Recenze: Parazit

Vydáno dne 04.10.2019 (327 přečtení)
„Nejzábavnější vítěz Cannes od Pulp Fiction“ pochází z Koreje (Jižní!) a natočil ho režisér, jehož jméno jsem si z nějakého důvodu nebyl schopný strašně dlouho zapamatovat, přestože jsem viděl dva jeho filmy. 

 










 

Teď už si jméno Bong Joon-Ho vybavuju vždycky na první dobrou, ale není to proto, že by tahle jeho novinka natolik nadchnula. Nejvíce chvály prozatím sklízel za Vzpomínky na vrahaAvšak mně neunikly monstrózní Gwoemul a pochopitelně na Barrandově natáčený Snowpiercer, který bohužel občas nepříjemně sklouzával k popcornovému fláku. V každém příapadě teď budeme svědky něčeho z úplně jiného soudku. Ačkoliv s tím, že jihokorejský filmař stvořil zcela nový (sub)žánr, bychom měli být dost opatrní. Stejně jako v uváděných dvou předchozích případech, taky u Parazita spočívá největší síla v jeho nepředvídatelnosti.

Jestli někdy vznikne hollywoodský remake, troufám si tvrdit, že v některých situacích, do jakých se postavy dostanou … resp. tady bychom možná spíše než situací měli napsat křižovatek, by se děj stočil buď očekávaným, nebo poněkud zcestným směrem. Zápletka je v podstatě jednoduchá – chudá čtyřčlenná rodina hodlá vydělat pěníze, a tak se infiltruje do rovněž čtyřčlenné rodiny boháče Parka. Budou předstírat, že jsou zkušení a vzdělaní řidič, učitel, učitelka a hospodyňka, přičemž však bude nejprve nutné vyoutovat ty dosavadní. A nikdo z Parkových samozřejmě neví, že jsou noví zaměstnanci v příbuzenském vztahu.

Odrovnání řidiče pomocí dámských kalhotek a likvidace na broskve alergické hospodyně pobaví. S tím souvisí nezanedbatelný fakt, že Parazit je po delší době jihokorejský film, jaký bude v klidu srozumitelný pro diváky všude na světě, třebaže se v něm pár nelogičností najde. Ale jde vesměs o ty, jaké můžeme sem tam zmerčit i v americkém bijáku. Tedy žádné bizarnosti. Není divu, že se poprvé může stát, že se počin z této asijské země dostane mezi na Oscara nominovanou pětici. V ideálním případě by jej doplnily tituly Bídníci, Narušitel systému, La camarista a hlavně Nabarvené ptáče!

Zároveň se režisér nebojí ukázat při milostné scéně trochu více, než bývá v těchto končinách zvykem. Milostné scény z této části světa (s výjimkou japonské Koridy lásky a nemnoha dalších) totiž častokrát vypadají skoro jako ty, které vznikaly v USA za dob Haysova kodexu. Poté, co se ve druhé polovině Parazita nečekaně vrátí jedna z postav (všechny bez vyjímky jsou obsazeny vhodnými typy herců a hereček), se tohle dílo začne v některých ohledech nepatrně podobat závěru Tenkrát v Hollywoodu, což představuje pořádný úkrok stranou. Ovšem ne až takový, aby se stejně nedal doporučit ke zhlédnutí.

Parazit si díky tomu vlastně nechává prostor pro nesmírně působivou finální dopisovou sekvenci (díky které připomene jiný projekt – ale tady fakt nebudu spoilerovat), které nechybí brilantní twist těsně předtím, než naskočí závěrečné titulky. Ten zajistil o hvězdičku v hodnocení navíc. Protože nebýt toho, odnesli bychom si z filmu především dvě moudra. Zaprvé, že není od věci naučit se číst morseovku. A samozřejmě skutečnost, že pokud prodáváte dům a prozradíte potencionálním kupujícím, že v domě straší duch, není to dobré pro obchod.

FOTO: Aerofilms
Hodnocení autora: 8/108/108/108/108/108/108/108/108/108/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Skylink

Fantazie a Nicota

Školákům z 90. let se pohádková fantasy Nekonečný příběh nesmazatelně zapsala do paměti. Byl to vlastně takový „porevoluční Harry Potter”, navíc se slavnou... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2019, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.052/0.041
Partneři:
Hyperreality.cz | Hyperslevy.cz | Hyperinzerce.cz | Bleskove.cz | IQport.cz