Sympatická herečka, která si ve filmu
Kateřina Winterová: Zřejmě proto, že byl komunistům nakonec dost nepohodlný. Takže si myslím, že nebylo záhodno šířit jeho pověst dál. Možná proto se o něm nemluví, protože nevím, jaký by byl jiný důvod.
FDb: Ve filmu Toman hrajete manželku titulní postavy, která byla komunistka a některé situace řešila dost svérázným způsobem. Bylo složité pochopit její charakter?
Kateřina Winterová: Musím říct, že jsem se s pochopením jejího života, jejího přesvědčení a jejích konečných činů hodně potýkala. Bylo pro mě docela těžké vžít se do postavy, která je zfanatizovaná až za tu hranici, kdy je schopná obětovat cokoliv jenom proto, že spadne z těch vyšších vrstev dolů, protože je její muž zavřený. Dost jsem to řešila a myslím, že ve štábu jsme to řešili vlastně všichni, protože je to neuvěřitelné. To samé, když se dívám na Goebbelsovou, jak mohla otrávit svoji rodinu a sebe jenom proto, že byl konec války a že by museli nést tu tíhu. Přeci jenom obětovat tolik životů a dětí … To je kruté a nepochopitelné.
FDb: Jak probíhala příprava na roli Pesly? Měla jste možnost nahlédnout i do archivních materiálů?
Kateřina Winterová: O Pesle se toho ví velmi málo. Ví se o ní z těch rozhovorů, které vedl Toman, ale vlastně jenom skoupě. Existují její dvě fotografie a ten dopis. Z těch historických materiálů není skoro nic. Měla jsem k dispozici vlastně jenom přibližný profil té postavy. A myslím, že jsme v těch materiálech měli i jakýsi psychologický posudek jejich vztahu. Z toho se dala čerpat inspirace pro ztvárnění té role. Protože jsme měli velké pole na to utvořit tu postavu, oproti ostatním rolím a postavám v tomhle filmu, protože ty jsou dobře historicky zpracované.
FDb: Je pravda, že jste se na svoji postavu Ondřeje Trojana tolik vyptávala, až vás v tom zarazil?
Kateřina Winterová: (úsměv) On mě říkal: „Hele, už to prostě neřeš. Tady jdeš tak strašně do hloubky, že ani ten scénář není postavený na to, aby dokázal tohle všechno vykreslit.“ Takže není potřeba hloubat do postavy, která nemá ani prostor to uhrát. Takže jsme se potom domluvili, že se budeme držet jenom scénáře a režijních připomínek a nebudeme to dál rozebírat. (úsměv)
FDb: Vnímáte postavu Zdeňka Tomana jako vyloženě zápornou?
Kateřina Winterová: Ono je to nasnadě. Myslím si, že je to perfektní postava pro film. Je naprosto kontroverzní. On dělal hrozné věci. Historii posunul směrem, z jehož dopadů se doteď nedokážeme dostat. Ale zároveň díky tomu dokázal zachránit lidské životy. Takže je strašně sporné tohle soudit. Byl to psychopat a nechoval se vůbec hezky. Ve své podstatě to byl chladný člověk, ale zároveň nebyl brutální.
FDb: Vzpomínáte si, jaká byla vaše reakce, když jste dočetla scénář?
Kateřina Winterová: Tak spočítala jsem si ty postelové scény. (smích) To říkám jako vtip, i když na tom kus pravdy je. Ale byla jsem naprosto unešená, že se budu moct podílet na takovémto projektu. Protože to byl scénář, který má obsah, je to kus méně známé historie a je to vzrušující téma. V tom scénáři to totiž nevypadalo, že se tam ta Pesla tolik projeví. Ale nakonec režisér usoudil, že by měla mít trochu větší prostor. A myslím, že je dobře, že se tam vytváří nějaký emoční oblouk. Fakt jsem byla nadšená. I ze všech těch lidí, kteří na tom pracovali. Říkala jsem si: „Jo, fakt jsem v dobré společnosti a je to perfektní.“
FDb: Napadá vás nějaká jiná skutečná postava, ke které by se dal Zdeněk Toman připodobnit?
Kateřina Winterová: Nevím. Na těch debatách vždycky padá jméno Oskar Schindler. Ale já nejsem tak zběhlá v historii, takže nedokážu říct. Myslím, že Toman je dost jedinečná postava.
FDb: Jste především divadelní herečka. Je to tak, že kvůli divadelním závazkům musíte role ve filmu odmítat?
