je to zábava. Řešíme svoje problémy, které se týkají slávy nebo popularity a věcí, které z toho vyplývají. Ale to, co řešíme v rámci svojí profese, je entertainment, sranda. Někomu se to líbí a někomu ne. Je potřeba to brát jako záležitost vkusu. Není to o tom, kdo je lepší, ale o tom, kdo si najde více svých lidí, kteří ho chtějí poslouchat.
FDb: Takže myslíte, že by to s tou trémou nebylo horší, kdybyste začínala profesionálně zpívat třeba až teď po té dvacítce?
Ewa Farna: Možná jo, možná to tehdy bylo tím, že jsem byla ještě dítě. Prostě začnete, děláte, co vás baví, a ty věci nedomýšlíte. Možná to bylo také svobodnější. To jsou takové kdyby, na které asi nikdy nebudu schopná odpovědět. Teď už si samozřejmě uvědomuju důsledky. Kdežto když je člověk dítě, tak nad těmi věci tolik nepřemýšlí a dělá je více intuitivně. Ale já se snažím v sobě tu dětskost v nějakém smyslu zachovat a být pořád bezprostřední. A když se něco nepovede, tak si prostě řeknu: „Jó, to nevadí.“
FDb: Podílíte se na psaní textů vašich písniček?
Ewa Farna: Jo. Vždycky jsem spoluautorkou hudby nebo textu. Když jsme v tvořícím procesu, tak se scházíme s uričtými lidmi v místnosti. Já přinesu něco, o čem chci zpívat, třeba frázi v refrénu nebo nějaký motiv. A spolu ho dál rozvíjíme. Ráda si nechám poradit. Měla jsem období, kdy jsem všechno chtěla dělat sama. Říkala jsem si, že když nebudu jako Aneta Langerová nebo Tomáš Klus, kteří si všechno dělají sami, tak nebudu stát za to. Ale už jsem od toho odstoupila a všimla si, jakým způsobem se to dělá v zahraničí a pochopila, že já taková nejsem. Nejsem schopná si udělat písničku celou sama. Důležité pro mě je mít o čem zpívat, vědět, co chci lidem sdělit, a obklopit se lidmi, kteří třeba té textařině nebo té produkci rozumí více než já. Ale furt je tam ta Ewa, to moje sdělení. Podle mě je gró úspěšných lidí přiznat to, že kolem vás jsou lepší lidi a čerpat od nich.
FDb: Máte předhled o tom, kolik písniček jste už nazpívala? Myslím včetně těch převzatý jako byly například Boky jako skříň?
Ewa Farna: Jednou jsem to počítala. Může jich být nějakých 300. A když počítám písničky, které jsem zpívala jednorázově na nějakých akcích, jako třeba s Karlem Gottem, když jsem zpívala jeho písničku na jednom posledních koncerů v O2 Areně, tak by jich bylo mnohem víc. Ale těch, které fakt napíšete, bylo kolem tří set. A těch, co mám v šuplíku a v telefonu a diktafonu, je zase ještě mnohem víc. A všechny by asi ani neměly vyjít ven. (smích)
FDb: Ptal jsem se Anety Langerové nebo Daniela Landy, zeptám se i vás. Máte nějakou z těch vašich písniček nejradši?
Ewa Farna: To se mění. Většinou je to ta nejposlednější, nejaktuálnější. Nebo to jsou písničky, které ještě nevyšly, ale už je chystám, máme je v nějaké fázi a je to dobré téma.
FDb: Máte nebo měla jste někdy nějaké vzory? Hudební i nehudební?
Ewa Farna: Tak nehudebních mám spoustu. Ale jinak jsem to takhle asi nikdy nevnímala. Jsou lidi, kteří mě inspirují, ale spíše jsou jednotlivé písničky, které mě inspirují, než že by mě inspirovali umělci celými deskami. Od děství mám hodně ráda P!NK, která dělá poctivý pop-rock. Dělá to dobře a zároveň je věrná sobě. To mi je sympatické. Miluju Jessie J za to, jak zpívá. Má neuvěřiltený hlas. A je mi sympatické i to, jak vystupuje. Takže těch lidí je více, ale nejsem si jistá, jestli můžu o někom říct, že je to můj vzor, protože bych je musela znát i lidsky. Co za tou hudbou je, jak ji tvoří ... A tak podobně.
FDb: A z těch nehudebních vzorů?
Ewa Farna: Rodiče! Já jsem věřící člověk, takže pro mě jsou důležité i náboženské vzory. Ale i z jiných náboženství. Třeba Dalajláma. Dále třeba Nelson Mandela nebo Nicholas Winton. Lidé, kteří jsou odvážní a změnili svět tím, co dělají. To je pro mě ještě větší přesah. Jsou to vlastně ti lidé, o kterých se točí filmy. (smích) A v té hudbě se čím dál víc nesoustředím na produkci nebo na to, jak se mnou ta písnička hýbá, protože je dobře napsaná. Ale jde mi o to, co ten člověk tím chce vyjádřit. Proč ji napsal, o čem ji napsal v kontextu jeho života ... To mě v poslední době zajímá čím dál tím víc.
