Maddy bylo právě osmnáct a pořád je zavřená doma. Ne že by byla přehnaná introvertka nebo že by se jí kvůli něčemu ostatní posmívali (třeba proto, že je velmi vyspělá). Trpí SCID, což v podstatě znamená, že má oslabený imunitní systém a je prakticky na všechno alergická. Hodně času tráví čtením a následným psaním recenzí knih na internetu (nejraději má Malého prince), kde hned na úvodní stránce vyspoileruje to nejdůležitější, co by si měl každý přečíst sám. Bydlí jenom s matkou, která si prošla ještě jedním pořádným traumatem, a dochází k nim ošetřovatelka Carla, která je hezká a chápavá. Sem tam dorazí i její dcera Rosa, ale ta teď odlétá pryč. Nebude tedy, s kým pokecat. Takhle, chvíli to tak vypadá, jenže pak se do vedlejšího domu nastěhuje chlapec Olly se svou rodinou a do sousedky se na první pohled zakouká (jelikož je Afroameričanka a jeho oblíbenou barvou je černá).

Rád by se s ní potkal, a tak se ségrou (Meghan Orlovsky z Deadpoola) přinesou na uvítanou bábovku. Nicméně setkat se (prozatím) nemůžou – snad i kvůli systému dekontaminace. Protože si vidí z pokoje do pokoje, začnou si psát. Postupně jim to však bude málo. A znáte to – když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Jinými slovy, když nemůže Maddy k Ollymu, musí Olly k Maddy. Carla to zařídí (že by věděla něco, co my ne?) a mezi těmi dvěma se začne utvářet hlubší pouto, což je dost riskantní. Ale láska i tu pověstnou horu, resp. hory přenáší, takže se mladá holčina odhodlá k věcem, k jakým by se nikdy předtím neodhodlala. Prostě chce zažít to, co zažívají ostatní. A chce vidět nejen oceán, nýbrž všechno. Úplně všechno.

Dojde tedy i na romantický výlet na Havajské ostrovy. A vůbec jí nevadí, že vzhledem ke své vrozené kondici může ráno probudit mrtvá a pořádně tím vytočit svou matku. Až do tohoto výletu funguje Všechno, úplně Všechno velmi dobře. (I když tam uvidíme přenádherné, ve skutečnosti mexické lokace, čímž si u mě film hodně šplhnul!) Dokonce bych se nedivil tomu, kdyby se obecenstvo předtím o hlavní hrdinku opravdu bálo, kupříkladu když vyběhne ven z domu, protože se jí nelíbí, jak se Ollyho otec ke svému synovi (jejímu milému) chová. Nicméně tomuto svému chování nedokáže pořádně zabránit, jelikož nejenže pije – on přímo chlastá! Tvůrci tomuto ale nevěnují zase až tak velkou pozornost. Pouze jakoby chtěli ukázat, že i on má problémy, takže oba jsou svým způsobem outsideři a vyděděnci společnosti, takže se hledali, až se našli.

Možná si říkáte: „To mam jako koukat, jak si dva teenageři nějakou dobu jen píšou esemesky? Dyť to je nefilmový a musí to bejt nuda.“ Není to nuda. A nefilmové by to sice za obyčejných okolností bylo, ale tvůrci zvolili vtipné, chytré a vpravdě filmové výrazové prostředky (možná nikoliv nepodobné těm z To Write Love On Her Arms, i když tam dosáhly ještě vyšší úrovně), které skvěle fungují, čímž si leckoho mohou snadno získat na svoji stranu. Jde například o ohňostroj při prvním polibku, nebo když si píšou, ale vidíme je povídat si přímo vedle sebe, nebo když něco říkají a zároveň si přečteme, co si doopravdy myslí.

Takže když pak Maddy hodlá utéct z domu a chystá se udělat ten důležitý krok ven, je to skoro stejně působivé, jako když Sam Křepelka učinil cestou do Mordoru ten krok, který ho dostal nejdál od domova, co kdy byl. Amandla Stenberg (mladá Colombiana či ta holčička Rue, co to ošklivě schytala v prvních Hunger Games) to hraje hezky, ovšem stejně jako v případě Nicka Robinsona bude třeba mimo jiné zapracovat na některých výrazech ve tváři, aby byly adekvátní dané situaci. U něj bychom navíc občas spíše čekali, že když se mu něco nelíbí, nebude to řešit lepením oceánu na sklo, nýbrž řeznou zbraní. Naopak Mexičance Aně de la Reguera, jež ztvárňuje Carlu, není co vytknout. Navíc vypadá trochu jako Winona Ryder, Paz Vega či Charlotte Le Bon, až jí bude těch čtyřicet. Pěkné.

Všechno, úplně všechno není taková ta tradiční hollywoodská romance. Je to překvapivě dobrý, neurážlivý a upřímný film o síle lásky, o odvaze, a o tom, že za svými sny si musíme jít stůj co stůj. To jsou divácky vděčná témata, jaká fungují skoro vždycky. Sice tu občas dojde na trochu zvláštní situace, jako třeba když Maddyina matka přijde nepřirozeně elegantní chůzí k dceři do pokoje, aby pořešili naprosté zbytečnosti. Ale jinak J. Mills Goodloe (Co s láskou, Věčně mladá) napsal hezký scénář, přestože je pravděpodobné, že se ve druhé polovině (a někdy i v té první – viz stojka) budete smát tam, kde to tvůrci rozhodně nezamýšleli.

FOTO: Forum Film