Těžko hledat nějaký záchytný bod. Těžko se přestat ptát, proč se muselo stát to, co se právě stalo nebo proč daná postava musí vypadat zrovna takhle. Úvodních cca deset minut ještě jakž takž šlape. Ačkoliv ono loupežné přepadení působí dojmem, že je prováděno bandou amatérů. A pak už převládá jenom chaos, kdy se dějí bizarní věci, které se vůbec dít nemusely. A přitom Hotel Artemis nemá být parodie. Ze všeho nejvíc se nabízí, že Drewu Pearceovi někdo nabídnul, že může režírovat, což je přece strašně prestižní záležitost. Možná ten někdo dodal, že to musí urychlit. Tak či onak ten scénář zřejmě za pomoci asociativních představ spatlal za jedno odpoledne a hurá na plac.

S tím potom nic neudělá ani jakékoliv množství Jodií Fosterových, Jeffů Goldblumů, Daveů Bautistů, Sterlingů K. Brownů, Jenny Slateových nebo Sophií Boutellových. Proč musí Jodie Foster (ročník 1962) vypadat na sedmdesát? Proč musíme sledovat tu patetickou a od zajímavého námětu odbíhající podzápletku s mrtvým dítětem, jejíž rozuzlení nijak nepřekvapí? Proč ta rádoby dojemná prohlášení vůči otci, který to stejně neocení? Proč žádná postav není alespoň z poloviny tolik propracovaná jako Trevor Slattery (Ben Kingsley v Iron Manovi 3)? Proč žádná scéna není efektní, ani napínavá jako některé v Mission: Impossible: Národu grázlů? Proč tady místo toho dochází k podivnostem jako ve Všivácích, Violet & Daisy nebo v Prometheovi?

Proč ty zcestné dialogy, které děj někam posouvají jen ve zcela výjimečných případech? Proč ta ujetá replika o „hezkém ránu a chození pěšky“? Proč ta scéna na střeše, která nutí obracet oči v sloup? Proč musí být Acapulco takový idiot? A proč se vůbec musí jmenovat podle populárního mexického letoviska? Proč není využit skutečný potenciál postavy Everesta a Nice? Proč sem tam ta nesmyslná brutalita? Proč to „sérum pravdy“, které dává daleko větší smysl v Marvelovce Ant-Man and the Wasp? Proč musejí v ulicích Los Angeles probíhat bez doopravdy smysluplné souvislosti nepokoje jako při zmlácení Rodneyho Kinga? A konečně proč se Hotel Artemis musí odehrávat (patrně pouze během několika hodin) dne 21. června 2028, když sci-fi prvky představují jenom hologram, opravovačka lidí (nikoliv nepodobná té z Elysia, shodou okolností též s Jodie Foster), bzunící titulky a mluvící kávovar?

Námět přitom byl určitě nosnější a při sledování se najdou souvislejší pasáže, které naznačují, že někde hluboko mezi řádky možná prosvítají zajímavá témata, avšak netuším, kdo by toužil po tom je za každou cenu rozluštit, když pan režisér není dobrý vypravěč. Akorát velice zřídka se podaří vykouzlit nějaký ten povedený záběr. Nic to nemění na tom, že Hotel Artemis chce být drsný, ale ve skutečnosti je spíše směšný. A jistě není nutno upozorňovat, že tohle nikdy není dobré. Kdepak, už trailer naznačoval, že tohle nebude standardní podívaná. Jenomže výsledek, který vlastně ani není snadné spolehlivě přiřadit ke konkrétnímu žánru, na ta nízká očekávání ani nedosáhnul.

Hotel Artemis svým účelem připomíná Continentaly z Johna Wicka. Také tady se striktně (když má dojít na patos, tak méně striktně) dodržují pravidla, včetně toho, že na jeho půdě nesmíte nikoho sejmout a pro vstup musíte být členem. Jenom nepoužíváte mince, ale pravděpodobně cosi jako čárový kód u zápěstí. Jednoznačně promrhaná příležitost. Jinak se to snad ani nedá nazvat. Nicméně možná to autor zamýšel jako rafinovanou politickou alegorii, kde předobrazem vedoucí hotelu má být Angela Merkelová a při psaní Everesta viděl Donalda Trumpa, neboť tihle dva se jako jediný snaží vybalancovat rovnováhu, kterou narušují někteří další hosté (tj. další vlivní světoví státníci) a venkovní nepokoje, které repreznetují rozvojové/totalitní země. Vedoucí a Everest jsou čestní a spravedliví, zatímco zlej a sobeckej je svět kolem nich. A to se mi líbí. Bohužel to není pravda. Pravda je taková, že jestli chcete vidět Jodie Foster v hotelu, tak raději volte New Hampshire.

FOTO: Bioscop