Podobně jako některé předchozí adaptace děl tohoto spisovatele (Zápisník jedné lásky, Nejdelší jízda), i tato se odehrává ve vícero časových rovinách. Před dvaceti rokama se Amanda a Dawson znali ze školy. Ona o něj po svém projevila zájem, ale on byl spíše nesmělý. A doma to neměl jednoduché, protože otec byl tupý násilník. A tak se jednoho dne za bouřky rozhodnul, že vezme kramle. Ukryl se v kvalitně vybavené garáži Tucka Hostetlera, kde ho Amanda nedlouho poté vypátrala. Bohužel už v době, kdy bylo po dešti.

O dvacet roků později pracuje Dawson na plošině na moři, nikoliv nepodobné této. Tady se nejdříve zachová jako hrdina, ale pak ho výbuch odmrští až do moře, kde se mu zjeví Amanda (nyní provdaná za neromantického blbečka). Záhy se dozvídá, že Tuck zemřel, a protože byl jako jeho syn, bude muset vyřídit jeho pozůstalost, což znamená, že se opět setká se svou někdejší láskou. A my se dozvídáme, čím si během svého vztahu prošli a co je nakonec rozdělilo. Byla to vražda? Byla to nevěra? Byla to nějaká banalita, která se dala bez problémů vyřešit, kdyby ti dva byli o něco vyzrálejší? Anebo šlo o zásah vyšší moci?

Tak možná by bývalo nebylo od věci, kdyby se s tou vyšší mocí pracovalo ještě výrazněji, ačkoliv na druhou stranu závěr působí dojmem, že by se něco takového za určitých okolností mohlo klidně někdy někde stát. Jen kdyby Co s láskou nebyl celkově vzato tolik předvídatelný biják a kdyby režisér Michael Hoffman byl schopnější řemeslník. Jako George Tillman Jr., jehož Nejdelší jízda obsahuje střihové metody skutečně hodné hlubšího rozboru. Režisérovi ani příliš nepomohli scenáristé, i když vzhledem k tomu, že mají na kontě už Talisman, bude potíž zřejmě už v samotné knižní předloze (ostatně její autor na film zase dohlížel i coby producent).

V Co s láskou se tedy dočkáme podivných dialogů a činů. Není dobré, když hláška typu: „Jak se do tebe můžu znovu zamilovat, když jsem nikdy nepřestala,“ vyznívá spíše trochu směšně než dojímavě a osudově. Určitě bychom všichni dokázali vyjmenovat několik příkladů osudovějších lásek. I z těch „méně významných“, tj. nejen Romeo a Julie, Jack a Rose z Titaniku, Sam a Molly v Duchovi, Robert a Francesca na Madisonských mostech nebo Šimon a Tereza v Rebelech. V každém případě, i když Co s láskou bude patřit k těm méně zdařilým „sparksovinám“, náctileté divačky z něj budou patrně stejně unešené.

Co s láskou je film, v němž se objeví jeden úplně nenápadný moment, u něhož napadne myšlenka, jestli autor někdy napíše taky o dvou zamilovaných dívkách. Tak kdyby je hrály třeba Olivia Wilde a Mischa Barton nebo Olivia Wilde a Ashley Greene nebo Olivia Wilde a kterákoliv jiná herečka, určitě by se jednalo o další úspěšnou podívanou. V této hrají starší verze hlavních postav James Marsden a Michelle Monaghan, což je v naprostém pořádku, jelikož to hrají pěkně a chemie mezi nimi funguje dostatečně. Potíž představují ty mladší verze – Luke Bracey, který by rozhodně potřeboval ještě získat další zkušenosti, a Liana Liberato, která v osmnácti vypadá na třináct!?! Ale co na tom. A co na tom, že se jede opět podle zaběhnuté sparksovské šablony? Hlavně, že je to miloučké a prosluněné.

FOTO: Forum Film