FDb: Známe vás především jako popovou a rockovou zpěvačku. Přemýšlela jste, že byste si zkusila jiný žánr? Třeba metal nebo country?
Ewa Farna: To jsem nezvažovala. My hodně měníme styly v rámci koncertů. Třeba jsme vyrazili na jazzovo-akustické turné. Měla jsem desku, kde jsem svoje písničky hrála v jazzové podobě. Měla jsem v Praze koncert, kde jsem hrála svoje písničky se symfonickým orchestrem, takže jsme to předělali do klasičtějších aranží. S tím si ráda hraju. Ráda si zahostuju v jiném žánru, nejsem uzavřená. Na Grammy mě třeba baví, že se spojí lidi, které byste nečekali. Třeba country s někým z rock’n’rollu. Prostě jsou tam taková netypická hudební spojení, která vás nenepadnou, ale pak je to skvělé. Tomu jsem otevřená. Ale že bych měnila styl, to ne. Dělám to, co mě baví. Jsem holka, která vyrostla na popu a baví mě, takže se za něj nestydím a snažim se ho dělat poctivě. Aby to nebylo takové natřásání zadků do beatů, které jsou trendy. Chci, aby to mělo něco, co jde ze mě.
Ewa Farna: Nějaké nabídky přišly. Hodně to byly muzikálové role. Pak přišlo hodně rolí, ve kterých bych hrála sama sebe. To jsem udělala v jednom polském a v jednom českém seriálu. Ale to je něco úplně jiného. A ještě jsem dostala nabídku hrát porodní bábu, která ve filmu dvakrát řekne: „Tlačte, tlačte.“ Tak jsem si řekla, že si asi někdo chce dát na plakát, že tam je Ewa Farna.
FDb: Prozradíte název toho filmu?
Ewa Farna: Ne, ne, ne. (smích) Ani nevím, jestli se vůbec natočil. V případě Uzlů a pomerančů jsem si sedla s režisérem, který mi o tom vyprávěl, a nebyla to nějaká blbá komedie. Takže mě to nalákalo. Vlastně i tím, že to bylo v česko-německé produkci. Dokonce to původně mělo být v česko-polsko-německé produkci. A byla to fakt role. Takže jsem neměla nastoupit jako Ewa Farna, ani jako „tlačte, tlačte“. ale měla jsem tam něco zahrát. Takže to pro mě byla velká výzva. A protože to vyšlo i časově, tak jsem řekla, že jo, že to zkusíme. A za tuhle zkušenost jsem hrozně ráda. V tom mém CV je to něco, co může být zrníčkem něčeho, co se rozvine. Ale třeba to u toho má skončit. A měla jsem to jenom začít. To nevím.
FDb: Tak vy v Uzlích a pomerančích hrajete takovou kladnou postavu, která například neváhá zavřít poštu pro dobrou věc …
Ewa Farna: Jo, jo, jo. (úsměv) Bylo to jiné. Vlastně jsem hrála i o deset roků starší holku, než jsem reálně. A měla jsem hrát i bez make-upu. Hrozně mě to naučilo i v tom, že chodím do maskérny, kde mě nalíčí, a pak jdu na podium nebo natočit klip. A tady na Uzlích a pomerančích jsem byla ráno v příšerném stavu v té maskérně. Oni mi prohrábli vlasy a řekli: „No, teď vám dáme trochu balzámu na rty a běžte na to." Já říkám: „Počkejte, vždyť jste mi nedali ani řasenku.“ A oni řekli: „No, ale vy nejste Ewa Farna. Vy jste Marta.“ Takže Marta je taková. Je to úplně jiný pocit a rozhodně to bylo zajímavé.
FDb: Takže případným dalším nabídkám na roli ve filmu byste se nebránila?
Ewa Farna: Nebránila. Ale vždycky zvažuju ten scénář a kdo to režíruje, kdo to dělá za produkci, co tam je za herce a jaký je účel toho filmu. A je pro mě nekomfortní pocit, což z hudby neznám, že tam odehraju svojí roli a jdu pryč. A ten film vyjde za rok a já vůbec nevím, co to bude. A pak jdu do toho kina na tu premiéru a jsem rozklepaná z toho, jak to dopadlo. V té hudbě je to tak, že písničku napíšete, nahrajete, řešíte jak bude vypadat ten obal … Prostě řešíte všechno až do konce, a pak to teprve odevzdáte těm fanouškům. A já jsem na tohle velmi pečlivá. V Uzlích a pomerančích jsem neměla vliv na střih, na hudbu, ani na další věci. Takže výsledek není nic, co bych mohla ovlivnit. To je práce jiných lidí. A já jsem tam pouze jako herečka. To na hercích obdivuju, takový přístup.
FDb: Říkala jste, že věci hodně zvažujete. Zvažovala jste i to, jestli nazpívat písničku k filmu Všechno nebo nic? Chtěla jste od režisérky vědět, o čem film bude nebo jste ho dokonce chtěla nejdříve vidět? Je to pro vás důležité?
