Recenze: Uzly a pomeranče

Vydáno dne 14.03.2020 (256 přečtení)
Český film, který trochu připomene to horší z tvorby Věry Plívové-Šimkové a ve kterém si zahrála Ewa Farna, s níž zároveň nabízíme k přečtení zajímavý rozhovor
Sledujeme klučinu Darka, který chodí do deváté třídy. Ale to neznamená, že by se už takhle mladý nemohl octnout ve složité situaci. Přišel o matku, musí se starat o lehce postiženou mladší ségru. Do toho otec (Stanislav Majer) ztratil práci, takže není divu, že celou na takovém rančíku žijící famílii zběsile nahání sociální pracovnice (svou nekompromisností a potřebou hledat problémy tam, kde vlastně tak docela nejsou, nikoli nepodobná soudružce Zubaté). Přesto se objevují dva světlé body. Prvním bude otcova spolupráce s německým kamarádem Adolfem Ulim, který chce nakupovat zanedbané koně, dát je do richtiku, a pak je zase prodat. K tomu potřebuje prostor, který naskýtá právě rančík Lyskových.

Druhý světlem ve tmě bude začínající vztah s počeštěnou Němkou Hankou (Emilie Neumeister), dost možná nejhezčí a nejvyspělejší náctiletou holkou z okolí. Společně se scházejí při pěkném sluníčku na střeše staré továrny a zažívají hezké chvilky bez záruky. Spolužák Hugo už to sice zabalil, co se pokusů o svedení Hanky týče, nicméně Darek se strašlivě snadno nechá vytočit, což může mít za následek kromě hrozícího zanechání fotbalu taky nechtěnou koupel v rybníku, nekontrolované záchvaty vzteku, které se nevyplácejí. Nebo také prohranou rvačku na krchově, ke které se dobereme hned v úvodu, přičemž jí předchází akční dobrá honička na kolech. Je zajímavé, že v tenhle moment, kdy postavy ještě neznáme, to vypadá, že Darek je záporák a Hugo kladný, šikanovaný hrdina.

 










 

Záhy zjistíme, že Darek je hodný kluk, který má však evidentně k dospělosti mnohem dám, než se nám film snaží v závěru vnutit (zase dospění k něčemu bez uvěřitelného vývoje – vcelku tradiční to Achillova pata současných českých filmů). Pravda, věříme mu, že kupříkladu při pokusu o zkrocení divoké klisny Kirké se nechce před svou holkou vytahovat. Věříme mu taky, že má rád zvířata a že má vysoce vyvinutý smysl pro spravedlnost. Na druhou stranu ho sžírá žárlivost na Hanku, kór když ji vezme počeštěný Vietnamec na vyjížďku na motorce, kterou nechal přestříkat podle jejího přání. Jede s ním stejně a pranic nepomůže, že její bratr-árijec proti tomu po svém protestuje. Darek nedokáže pochopit, že ona by chtěla něco víc ani tehdy, když si schválně dojde ve stodole až před okno, aby si ve sluníčku svlékla tričko (přitom si ji už na začátku představoval osvícenou v bikinách). Tohle umělecké ztvárnění ve smyslu přejít před okno, aby to vypadalo ještě krásněji, trochu připomene až „situaci kolem žíněnky“ v Decibelech lásky. Podobných i jiných nechtěně směšných věcí najdeme v Uzlích a pomerančích více. V porovnání s Cenou za štěstí jsou ale pořád OK.

A není to o naivitě té které postavy, jako spíše o scenáristické a režijní nevyzrálosti. Protože z technického hlediska vypadá tento snímek velice dobře. Dokonce ani záběry z dronů nejsou nadužívány. Rovněž je dobré, že se po celou dobu zaměřujeme ve vyprávění na ty tři nejzajímavější a nejvíce uvěřitelné postavy, tj. Darka, jeho otce a Hanku. Ostatní vedlejší figury totiž příliš sympatií nezískávají. S výjimkou matky, která se objevuje ve flashbacích, a pak v krizovém okamžiku, podobně jako Valerie v Barbaru Conanovi, ale to sem nepatří. Naopak soused Leoš Noha, který byl do Darkovy matky zamilovaný, je vylíčen jako poněkud zaostalý jedinec, který kolikrát ani neví, co mluví. Anebo se opakuje – viz ty události, které mají posouvat. Alespoň, že Ewa Farna neváhá pro dobrou věc zavřít poštu.

Uzly a pomeranče je film, ve kterém uzly odkazují k tomu, že je dobré si je dělat, když si chceme něco zapamatovat. Pomeranče pak představují Hančinu vůni – žádný její šampon, mýdlo nebo parfém. Ne! Její skutečnou ženskou vůni, ze které by měl ten týpek z Příběhu vraha určitě radost. Ale to sem nepatří. Celý film rozhodně připomene Zdivočelou zemi. Dokonce zazní také westernový soundtrack, k jakému se skladatel Jiří Hájek vrací po Teroristce. Nicméně Uzly a pomeranče se primárně soustředí na něco docela jiného, tj. na starosti dospívání. A nutno dodat, že s tímto tématem uspěly tak napůl. Věřím, že v knižní předloze to funguje líp.

P. S.: Možná má sehrát nějakou roli fakt, že se příběh odehrává v obci Posek, přičemž ale žádná taková na česko-německých hranicích nedaleko Liberce neexistuje. Jediná obec s tímto názvem nachází se v Indonésii. Tedy je pravděpodobné, že se jedná o město á la Castle Rock či Derry či Hobb’s End, a tudíž se tady můžou dít ty svéráznější/tajemnější věci.

FOTO: Bontonfilm
Hodnocení autora: 5/105/105/105/105/105/105/105/105/105/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2020, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.063/0.05
Partneři:
Hyperreality.cz | Hyperslevy.cz | Hyperinzerce.cz | Bleskove.cz | IQport.cz