Píše se rok 1928 a iluzionista Stanley, kouzlící pod Pseudonymem Wei Ling Soo, právě předvádí v Berlíně před vyprodaným hledištěm své úchvatné kousky, včetně zlatého hřebu večera – zmizení slona! Posléze k němu přijde jakýsi známý a poví mu, že na jihu Francie, shodou okolností zrovna nedaleko místa, kde bydlí jeho tetička Vanessa, se do jedné zámožnější rodiny vloudila krásná mladá žena, která tvrdí, že je spiritistické médium a že má jasnovidecké (i jiné) schpnosti. Stanley takovéto podvodnice nemá rád, a tak se vydá s tím známým na úchvatné Azurové pobřeží. K podobným věcem byl a je skeptický. Ani se svou snoubenkou Olivií se raději nikdy nepouštěl v podstatě v ničem do žádných velkých akcí. Nejradši si prostě dřepne a zkouší nové karetní triky. Jenže co když tahle Sophie Bakerová skutečně dokáže vnímat a vysledovat věci, které ostatní nevidí?

Svérázného Woodyho Allena opravdu nemusím, ale na druhou stranu mě většinou baví filmy, jejichž děj se odehrává v rozmezí od poloviny devatenáctého do poloviny dvacátého století. Lépe řečeno do začátku druhé světové války. Trailer na Kouzlo měsíčního svitu vypadal velmi dobře, ovšem pořád tu byla ta jistá nedůvěra vůči tomuto tvůrci, jehož počin s názvem Annie Hallová (mnohými považovaný za jeho vůbec nejlepší) jest jedním z mála, které jsem prostě nedokoukal. Tolik mě nudil. S Vicky Cristinou Barcelonou to bylo jen o malinko lepší. Oproti tomu Do Říma s láskou představoval poměrně příjemné překvapení. A protože se naskytla dobrá příležitost ke zhlédnutí, rozhodl jsem se, že Kouzlo měsíčního svitu dostane, byť s drobným zpožděním, šanci.  

Jednu věc má tohle dílko s Do Říma s láskou společnou. Tedy, nedivil bych se, kdyby tomu tak bylo i v případě některých dalších děl tohoto tvůrce, jenž bývá často nominován na Oscara či Zlatý glóbus, ale nikdy se na slavnostím předávání neukáže. Nicméně, jak uvedeno, protože je neznám, jde pouze o doměnku. V komedii s Colinem Firthem a Emmou Stone, stejně tak jako v té, ve které hrají kupříkladu Roberto Benigni, Penélope Cruz, Jesse Eisenberg, Ornella Muti, Alec Baldwin, Alessandra Mastronardi a další, rozhodně autor nepromýšlí vše do úplného detailu a styl vyprávění je také občas mírně kostrbatý, přičemž u Kouzla měsíčního svitu to zamrzí více, jelikož sledujeme o poznání méně postav. Některé (pro někoho možná maličkosti) tu zkrátka chybí. Nejde jen o to v prostřizích ukázat, jak se postavy dostaly na dané místo a jindy by to zase chtělo nechat méně nezodpovězených otázek. Ale třeba konkrétně ze scény na observatoři se dal určitě vytvořit nezapomenutelnější moment. Vždyť kdy jindy by mělo zapůsobit ono kouzlo měsíčního svitu?!? Inu, některé věci by bylo holt lepší v tomto bijásku přímo vidět či slyšet, než si je domýšlet.

Přesto mohl být z Kouzla měsíčního svitu výborný film, který by si ve finále klidně vysloužil i devět hvězdiček v hodnocení. Především v první polovině je zábavné uvažovat nad tím, jestli je Sophie Skutečně podvodnice nebo, v jistém smyslu, hříčka přírody. Sledovat konflikty vyplývající z rozdílnosti povah obou ústředních postav má díky minimalističtějšímu projevu Emmy Stone a správňáckému nazlobení Colina Firtha také své kouzlo. Tak jako skeptické, ba možná až rouhačské poznámky, narážky na město Kalamazoo v Michiganu, odkud Sophie pochází či neustálé ódy Brice Catledge, který této okouzlující Američance prozpěvuje, neboť je do ní zamilovaný.

Kouzlo měsíčního svitu ovšem postupně začne ztrácet svěží dech a po velmi dlouhé „vysvětlovací/filozofující“ scéně se dopracujeme až k tomu nejtuctovějšímu závěru, jaký si jenom lze představit. Od člověka šestnáctkrát nominovaného (z toho tři vítězství) na Oscara za Nejlepší původní scénář se snad právem můžeme dožadovat větší porce originality, ne? Úvaha o tom, že bychom měli být přístupnější vnějším vlivům a života si naplno užívat, je sice chvályhodná, ovšem v případě tohoto bijásku ne zcela dostačující. Ale Woody Allen, jenž tentokrát ve filmu nehraje, pouze za sebe, dá se říci, dosadil (a připodobnil) jiného herce, zřejmě se psaním pospíchal, aby se mohl pustit do dalšího projektu, čímž by dodržel svou normu jednoho filmu ročně. Kdyby si byl býval dal více záležet, mohlo se z Kouzla měsíčního svitu vyklubat něco více, než jen milý, neurážlivý filmeček. 

FOTO: H.C.E.