Kateřina Winterová: U nás je to tak, že když vás opravdu někdo chce, tak to divadlo toleruje. Ale je pravda, že s Ondřejem jsem zažila jeden hodně přísný telefonát, kdy mi zrušil představení. Víte co, tohle je obrovský film, kde je strašně velká výprava. Zastavuje se doprava, natáčí se v baráku, který se musí nějak vybavit a musí u toho být dalších dvacet herců. A to je těžké dát dohromady. Takže každý závazek každého herce, nejenom ten můj, byl fakt problematický. Vím, že třeba scéna narozenin Jana Masaryka se nakonec natáčela v úplně jiný den, protože nebylo možné dát ty herce dohromady. Nemyslím si, že bych na tom byla tak, že bych musela odmítat filmové role kvůli divadlu, ale někdy ti producenti dost tlačí na to, aby já odmítala ty divadelní role. (smích)
FDb: To vám zrušil Ondřej Trojan představení přímo v Národním divadle?
Kateřina Winterová: To naštěstí nebylo v Národním. Ale myslím, že i tam kvůli něčemu volal. Ale tam to samozřejmě nejde, pokud nemáte alternaci. Tohle bylo v jiném divadle, kde jsem mohla zařídit, aby za mě někdo rychle zaskočil. V Národním by to bylo horší, protože to je taky obrovsky obsazené. Taková velká loď. (úsměv)
FDb: U divadla jste zvyklá na kostýmy, takže jste možná dobový film natáčela s ještě větší radostí …
Kateřina Winterová: Já mám strašně ráda dobové filmy a seriály. Jsem takový eskapista, který se fakt propadá do té doby a moc mě to baví. Kór když vidím, že si někdo fakt dal záležet a vystavil to na detailech, které nejsou na odiv, ale jsou součástí toho života třeba někde na zámku. To mě strašně baví. A musím říct, že ten kostým, přičemž je jedno, jestli je to princezna nebo hradní paní nebo pravěká postava, vám pootevře vrátka k té roli, k tomu charakteru. Takže já kostýmy miluju a vždycky je řeším na prvním místě. Protože tvoříme i vizuální umění. A myslím, že to diváka zaujme na první pohled. Tak, jak vás vidí, tak potom s vámi jde.
FDb: Zmínila jste postelové scény. Byly pro vás nejnáročnější?
Kateřina Winterová: To bych neřekla. Ale je to nepříjemné. My herci jsme taky normální lidi, takže máme nějaké pocity, nějakou morálku a etiku. A když máte pak ztvárňovat tyhle věci před kamerou, kde je to jiné než na divadle, tak to má být co nejblíže realitě. Přitom tam jste s cizím člověkem a za tou kamerou je deset dalších lidí, kteří si sice hledí své práce, ale přeci jen tam jste v negližé nebo někdo i nahý. A to je strašně nepříjemné, takže se člověk musí obrnit. Ale nemyslím si, že by tyhle scény byly pro mě nejtěžší.
Pro mě byla strašně těžká scéna pádu z toho okna, i když jsem já nepadala. Ale byla jsem u toho a dost mě to sebralo. Protože Ondřej má schopnost vytvořit na tom natáčení hodně silnou atmosféru. A hodně těžké bylo taky dostat se do reálné situace toho přepadení v tom bytě s dítětem.
FDb: Protože si myslím, že ten film je poměrně nedoceněný, nemůžu se ještě nezeptat, jak vzpomínáte na natáčení Signálu?
Kateřina Winterová: Vlastně hezky, i když jsem tam moc nebyla. Bylo to fajn. Kluci byli docela vtipní, takže jsme vždycky někde v karavanu hráli nějaké počítačové hry a bylo to celé takové milé. Režisér si mě taky vybral, takže jsem se nemusela snažit někde na castingu (úsměv).
FDb: Kromě jiných závazků také píšete knihu. O čem bude?
Kateřina Winterová: To je strašně nadnesené. Napsala jsem knihu o jídle, což je z velké části kuchařka. Sestavila jsem recepty a napsala k nim svoje komentáře. Vlastně jsem se pustila i do hlubšího zkoumání toho, co vlastně jíme, odkud to pochází, jakým způsobem se to jídlo vyrábí, jak moc zasahuje do naší krajiny, potažmo do našich životů a do našeho zdraví. Takže takhle já píšu. Taková jsem spisovatelka. (úsměv)
FOTO: Total HelpArt T.H.A.
