Představitel anděla Petronela z pohádky Anděl páně 2.
Ivan Trojan: Každá dvojka stýká to nebezpečí, že bude srovnávána s tou jedničkou. A měl jsem pocit, že jsme tou jedničkou řekli dost. Pak byly nějaké pokusy napsat pokračování, ale nebylo to úplně ono. A pak už jsem měl rok od roku čím dál tím větší pocit, že už jsem na to roli starý. Že už do těch paruk a toho kostýmu nepatřím.
FDb: Mezi Andělem páně a Andělem páně 2 uběhlo 11 roků. Ale jak dlouhá doba uběhla ve světě toho Petronela s Uriášem?
Ivan Trojan: Tak samozřejmě, že se pohybujeme v jiné době. Ale snažili jsme se, aby to nebylo poznat, že jsme přeci jenom starší, protože andělé nestárnou. Ale pro tu výtvarnou stránku a pro ten příběh bylo důležité, že je zasazený do trochu jiné doby.
FDb: Co vás nejvíc baví na hraní téhle postavy?
Ivan Trojan: Asi ta souhra toho týmu, čímž myslím ještě Jirku Dvořáka a Jirku Stracha, protože nás spolu baví pracovat a vymýšlet a v tomhle případě za našimi zády oslovil Marka Epsteina, jehož základní nápad je skvělý, a tak jsme si řekli, že se do toho pustíme. Myslím, že naše kamarádství bylo hodně prověřené tím, že jsme si v té přípravě řekli, že tomu musíme dát víc, než u těch jiných projektů, abychom si tou dvojkou někde neudělali ostudu.
FDb: Někde jste říkal, že právě za těmi projekty, které jste natočil s Jirkou Strachem, si stojíte! Znamená to, že se ve vaší kariéře najdou věci, za kterými si úplně nestojíte, a s tím výsledkem jste z nějakého důvodu nebyl spokojený?
Ivan Trojan: Teď mě ani nic nenapadá. Od těch dob Četnických humoresek a Samotářů tam není snad nic, o čem bych řekl, že jsem to neměl točit.
FDb: Zmínil jste Samotáře, což pro vás byl takový zlomový film. Jak tam probíhala příprava na tuhle roli?
Ivan Trojan: Já na to odpovídám, že ta příprava byla zřejmě od první chvíle, kdy jsem se rozhodl pro herectví. Ta postava má od scenáristy Petra Zelenky vývoj. A to, že jsem do té doby dělal především divadlo, a že jsem ho dělal tak, jak jsem ho dělal, a že jsem přešel z Vinohradského divadla do Dejvického, kde jsem se znovu potkal s Mirkem Krobotem, to pro mě všechno mělo zásadní vliv, že jsem na to byl připravený. A ještě bylo štěstí, že rok předtím přišly Četnické humoresky, takže jsem celý rok byl zvyklý být před kamerou, i když jakoby tou televizní, a měl jsem možnost se tam hodně naučit, krom toho, že mi pan režisér Moskalyk říkal nějaké věci. A já jsem se na sebe hlavně díval, takže se to asi sešlo. Tak, jak se to sejít mělo.
FDb: Postěžoval jste si taky, že na natáčení Anděla páně 2 byla velká zima. Jaké bylo úplně nejnáročnější natáčení, jaké jste kdy zažil?
Ivan Trojan: No, nejsem schopný posoudit, jaké bylo úplně nejnáročnější. Náročný byl Václav díky složitosti té postavy a díky krátkému času, který jsem měl na přípravu. Protože tolik času, jako měl třeba Dustin Hoffman před natáčením Rain Mana, to jsem opravdu neměl. Tak to je první věc, která mě napadne. Ale u Anděla páně 2 to bylo hodně noční natáčení od čtyř hodin odpoledne do čtyř hodin do rána. A protože jsme chtěli, aby to byl opravdu dobrý film, tak jsme mnohdy i přetahovali. A já ty „nočky“ nemám rád.
FDb: Baví vás natáčet dobové filmy?