Ewa Farna: Jo, já jsem ho viděla. Teď mám v Polsku taky nabídku na napsání písničky pro film. A čekám, až ho budu mít nějakém hrubém střihu. A potom, co ho uvidím, i když ještě s timecodem a s greenscreenem v některých scénách a bez hotového colorgradingu. Třeba ve Všechno nebo nic byli polští i čeští herci a ještě to nebylo předabované. Takže jsem je slyšela mluvit ve svém jazyce, což je super. Takže to nejdříve musím vidět, a pak se rozhoduju, jestli jo nebo ne.
FDb: A jaké filmy sledujete nejraději jako divačka?
Ewa Farna: Třeba Uzly a pomeranče jsem viděla jednou, protože mi není úplně příjemné na sebe koukat. Ale není to něco, co bych si pouštěla. Filmy miluju a koukám na ně furt. A na seriály. Ale hlavně na filmy v hollywoodské produkci. Nejsem moc alternativní.
FDb: Takže včetně komiksových …
Ewa Farna: Občas taky, hlavně kvůli muži. Taky jedeme Apple TV a Netflix, občas zajdeme do kina, ale to se s dítětem moc nedaří. Nedávno jsem koukala na Parazita, což není hollywoodský film, ale jihokorejský. Strašně příjemně mě překvapil a moc mě to bavilo. Jinak z nehollywoodských filmů bych zmínila dánský Hon. Ten ve mně hodně zakořenil.
FDb: Byla jste také porotkyně v Superstar. Překvapila vás tahle úloha v něčem? Třeba že jste myslela, že si to užijete, ale na druhou stránu máte v rámci té soutěže docela vekou zodpovědnost …
Ewa Farna: Strašně mě to bavilo, užívala jsem si to a jsem ráda, že jsem to udělala! Pak jsem to ještě párkrát dělala v Polsku v X-Factoru a v Superstar a ještě v některých dalších pořadech. A čím jsem starší, tím je to pro mě těžší. Vlastně tam vidím to svoje dítě a všem bych chtěla říct: „I když vám to nejde a tomu zpěvu se nevěnujte, tak stejně jste dobří.“ Nechci těm lidem způsobit nějaké trauma tím, co řeknu veřejně. Někteří stydliví lidé si tím pochroumají sebevědomí. Prostě se s těmi lidmi snažím zacházet citlivě. Neříkám všem jo, ale asi to neumím říct tak zábavně a televizně a showmansky. Asi víc přemýšlím o tom, jak se ten druhý cítí.
FDb: Jak je to s vámi a s duety? Zdá se mně to, nebo jste jich zase tolik nenazpívala?
Ewa Farna: Já mám v poseldní době právě samé nabídky na duety. A už je odmítám, protože chci dělat i svoje písničky. Možná je to tím, že jsem vydala jednu věc s Davidem Stypkou Dobré ráno milá. A vydala jsem v Polsku dva duety s rapperama. Jeden je aktuální, jeden rok a půl starý. A pak jsem ještě nazpívala duet se svým manželem Martinem Chobotem.
FDb: Na druhou stranu jste měla možnost si zazpívat s Karlem Gottem, což musel být výjimečný zážitek …
Ewa Farna: V rámci koncertů, tedy jednorázově, dělám ty duety celkem často. V rámci swingových koncertů jsem zpívala i s Honzou Šmigmatorem. Ty spolupráce byly různé. Ale s Karlem Gottem v O2 Areně to byl opravdu výjimečný zážitek! Jsem ráda, že jsem to mohla zažít.
FDb: Na co se chystáte v nejblížší době?
Ewa Farna: Chystám se moderovat ceny Anděl. To je velká věc. Hned potom začínám turné po divadlech, kde mám takový koncept bez telefonů, bez streamování. Je to o sezení v divadle, abychom sdíleli zážitky čistě jen tam na tom místě a užili si tu pozornost. V poslední době totiž vídávám z pódia jenom zapnuté telefony, jak lidi natáčejí.
FDb: To je docela odvážný koncept. V dnešní době, kdy je většina lidí na mobilních telefonech fakt závislá …
Ewa Farna: No právě! Tak chci říct: "Zkusme to tu hodinu a půl vydržet.“ Dříve si lidi užívali ty koncerty. Teď jsem byla na Billie Eilish a ona vidí jenom svítící displeje a nevidí těm lidem do tváře. Já na tom turné chci vidět taky lidem do tváře, chci se s nimi bavit. Víc se uvolním, když vím, že nikdo nevytrhne něco z kontextu a nedá to za patnáct vteřin na Instastories. Je to hodně uvolněné a myslím, že na to mám od lidí hodně hezké reakce. Takže v tom pokračujeme už potřetí. A v létě samozřejmě koncerty. A uvidíme, co ten život přinese dál. Letos to bude tři roky od vydání mého dokumentu, který se letos dostal na český Netflix. To je takový interní úspěch.
RECENZE NA FILM UZLY A POMERANČE JE K DISPOZICI TADY
FOTO: Bontonfilm, fdb.cz
