Vysoko, vysoko v zemi s modrými jezery, kde navíc skály sahají až k nebi, tyčí se mocná hora, ve které spí samotný král trollů. Jeho přítomnost může být fatální pro princezny z blízkého okolí, jako je kupříkladu Kristin. Protože když nebudou provdané do svých osmnácti roků, král trollů si pro ně přijde, sám si je vezme a budou mu muset navěky sloužit. Situace se značně zkomplikuje, když princezna uteče před svatbou s arogantním a zbabělým princem Frederikem. Jestli si říkáte, že ji může ze spárů toho obřího monstra zachránit jedině nějaký outsider, tak to si říkáte správně.

Espen (aka Popelák) bydlí v baráčku v lese spolu s otcem a svými dvěma bratry – Petrem a Pavlem. Jenže má (obrazně řečeno) obě ruce levé a obecně není zrovna dvakrát chytrý. A tak zapálí barák, načež se ho otec de facto zřekne. Nicméně bratři ho vezmou s sebou na výpravu za princeznou, se kterou se jediný Espen krátce setkal. Jim jde o finanční odměnu, jemu jde o ni. Nedostal nadílku ani od Štěstí, ani od Rozumu jako ten chasník z Nesmrtelné tety, ale přesto – snad tedy pod vlivem toho setkání s pricenznou – najednou zmoudří a ledacos ví lépe než všichni ostatní.

Tvůrci se snaží to vysvětlit tím, že je to prostě nezručný donquijotovský snílek, kterému zkrátka dělají praktické věci problémy. Jenže takovéto vysvětlení fakticky neobstojí. Cestou sbírá různé věci od zrcátka přes klubko vlny až po helmu, neboť tuší, že se můžou hodit. Přesto se o něm dá tvrdit, že trpí tzv. hromaděním, jelikož vlastně nevyužije všechny. Jinak svou dobrotu prokáže i tehdy, kdy ostatní nereagují na volání o pomoc v podání nosaté příšerky. Na cestě se v úchvatné scéně střetnou s okouzlujícími kráskami, které ve skutečnosti nejsou úplně okouzlujícími kráskami. Fungují na stejném principu jako Sirény z Odyssey, akorát s tím rozdílem, že se jedná o lesní víly a místo zpěvu lákají nikoli na své mladé mušličky, nýbrž na zlatá jablíčka.

 

Jednoznačně nejlepší a patrně i nejstrašidelnější scéna filmu, ve kterém mohly holky klidně dostat větší prostor, resp. ideálně by si zasloužily samostatný spin-off. Takhle se tedy podíváme i na další místa, včetně jedné nevlídné bažiny a tůňky zla. Bohužel postavy cestou občas jednají jaksi nestandardně a král trollů, jenž podle toho mála záběrů vypadá velmi dobře (jinak než tady nebo tady), takže zamrzí, že si ho nemůžeme pořádně prohlédnout, vlastně nevyvede nic vyloženě záporáckého.  Unášet princezny a bránit se nepřátelům je prostě instinkt, který neovlivní, protože není člověk. Kdyby byl, jistě by se nebránil diplomatickému vyjednávání.

Cesta za králem trollů obsahuje dost pozoruhodných fantasy elementů. A po vizuální stránce není filmu skoro co vytknout. Není divu, že se objevila srovnávání s Pánem prstenů, byť tedy tahle dánská výprava není tak epická a evidentně cílí na mladší diváky a divačky. Pan Tolkien holt ovlivnil žánr fantasy jako málokdo před ním nebo po něm. Díky tomu zároveň platí, že podobných pohádek existuje celá řada. Za zmínku ještě stojí, že Cesta za králem trollů se natáčela i u nás. A faktem zůstává, že naprostou většinu současných českých pohádek (snad s výjimkou Hodinářova učně) strčí vcelku hravě do kapsy.

P.S.: V poslední lednový čtvrtek zamíří do kin pokračování nazvané Cesta za živou vodou. Tak uvidíme, jaké bude.  

FOTO: cinema.de