Ivan Trojan: To je možná spíše otázka pro kolegyně herečky, které jsou třeba radši, když mají na sobě ty dobové kostýmy … Pro mě je vždycky důležitý ten scénář. Ale dneska už je dobovka i Hořící keř. Nebo teď natáčím s Radimem Špačkem a Markem Najbrtem rok 1982, což je taky dobovka. Takže jo, baví mě to, protože vzpomínám na ty věci a reálie, které se mě tenkrát dotýkaly a je to možnost se nějakým způsobem vrátit do těchto dob.
FDb: Anděl páně je samozřejmě pohádka. Máte nějaké oblíbené?
Ivan Trojan: Já mám asi nejradši Šíleně smutnou princeznu. Protože když jsem byl dítě, byl můj oblíbený zpěvák Václav Neckář. Tohle je výborná, filmová pohádka s nádhernými písničkami a je velice vtipná.
FDb: Jiří Dvořák říkal, že jste se podíleli i na scénáři. Je něco, co můžete říct, že byl váš konkrétní nápad?
Ivan Trojan: Asi bych nad tím musel chvilku přemýšlet. Ale já už jsem to zažil třeba u Jedna ruka netleská, kdy jsem byl Davidem Ondříčkem a Jirkou Macháčkem oslovený, jestli bych v té závěrečné fázi nepomohl se scénářem. Tam byl ten můj zásah daleko větší, než u Anděla páně 2. Takže do nějakých konkrétních věcí bych se nerad pouštěl. Ta míra mého zásahu byla v tomhle případě přiměřená kterékoliv jiné práci. Já jsem rád, že mám možnost o tom s režisérem a autorem scénáře mluvit, i kdyby k nějakému zásadnímu zásahu do scénáře nedošlo, protože razím tu teorii, že je lepší si všechno vyříkat dopředu, aby to natáčení bylo jenom o tom, jak to nejlépe udělat. A ne abychom se pak dostávali do nějakých těžkostí ohledně dané scény nebo charakteru postav. Ale hodně jsme se tady bavili třeba o tématech, která se tu objeví a která třeba nebyla v té jedničce. Bavili jsme se o určité míře těch katolických narážek a fórů a o dávkování toho humoru a nějakého poslání. A možná, že jsme ve dvojce ještě více zatlačili na to, že ty problémy, které zažívá ten čert a ten anděl, jsou takové lidské slabosti. A ještě se mi podařilo dodat ten příběh té lásky, toho vzplanutí k té ženě. Tak to si myslím, že je docela nové a že se k tomu oba museli nějakým způsobem postavit a že to rozhodnutí bylo nakonec docela bolavé a lidské, ale zároveň nebeské v tom, že když je někdo anděl a čert, tak to poslání na tom světě je jiné.
FDb: Původní Anděl páně se stal divácky velice oblíbeným filmem. Třeba u hollywoodských velkofilmů je běžné, že pak vycházejí i akční figurky, například Thor, Iron Man, Terminátor a další. Nemrzí vás, že nejsou i u Anděla páně?
Ivan Trojan: Já jsem spíše proti tomu. Zaprvé to vždycky trochu smrdí nějakým výdělkem, u kterého bych musel být přesvědčený, že se nějakým způsobem vrátí třeba k tomu filmu. Ale já s tím mám trochu problém. A my to tady navíc moc neumíme, a pokud to umíme, tak je to takové humpolácké. Jako je asi hezké, že tu figurku ty děti dostanou domů, ale zároveň je to obrovský byznys. A tam bych se pak ptal, kdo z toho má ten výdělek, a jestli se to nějak vrací k těm filmařům.
FDb: Vy jste nikdy nepřemýšlel nad tím, že byste se sebral a zkusil štěstí v zahraničí, jako to udělal třeba Karel Roden?
