Cenu Akademie filmového umění a věd mohl získat v kategoriích Nejlepší film, Nejlepší herec ve vedlejší roli, Nejlepší střih a trochu paradoxně také Nejlepší původní scénář, jelikož na práci Taylora Sheridana toho znovu mnoho původního nenajdeme. Koncept neo-westernu, bankovní zloděje (začátečníky) a současně tak trochu ztroskotance, kteří přesto nedělají vše pro dobro světa a Nošovic, nýbrž pro ušlechtilý důvod, aby nepřišli o rodinný ranč, který hodlají předat dětem jednoho z nich, jsme už v historii kinematografie viděli vícekrát.

Scenárista zvolil působivý přístup akorát u Sicaria. S letošním sequelem už to bylo poněkud komplikovanější. Wind River taky nebyl taková pecka, aby si zasloužil být vychvalovaný až na půdu. V Sheridanově případě však do značné míry nejde ani tak o příběh, jako spíše o prostředí, ve kterém se odehrává, ponurejší atmosféru i syrovější pohled na věc. Nic z toho v Za každou cenu nefunguje podle představ, jelikož po nás scenárista už potřetí chce, abychom tolerovali nebo přímo ignorovali fakt, že si některé postavy nepočínají zrovna smysluplně.

Dá se to pochopit ještě u té vidlácké servírky (při vší úctě k ní), co pracuje už skoro padesát roků v restauraci v tom zapadákově a ptá se otázkou: „Co si nedáte?“ Ale s těmi dvěma bráchy-zloději a poldou, který je pronásleduje, to bude nepoměrně složitější. Na jednu stranu si bleskově spočítá, že na něco potřebují určitý obnos, nebo vydedukuje, kterou další banku stoprocentně vyberou, leč na tu druhou čeká s parťákem-míšencem, s nímž se vcelku zbytečně neustále rasově popichuje, v uniformě na zloděje přímo před bankou (s autem pro eventuální pronásledování v nedohledu). Jeden z bratrů jde vybrat banku, a venku s prachama v náručí už hned sundá masku. Co na tom, že běží přes ulici, kde klidně může být kamera, před bistro, kde ho může kdokoliv zahlédnout a později popsat či přímo identifikovat. Pak i to pohřbívání aut postrádá význam.

Vykrádání banky by se nemělo provádět spontánně, o čemž se ti dva sami přesvědčí v městě Post. Pak následuje nejlepší pasáž filmu (možná spolu s tou v bistru, kde se setkáme se svéráznou Jenny Ann), ve které se potřebují dočasně rozdělit a která končí na baru, kdy Toby poslouchá televizi. Jenže v závěru se zase chovají vcelku nepřirozeně – vzhledem k tomu, co se odehrálo v předchozích scénách. Nevím kolik diváků by v takové situaci reagovalo stejně, i s ohledem na to, že oba bratři už na začátku prohlásí, že tuší, že budou jednou dopadeni. Chlapácký rozhovor tedy nepředstavuje nejoptimálnější řešení, jak udělat za příběhem pomyslnou tečku.

Za každou cenu by možná zaujal více, kdyby nechtěl být v Texasu se odehrávajícím neo-westernem, jako spíše gangsterou á la Bonnie a Clyde (samozřejmě stále vedenou v heterosexuální rovině!) zasazenou klidně třebas do Oregonu. Za stávajících okolností bývalo nemuselo být od věci rezignovat na nízkorozpočtové umění a natočit velkolepý akčňák, který by byl kombinací filmů Michaela Baye a kultovních kousků od Johna Woo. Zřejmě i s jiným obsazením. Chris Pine sice OK, avšak našel by se i vhodnější představitel. Ben Foster hraje svoje záporáky velmi podobně a figura Jeffa Bridgese pro změnu dost připomene Roostera Cogburna. Navíc se nedá napsat, že bychom sledovali nějak precizně natočené dílo. Takhle se stejně jako u Wind River jeví býti ty superlativy jaksi přehnané.

FOTO: cinema.de