Výsledek totiž dopadnul o poznání lépe. Ačkoliv s tímto tvrzením nebudou souhlasit všichni. Potvrdí jej ti z vás, kterým nevadí konspirační teorie, mrtvé veverky padající z nebes, psí zabijáci, stvoření zvané Soví královna (nahá žena s maskou na hlavě), svérázné hudební skupiny, podprahové vzkazy v textech popových skupin, pochybná individua posedávající v chatrči na místě, které ani neukazuje mapa, králové vágusů, skunkové, štěkající ženy a další věci, které ve filmech zase až tak často nevídáme. A o to zajímavější Záhada Silver Lake je.

A taky nepředvídatelnější, což z ní činí velice poutavou podívanou, kde divák jenom čeká a dokonce se těší na to, co uvidí v následující scéně, přičemž by taky měl dbát na detaily. Tím se nepatrně podobá třeba Zbrusu Novému zákonu. S onou nepředvídtelností to platí v podstatě až do sezení v té chatrči, ve které strávíme skoro dvacet minut, aniž bychom se dozvěděli něco zásadního, tak jako při následném vyjednávání s králem vágusů, jehož poprvé spatříme před slavnou Griffithovou observatoří (známou z Rebela bez příčiny), kde musí hlavní hrdina pohladit Deanovu hlavu, a pak si sednout pod Newtonovu sochu.

Jmenuje se Sam a výborně ho zahrál Andrew Garfield, proto s ním ne všichni budou chtít kamarádit. Nemá práci a jenom se tak poflakuje. S oblibou sleduje sousedku, co chová papoušky a na balkon chodí zásadně nahoře bez. Do toho čte komiks Under the Silver Lake, s jehož nerdovským autorem by se rád potkal. Také má obrovskou zálibu v šifrách všeho druhu, což ale trochu vypadá, že ještě před začátkem filmu neměl. Rád by se sblížil s jinou sousedkou (Riley Keough), jenže ta druhého rána zmízí i s téměř všemi věcmi, jaké měla v bytě. Má to snad nějakou spojitost se zmizením miliardáře Jeffersona Sevence? A co společného by s tím vším mohla mít skupina Jesus & the Brides of Dracula?

 










 

Vedle těch šifer, které ovšem fungují na trochu jiném (tj. malinko méně logickém, avšak přesto stejně zábavném) principu než třeba The Da Vinci Code, je tento biják zároveň poctou především noirovým počinům ze 40. a 50. let. Plus několika projektům Alfreda Hitchcocka. Režisér je evidentně důkladně nakoukal (nejen viz scéna pronásledování autem). S hudbou a zadní projekcí to jistě ještě tak náročné nebylo, ale nasvícení scény patrně dalo zabrat. A při zmiňování vizuální stránky nesmíme opomenout fakt, jak úžasně fotogenickým městě je Los Angeles.

Záhada Silver Lake je film, který nabízí lehce přes 120 minut příjemné podívané všem těm, kteří přistoupí na režisérovu hru, byť je místy trochu křečovitá. Za klíčovou by se dala označit scéna, ve které jde hlavní hrdina do sídla (pochopitelně vyvedeného pěkně postaru klasickou dokreslovačkou) autora textů. V podstatě měla být highlightem filmu. Sice nepostrádá určité napětí a vcelku brutální rozuzlení, avšak pointa přinese vzhledem k předchozím událostem spíše zklamání. Nic to ovšem nemění na tom, že Záhadu Silver Lake lze považovat za nedoceněný film.

FOTO: Film Europe