Ivan Trojan: Karel Roden udělal tu věc, že v určité fázi svého života odjel myslím na rok do Ameriky nebo do Londýna a žil tam a naučil se ten jazyk a zbavil se té vyjukanosti a ustrašenosti, jakou jsme znali z toho komunismu. Já jsem tenhle krok neudělal, a pak jsem měl děti, tak jsem se k tomu už prostě nedostal. A moje angličtina je prostě mizerná a jsem takový poměrně stydlivý trémista a nejsem takový ranař, který by lhal těm producentům, že to zvládne. Takže tohle jsem nepřekročil, i když nabídky a výzvy byly, třeba i od Sebastiana Kocha, se kterým jsem hrál ve filmu Ve stínu. Ten mi říkal, že si škodím, že kdybych vypadnul tak na tři měsíce, tak si minimálně zahraju v těch evropských filmech.
FDb: V poslední době jsme vás mohli vidět třeba ve filmu Díra u Hanušovic. Jak se hrála tahle postava?
Ivan Trojan: Taky tam musela být nějaká příprava, hlavně na to nářečí. Mirek Krobot nám to všem předříkal, jak by to mělo být. Tak to mi docela dalo zabrat. A pak bylo další podmínkou Mirka Krobota, abychom byli v těch Jeseníkách pokud možno celé to natáčení, abychom neodjížděli zpátky do Prahy, i když jsme měli třeba dva tři dny volno. A to od něj bylo docela mazané, protože jsme se s tím krajem a s tou vesnicí sžili. V podstatě do nás vjela taková pomalost a věci, které se tady v Praze musejí řešit hned, se tam vyřeší třeba za tři dny nebo za týden a vůbec nic se nestane. Tak to bylo jednak velice příjemné zjištění, a jednak to pomohlo v té roli. Bylo to výborné natáčení, protože na to byl ten správný čas, který by na filmování měl být.
FDb: Bavili jste se i o možnosti, že by mohla vzniknout Díra u Hanušovic 2?
Ivan Trojan: Občas se na to zabrousí, ale myslím si, že je to silně nepravděpodobné. Sám si to úplně neumím představit. A jak znám Mirka Krobota, tak on málokdy vstupuje do stejné řeky. Týkalo se to i Čtvrté hvězdy, kde si myslím, že by to mohlo být daleko pravděpodobnější, ale tam jsme si řekli, že ne.
FDb: A co případný Anděl páně 3?
Ivan Trojan: Tam jsem řekl, že rozhodně ne! Ale někde u piva jsem řekl, že když na dvojku přijde milion diváků, tak se trojce bránit nebudu. A to si myslím, že je velmi nepravděpodobné.
FDb: Abyste potom nebyl překvapený …
Ivan Trojan: (úsměv) No, vlastně na jednu stranu bych byl velmi mile překvapený. Ale stejně by pak byla hlavní debata, o čem by to mělo být. V každém případě bychom se tím museli zaobírat, když už jsem to řekl.
FDb: Už jste to trochu nastínil. V jakých dalších projektech vás budeme moci vidět?
Ivan Trojan: Tak teď děláme ten Svět pod hlavou, což je podle modelu z BBC. Hlavní hrdina je v roce 2014 u policie a řeší nějaký problém, který se týká jeho rodiny a zamotá se do toho více, než by bylo zdrávo a srazí ho auto a on je v komatu, ze kterého se probudí v roce 1982. Já hraju jednu z postav, se kterými se tam hlavní hrdina potká a půjde o zásadní setkání. Myslím, že ten nápad je výborný a že bude fungovat lépe, než v tom anglickém originálu, protože tady se pohybujeme v časové rovině, kdy máme demokracii a komunismus. To si myslím, že může být zajímavé a může to fungovat hodně dobře. Jak s Radimem Špačkem, tak s Markem Najbrtem jsem nikdy nedělal a docela mě to lákalo. Už se blížíme ke konci a bylo to docela šťastné setkání. Na jaře bych pak měl s Jirkou a s Jirkou a s Aňou Geislerovou dokončit ten triptych těch trilogií (Ďáblova lest a Ztracená brána – pozn. aut.). A snad můžu říct, že na konci léta nebo na podzim budu se stejnými producentkami, jako na Andělu páně 2, dělat film Šarlatán podle scénáře Marka Epsteina, který bude režírovat Agnieszka Holland. To je samozřejmě velká paráda. (úsměv)
FOTO: Falcon
