Tentokrát však z docela jiného úhlu pohledu, než jaký zvolil Peter Berg se svým Dnem patriotů. Nesledujeme snahy policajtů o dopadení atentátníků a nebudeme svědky žádné výživné akční sekvence. Tvůrce zajímá osud jednoho konkrétního člověka a to, čím se stal. Jeff Bauman nedělal žádnou neobvyklou práci a nijak se nelišil od mnohých dalších lidí. Pořád byl zamilovaný do bývalé přítelkyně Erin, takže ji chtěl získat zpět. Ona se rozhodla běžet maraton a on slíbil, že na ni počká v cílové rovince …

Tento počin režíroval David Gordon Green, jenž si svého času ujížděl na komediích typu Travička zelená či Princ a pruďas, avšak následně opětovně přesedlal k dramatům. Ať už jako producent (Camp X-Ray) nebo jako režisér (Manglehorn s Al Pacinem). A letos pošle do kin další Halloween. Silnější rozhodně představuje působivý zážitek, nicméně je obrovská škoda, že není větší prostor kladen na tu osudovost. Že byly Jeffovi připisovány zásluhy za vítězství Boston Sox ve Světové sérii se jako osudovost počítat nemůže. Ale že si v práci vyměnil směnu, aby mohl jít na maraton, stoupnul si na místo, kde vybuchla bomba, kvůli čemuž přišel o obě nohy, že pomohl s pátráním po útočníkovi, že se následně v jeho životě udály právě takové věci (možná přijde i Oprah), že se stal symbolem hesla BOSTON STRONG a byl o něm natočen celovečerní film … Opravdu byl ve špatný čas na špatném místě?!?

Film víceméně rovnoměrně rozděluje stopáž mezi rodinné vztahy (především trojúhelník ve složení Jeff, jeho matka a a jeho manželka) a ten Jeffův symbolický význam, neboť ač se sám zdráhá, pro ostatní hodně znamená a jeho mávání vlajkou na hokejovém zápase či čestný nadhoz na tom baseballovém dokážou diváci a divačky ocenit upřímným potleskem. Z tohoto pohledu také nelze nezmínit dvě emocemi nabité scény. První představuje setkání s pánem, co přišel o dvě děti a na místě incidentu Jeffovi pomohl, a pak s člověkem, který ve válce přišel o mladšího bratra. Letmo se dotkneme i politiky, kdy týpci v baru tvrdí, že se jedná o konspiraci a že Jeff dostal za všechno předem zaplaceno.

Svou porci minut si ukrojí i část věnovaná rekonvalescenci, během které si snad každý (včetně Jeffa samotného) vzpomene na poručíka Dana. Zevrubněji pak sledujeme kupříkladu první bolestivé sundávání obvazů, snahu znovu chodit s prostetickými končetinami i Jeffovo proměnlivé rozpoložení, přičemž tenhle psychologický aspekt Silnějšího je servírován s velikou intenzitou. Jednak za to můžou špičkové fotorealistické CGI efekty, které si vlastně v jistém smyslu v ničem nezadají s těmi, jaké vídáme v hollywoodských blockbusterech.

Jednak jde o výbornou režii Davida Gordona Greena, nicméně ještě větší zásluhy půjdou za Jakem Gyllenhaalem, jenž se do ztvárnění této postavy zase pustil s obrovským, úctyhodným zaujetím (ve dvou scénách pomalu až naskakuje husí kůže). Až se vyrojily hlasité spekulace, že měl být nominován na Oscara. Ale když holt nebyl ani za roli Lou Blooma ve Slídilovi … Partnerkou mu tentokrát nebyla žádná z předních hollywoodských hereček, nýbrž Tatiana Maslany, což byla ve finále zřejmě ještě lepší volba, protože Gyllenhaal ji dost možná přiměl podat co nejlepší výkon, takže vztah Jeffa a Erin nepostrádá na poutavosti a nesklouzává někam, kam by neměl. Do jisté míry to až vypadá, že ona potřebuje jeho stejně, jako on ji.

Silnější je díky svému tématu a nespornému umu tvůrců filmem, na který se jen tak nezapomene. Chytrým tahem bylo i zinscenování důležitých okamžiků, jelikož zapadá do konceptu mnohem lépe, než kdyby režisér zvolil „bergovsky“ dokumentární styl či přímo archivní záběry. Další pochvala za to, že ani on, ani představitel hlavní role nikdy nesklouzli k citovému vydírání. Na příběhu jednoho člověka demonstrují nezdolnost lidského ducha, která mimo jiné pramení z bojovnosti a pevné vůle. A Silnější navíc také podtrhává tu skutečnost, že když opravdu o něco jde, dokážou se lidé stále semknout a držet spolu.

FOTO: cinema.de