V jejím závěru se Thomas rozhodnul, že zabije Avu Paigeovou (Patricia Clarkson), která stojí v čele podle něj prohnilé organizace Z.L.S.N. Ještě předtím však bude zapotřebí osvobodit čóna (zřejmě futuristický výraz pro kámoše) Minha, který byl odvlečen. To nemůže znamenat nic jiného, než že budeme svědky scény ve stylu „Mad Max meets Fast & Furious“. Takže se nebude brát jeden člověk, nýbrž rovnou celý vagon, ve kterém by měl být převážen. Tahle scéna spolehlivě vtáhne do děje, protože nám z ní musí být jasné, že se ani Vražedná léčba nebude držet při zemi, byť rozpočet vlastně nebyl až tak vysoký.

Předchozí Zkoušky ohněm byly poutavé a působivé hned z několika úhlů pohledu. Na prvním místě se musí zmínit pestré lokace, které filmu dodaly na velkoleposti. Na druhém místě se musejí zmínit agresivní, rychlé zombie (raplové), díky nimž rozhodně není nouze o napětí. Na třetím místě se musí zmínit úžasná zručnost, s jakou jsou natočeny akční scény. Na čtvrtém místě se musí zmínit fakt, že ač dostal film univerzální přístupnost, některé momenty jsou natolik drsné, že je to dost na hraně. A na pátém místě nelze nezmínit optimálně vychytané tempo a rytmus, s jakými nás režisér Wes Ball tím vším dobrodružstvím provedl. Skoro to láká napsat, že Útěk a Zkoušky ohněm snad pomalu ani nemohou být rozdílnější.

Trojka s podtitulem Vražedná léčba představuje do jisté míry kombinaci obou předchozích dílů. Stále se jede ve velkém, bohužel řemeslná stránka už není tolik vychytaná. Příběh se navíc odvíjí čím dál tuctovějším způsobem. Vskutku nečekaný twist by byl vítaným zpestřením (čímž nemyslím navrácení té jedné „bad ass“ figury). I ta nejednoznačnost některých postav, jaká nám byla minule předložena, se vykrystalizuje tak, aby to diváky nemohlo nijak urazit. Platí i pro Lawrence, což je charakterově někdo mezi Immortanem Joem ze Zběsilé cesty a Edgarem Friendlym z Demolition Mana, a Walt Goggins si hraní této postavy evidentně užívá.

Je třeba mít na paměti, že tahle série by měla být určena především pro teenagery, což by ovšem neměla být omluva pro některé aspekty týkající se logiky a přirozeného vývoje. Naopak jako omluva pro některé zbytečné repliky to asi poslouží, neboť doslovnost přijde vhod. Dylan O’Brian úlohu lídra zvládá velmi zdařile a Kaya Scodelario (viz také Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta) svou roli rovněž ztvárnila uvěřitelně. Aidan Gillen zase neučinil ze svého záporáka Jansona karikaturu, což je skvělé. Giancarlo Esposito není coby Jorge tak zábavný, jako posledně. A Rosa Salazar (shoda jmen tedy čistě náhodná) opět poutavě ztvárňuje silnou hrdinku Brendu, což je hlavně výborný příslib pro vrchol letošní filmové sezony, sci-fi Alita: Battle Angel.

Labyrint: Vražedná léčba jakoby někdy úplně nevěděl, čím chce být, přičemž se najdou sekvence, kdy by se to klidně obešlo bez té klíčové zápletky s virem (zvláštní, že jsem si v závěrečné třetině, která se odehrává v Posledním městě, několikrát vzpomněl na Dobytí planety opic). Tvůrci, kteří se údajně od předlohy Jamese Dashnera hodně odchylují, patrně měli zacílit na téma nebo pár témat s jasně definovanou pointou, ke které by se došlo nekompromisním způsobem. Pak by to asi byla popcornová zábava s nějakým přesahem. Nicméně i když je trochu sporné, co že jsme si z tohoto zážitku měli vlastně odnést, pořád se celkově vzato jedná o zajímavější svět, než jaký nabídly Hunger Games, Divergence, Hostitel nebo Dárce. Ani tyhle počiny pro tu konkrétní cílovou skupinu by se neměly stydět za to, že patří do žánru science fiction.

FOTO: CinemArt