S touto šesticí se projdeme několika místnostmi, ze kterých zdánlivě není úniku. Zároveň nás má přesvědčit, že v tomto námětu je ten potenciál na několik dalších sequelů. Únikové hry jsou v dnešní době velice populární a tržby to jen potvrzují, ačkoliv studio patrně doufalo, že budou ještě vyšší. Těch variant, kde by se mohly postavy ocitnout, existuje celá řada. Klidně by to vydalo na seriál o minimálně deseti řadách, z nichž každá by měla alespoň 20 epizod. Proto poněkud zamzí, že prostředí, do kterého se hrdinové dostanou, postrádají ve většině případů sofistikovanější nápady a řešení.
Začínáme ještě v „čekárně“, kde začne být čím dál větší horko. Někteří obdivují věrohodnost této hry, zatímco jiní mají důvodné podezření, že je všechno skutečné a smrtelné. Po kratičkém intermezzu ve zdánlivě bezpečné chatičce přichází na řadu zima, kde to často vypadá, že zima nikomu není. A po zimě se nabídne herna, která jest zřejmě nejpozoruhodnější lokací, a po herně se dostaneme na místo, ve kterém poznávají všichni svou minulost, jež nám je překládána i prostřednictvím flashbacků. Podobně jako v seriálu Ztraceni. Akorát tady nejsme na ostrově, nýbrž v jedné budově. Zbytek Únikové hry už je značně překombinovaný a bez důmyslného twistu, během kterého bychom slyšeli zlověstně tajemnou hudbu.
K žádné z postav, které tedy nepřekvapivě mají cosi společného, si nestihneme vytvořit žádný bližší vztah. Navíc často běží časový limit, což znamená, že tempo celého stominutového (včetně titulků) snímku musí být rychlejší. Výjimku z toho, co je uvedeno v první větě tohoto odstavce, tvoří snad akorát Zoey (Taylor Russell), která nám je podsouvána coby hlavní postava. Tím pádem je brzy jasné, kdo tuhle ruskou ruletu přežije. Ale bude někdo s ní, když kolikrát může postačit jeden nevinný dotyk čehosi z blízkého okolí a vražedný mechanismus je spuštěn. Vůbec bych se nedivil, kdyby se v budoucnu takového hry, při kterých budou skutečně zabíjeni lidé, staly krutou realitou.
Úniková hra má ke Kostce a Kostce 2: Hyperkostce (a k Running Manovi) hodně daleko. Na druhou stranu diváky na rozdíl od divaček zaujme zřejmě o něco více než Hunger Games. Taky proto, že naštěstí není prostor ani na nějakou romatickou linii. Naopak vrátka pro pokračování jsou otevřená dokořán. A pokud opravdu vznikne, jakože je to hóóódně pravděpodobné, chtělo by to lépe vybalancovat tu hranici mezi sofistikovaným a přímočarým. K tomu by ideálně měli dopomáhat kreativnější scenáristé a jiný režisér, jelikož Adam Robitel (Insidious: Poslední klíč) opět ke své rutinní práci nepřidává žádnou nadstavbu.
FOTO: Falcon