Až se nechce věřit tomu, že vše vzešlo z mysli Martina McDonagha, podepsaného pod bizarní nudou V Brugách a snad ještě bizarnějším úletem nazvaným Sedm psychopatů. O krátkometrážním Šestiraňáku, který je na DVD otitulkovaný součástí bonusové sekce, raději ani nemluvě. Ale za scénář ke Třem billboardům kousek za Ebbingem jednoznačně měl získat Oscara! Tím spíše, že ho nedostal na úkor skrz naskrz průměrného dramatu Uteč!. Ale to jsou ty americké rasové tendence a obavy z nařknutí, které my u nás naštěstí řešit nemusíme. Přitom snad i z toho důvodu tady hraje nového policejního šéfa Afroameričan. V žádném případě to ale neznamená, že by McDonagh prvoplánově tvořil za oscarovým účelem!

Mildred Hayesová přišla zhruba před sedmi měsíci o dceru. Jednoho dne ji napadne, že si pronajme tři billboardy, které míjí cestou domů, třebaže po téhle silnici už mnoho aut nejezdí, a nechá na ně vylepit vzkaz, který si ve výborné scéně jako první přečte násilnický policajt Dixon. „Znásilněná, zatímco umírala. A pořád žádní zatčení? Jak je to možné, náčelníku Willoughby?“ Tyto tři věty zhrzené matky, která se možná už vyrovnala se ztrátou dítěte a teď netouží po ničem jiném, než aby byli viníci potrestáni, spustí řetězec událostí, které snad musí být ovlivněny zásahem vyšší moci. Stížnosti zubaře a paní s divným okem (jíž uvidíme pouze v bonusových materiálech) s tím ještě nemají nic společného.

Ale kupříkladu v den, kdy její dceru zabili, jí Mildred během hádky řekla, že doufá, že bude znásilněna. Nebo později, když čte Dixon na stanici jeden z celkově tří tklivých dopisů, dočítá se, že se jeho život brzy změní. V ten moment přiletí dovnitř molotovův koktejl a neexistuje mnoho možností, kudy z hořícího pekla ven. I když je trochu zvláštní, že v noci asi ebbingští policajti nepracují. V jiném dopise se zase píše o tom, že pachatel bývá někdy dopadnutý až po letech, kdy se třeba sám před někým svým činem vytahuje. A ejhle, jeden už dříve podezřelý týpek v baru vypráví kámošovi o tom, jak znásilnil jednu kočku.

Z hlediska pravděpodobnosti se něco takového prakticky rovná nule. Avšak McDonagh těmto událostem dokázal vtisknout punc osudovosti. Chvílemi to dokonce vypadá, že ledacos mohla zařídit ze záhrobí jedna z postav. McDonagh se nebojí nechat svoje postavy dělat sporné věci, jaké v hollywoodských filmech obvykle nedělávají (například nevyhazují obyčejné obchodníky z okna), protože „by to diváci asi nerozdýchali“ nebo něco v tom smyslu. Zároveň klidně nechá po padesáti minutách zmizet právě jednu z klíčových postav. A co je nejvíc – Tři billboardy kousek za Ebbingem obsahují dost humorných okamžiků, třebaže pojednávají o seriózních věcech.

Velice ošetné, nicméně když to funguje, bývá z toho právem oceňované drama (viz také Černobílý svět nebo Most špionů). Režisér/scenárista po celou dobu evidentně zatraceně dobře věděl, co dělá. S nadsázkou se dá napsat, že tento jeho film neobsahuje klasické dva plotpointy (tj. twisty, které posunou děj zcela jiným směrem), nýbrž spíše tak šest. Navíc to vlastně není jenom o těch postavách z plakátu, ale výraznou úlohu sehrají skoro všechny vedlejší, včetně nové mladičké přítelkyně Mildredina bývalého manžela či trpaslíka zakoukaného do hlavní hrdinky.

Tu ztvárnila Frances McDormand a Oscara získala zaslouženě. Tahle role v podstatě přišla vzhledem k éře MeToo v docela příhodný okamžik. Mildred se prezentuje jako silná, odhodlaná, ba až drsná žena, která touží po dopadení vrahů jejího dítěte (naštěstí má ještě jedno, aby tragédie nebyla znásobena), přičemž její troufalost se málem obrátí proti ní (teď úplně nemyslím scénu, kdy velmi agresivně pošle někam kazatele). Ačkoliv kdo ví, jak by to bylo s případným trestem, jelikož s rukou zákona je to v Ebbingu všeljaké. Tohle město není zase tak malé, avšak nás zajímá pouze pár baráků a v kombinaci s hudbou a profesemi postav můžeme toto dílo klidně označit za neo-western. Na druhou stranu kvůli tomu nemusely všechny figury bez vyjímky mluvit sprostě.

V soukromí si ovšem Mildred pobrečí, nechává o svých pocitech promlouvat pantofle a ve scéně, kdy do jejího obchodu přijde týpek, co tvrdí, že je možná Willoughbyho kámoš a možná vrah její dcery, můžeme z jejích očí vyčíst strach. Ze své ženskosti tedy nic neztratila. Strážník Dixon v podání cenou Akademie rovněž ověnčeným Samem Rockwellem má pro své násilnické sklony taky svůj důvod. Kupříkladu si troufám tvrdit, že ve velkoměstě by byl totálně ztracený. Náčelník Willoughby (nominace na zlatou sošku pro Woodyho Harrelsona) může podle billboardů budit dojem arogantního člověka, jenž třeba i zneužívá svých pravomocí. Nejen ze vztahu ke své manželce (Abbie Cornish) a dvěma dcerám poznáme, že se věci mají jinak.

Tři billboardy kousek za Ebbingem je tedy film, jaký skutečně nenabízí žádné černobílé postavy a nemělo by hrozit, že byste ho nechtěli dokoukat do konce, byť v poslední patnáctiminutovce trochu ztrácí šmrnc, tak jako Mildred naději. Jenom se musí zopakovat, že se opravdu nejedná o detektivku. Martin McDonagh rád nechává otevřené konce, aby si diváci sami domysleli. Svým způsobem učiní to samé i tentokrát, nicméně v případě Třech billboardů je to vlastně jedno, protože to podstatné jsme se dozvěděli a už předtím byly nastoleny mnohem zásadnější otázky, než ta závěrečná. Rozhodně se jedná o jeden z těch počinů, na které budeme myslet ještě dlouho po zhlédnutí.

FOTO: CinemArt