Nejedná se ale o žádného hodného pána, jakým byl kupříkladu Morgan Freeman v Božském Bruceovi. Kdepak, tenhle Bůh se mnohem víc podobá tomu, kterého můžeme vidět v Acid Houseu v povídce Masařka. To znamená, že se rozhodně nechová příkladně a že lidem s velikou radostí škodí. Především vymýšlením nejrůznějších naschválů. Kromě všeobecně známého syna (tady se vyskytujícího pouze ve formě ožívající figurky a zvaného „Jé Káčko“) má mírně zaostalou manželku a malou dceru, kterou jeho počínání přestane bavit, a tak se mu vloudí do monstrózní pracovny a pošle všem lidem na světě na mobil SMS zprávu, ve které se píše, kdy dotyčný/dotyčná zemře. Ale to není všechno!

Ví, že tohle je velký průšvih, za který ji přísný otec bude chtít potrestat, takže raději uteče tajnou chodbou v pračce. Úkol je přitom jasný – najít dalších šest apoštolů, díky čemuž jich nebude dvanáct jako hráčů v hokeji, nýbrž osmnáct jako při baseballu, který má ráda její matka, což by ve finále mohlo sehrát důležitou roli. Teď jenom vybrat ty správné lidi. Možná, že bezdomovec, žena s umělou paží, zabiják, sexuální maniak, podváděná manželka a chlapec, co se touží oblékat jako děvče, budou pro daný účel těmi nejvhodnějšími osobami …

Občas se prakticky z ničeho nic objeví film, který působí skutečně jako zjevení. V tomto roce jsme už jeden takový mohli vidět. Pestrobarvec petrklíčový nadchnul úplně maximálně a Zbrusu Nový zákon za ním o mnoho nezaostává. Samozřejmě, oba počiny měly za sebou v době uvedení v českých kinech úspěšnou festivalovou minulost, což je samo o sobě upozorněním, že příznivce hollywoodské produkce, kteří jsou zvyklí na známé herecké tváře, patrně o svých nesporných kvalitách budou přesvědčovat mnohem složitěji, anebo se jim to dokonce nepodaří vůbec.

Tenhle Zbrusu Nový zákon navíc funguje v několika vrstvách, a jak už to u podobných počinů bývá, nabízí široký prostor pro vlastní interpretaci. Jenže, na rozdíl třeba od nedávného Mládí, Zbrusu Nový zákon je natolik jiný, že vás přinutí o dění na plátně přemýšlet. Nese v sobě prvky podobenství, satiry, absurdity (rovina, ve které se tvůrci nezřídka odvážou až příliš), a zároveň nastoluje některé vskutku hlubokomyslné otázky, které si budeme chtít zodpovědět možná i proto, že nám nejsou podsouvány nijak násilně, ale vlastně celkem hravě, přestože se jedná o zcela seriózní témata.

Z čistě filmařského hlediska navíc představuje Zbrusu Nový zákon naprosto precizně odvedenou práci. Takovýto příběh rozhodně vyžaduje značnou vypravěčskou zručnost. Tu režisér Jaco van Dormael při svém minulém snímku s názvem Pan nikdo nepotvrdil, avšak tentokrát si z tohoto pohledu počíná velice zkušeně, přičemž není možné opomenout evidentní přínos střihače Hervého de Luze, protože ani tak nevadí, že se tu vyskytují scény, které jsou poněkud navíc (např. ta u vypuštěného bazénu), ale mnohem důležitější je, že žádné důležité nechybí a že se objevují z hlediska dramaturgického na těch správných místech. Takže diváci pořád mají, čeho se chytnout a co je ještě podstatnější – pozornost není ničím narušována!

Zbrusu Nový zákon je film, který opět dokazuje, že i v současné době, kdy zdánlivě bylo všechno natočeno, všechno napsáno a všechno zhudebněno, se stále ještě dá příjít s něčím velmi originálním. Ne náhodou se bude Zbrusu Nový zákon ucházet za Belgii o Oscara. A troufám si tvrdit, že mezi těch pět vyvolených nominovaných se dostane určitě! V případě Zlatých glóbů se mu to už podařilo. S těmi náboženskými motivy to sice možná někdy až přehání, ale jinak se jedná o velice komplexní dílo s přesně vybranými hereckými typy a v neposlední řadě také s výbornou hudbou.

FOTO: Aerofilms