S Trolly se vlastně na stříbrném plátně skoro nesetkáváme. Přednostně se jim věnuje de facto pouze Lovec Trolů, jenž by ovšem klidně i fajnšmekry mohl být považován za zklamání. Tenhle biják z roku 2010 se zabývá Trolly z norské mytologie. Ti mohou být velcí několik metrů, nebo naopak docela maličcí. Trollové, kteří se objevují ve filmu Trollové, který právě přichází do kin, se inspirují těmi tzv. „Good Luck Trolls“ s dlouhými vlasy, které šlo nebo asi stále jde získat i u nás. No, a teď si vezměte, že máte takovéto v podstatě hračky, resp. talismany pro štěstí, a potřebujete je zasadit do nějakého, pokud možno alespoň trochu smysluplného příběhu.

Nakonec to bylo vymyšleno následovně: Trollové žijí na místě zvaném Trollíkov. Ze všeho nejvíce milují tanec, zpěv a objímání. Tak jako mimozemšťany ve sci-fi Četník a mimozemšťané upozorňovaly speciální hodinky na to, že je čas pít olej, v Trollech je podobné každou hodinu upozorňují na čas se objímat. V podstatě nejveselejší a nejoptimističtější ze všech je princezna Poppy. Kdežto jistý Větvík jest jejím pravým opakem. Tak trochu odraz Mrzouta ze Šmoulů (podobností s modrými postavičkami z dílny autora, co si říkal Peyo, bychom tu asi našli více). To jsme ale teprve v půlce příběhu.

I Trollové mají nepřítele. Jsou jimi zlověstní Bergeni, kteří fanaticky věří tomu, že šťastní mohou být jen tehdy, pokud sní Trolla. Větvík zůstává opatrný, takže si zbuduje protibergenní bunkr. Později se mu to bude náramně hodit, neboť veliká oslava a bujaré veselí přilákají nepřítele, který několik malých tvorečků zajme a odvede do svého města, kde mají také svého krále a osvícenou pomocnici v kuchyni (jejich společná večeře představuje nejlepší moment filmu). Poppy se odvážně vydá své druhy vysvobodit, přičemž podlým skutkem přinutí Větvíka, aby jí pomohl. Cestou na chvíli natrefí na svérázného Mráčka, který snad musí být konstantně na tripu. Ale takové postavičky holt v animacích existují.

Taky není nic neobvyklého, když se v nich zpívá. Ve Trollech se zpívá také. Povětšinou se jedná o žoviální písničky, které jsou přeložené do češtiny. Výjimku tvoří snad jenom The Sound of Silence a Can’t Stop the Feeling (nevím, co si z toho ty malé dětičky odnesou). Když jsme u toho, v originále zpívají a mluví například Anna Kendrick, Zooey Deschanel, Gwen Stefani či Justin Timberlake, jenž se na tomto projektu podílel tolika způsoby, že se do určité míry jedná o jeho self-promo (to samé se dá tvrdit v případě Decibelů lásky a Michala Davida). V českém znění pak uslyšíme hlavně Ivanu Korolovou, jež znovu báječně namlouvá postavu nikoliv nepodobnou té z V hlavě.

Trollové se oproti jiným animákům (např. Angry Birds ve filmu) drží v mnoha ohledech zpátky. Ale to neznamená, že by nebyli absurdní. I když trochu jinak. Děti se při jejich sledování moc často nesmály, nicméně určitě se mohly něčemu užitečnému přiučit. Z tohoto pohledu se dají Trollové považovat za výchovné, avšak pořád jsou tu přítomné věci, kterým ti nejmenší ještě prostě nemohou rozumět. Právě pro ty nejmenší by přitom měl být tento počin určen především. Je zkrátka dalším z řady těch ne zcela špičkově zpracovaných, které sice vydělají, ale poměrně brzy zase vyšumějí. A že by film zvednul pro ty trollí figurky další vlnu popularity srovnatelnou s Mimoni nebo s Ledovým královstvím, se jeví býti poměrně nepravděpodobné.

FOTO: CinemArt