Vznikne z toho hodně zvláštní a v něčem satirický film. Ale popřádku. Novinářka Kim Bakerová opouští prostor newyorské redakce a míří do Afghánistánu v době, kdy se veškeré dění na Středním východě začíná přesouvat do Iráku. Tady má Kim vytvářet reportáže pro domovskou televizní stanici. A setká se se spoustou zajímavých lidí – australskou kolegyní Tanyou (sexy Margot Robbie), u níž není jasné, jestli je skutečnou kamarádkou, průvodcem Fahimem (cool Christopher Abbott), jenž to má v hlavně evidentně srovnané, uvědomělým generálem (dobrý Billy Bob Thornton), skotským fotografem Iainem (Hobit Martin Freeman), ale také ministrem Sadiquem. Toho nelze vynechat …

Protože ho hraje Alfred Molina, což je vynikající herec. A jeho postava, která by se s Kim ráda sblížila, nakonec sehraje důležitou roli (všechny vyjmenované se ovšem alespoň na chviličku v jistém smyslu ohřejí na piedestalu. I když celkem dost bizarním způsobem. Ale muselo se to stát, aby mohla být vyřešena jedna důležitá věc týkající se dvou z v předchozím odstavci uvedených postav. A když už jsme (zase) u toho, bizarní jest v podstatě celý tenhle počin. Na jednu stranu zachycuje věci, které se zřejmě doopravdy staly, jelikož vychází z memoárů skutečné Kim Bakerové, ale na tu druhou nezapře, že scenárista Robert Carlock má za sebou značně komediální minulost, a tedy především dialogy jsou smyšlené a sem tam odbíhající od toho, co je důležité.

Takto zvláštní (myšleno ovšem v dobrém) dílo rozhodně vyžadovalo režiséra, jaký by mu dokázal vtisknout alespoň nějaký řád a v rámci možností zkombinovat to, co se zdálo býti nezkombinovatelné. Americká reportérka, v originále jistě nikoliv náhodou pojmenovaná Whiskey Tango Foxtrot (všimněte si počátečních písmen WTF), takové našla v Johnovi Requovi a Glennu Ficcarovi, kteří pro nás předtím natočili skvělou Bláznivou, zatracenou lásku, a také snímek s názvem Focus, kde bylo několikrát zapotřebí vykličovat ze vskutku zapeklité situace.

Takže Americká reportérka asi nemohla najít mnoho lepších tvůrců. I když je fakt, že v předchozích dvou případech se tihle dva v klidu obešli bez vulgárních a infantilních momentů, které chtějí být za každou cenu vtipné. Naštěstí takové ve druhé polovině jejich nejnovějšího bijáku zcela absentují. Jestli tihle dva mají pro něco skutečný cit, tak pro rytmus a timing, díky čemuž pak komediální scény fungují na výbornou. Na ten pro ně v podstatě typicky jemný, dojímající humor si ale tentokrát budeme muset počkat až do závěrečné scény, ve které se opět setkají některé z výše uvedených klíčových figur tohoto specifičtějšího příběhu. Nutno dodat, že jedna hvězdička z hodnocení patří právě této cca minutové sekvenci.

Tina Fey bude zřejmě o něco známější americkým televizním divákům, ačkoliv s kolegyní Amy Poehler třikrát za sebou moderovala Zlaté glóby. Role novinářky Kim Bakerové jí ovšem sedla jako ulitá. A nikdo nemůže pochybovat o tom, že jí natáčení muselo ohromně bavit. Navíc je také krásná (i hidžáb jí sluší), takže její společné scény s Margot Robbie jsou skutečnou třešničkou na dortu. Martin Freeman se tu po druhé Jacksonově trilogii objevuje v naprosto, ale opravdu v naprosto jiné úloze. Obsazení se tedy podařilo sladit dokonale.

Americká reportérka však není takto sladěná celá. Témat k potencionálnímu zamyšlení totiž nadhazuje tolik, že by jejich vyjmenování zabralo ještě dobré dva odstavce. Netýkají se jenom Afghánistánu a práva šaría a politiky a politických intrik a války (pozor! Americká reportérka NENÍ akční film) a jejích dopadů, nýbrž i novinařiny a s ní související senzacechtivostí a bezohledností, ale dojde také na „víceméně obvyklé problémy ženy středního věku“ (nebo jak to vůbec nazvat) a další věci. Prostě kdyby se z tohoto úhlu pohledu šetřilo, mohlo být tohle dílo ucelenější a tím pádem ještě o něco působivější.

FOTO: cinema.de