Vždycky chtěl peníze a vlastně se nemusel ani příliš snažit, aby je získal. Měl totiž talent. Zbytek se dozvěděl během setkání se svým někdejším šéfem Markem Hannou (Matthew McConaughey, o kterém se mimochodem nějaký čas silně uvažovalo pro roli Jacka Dawsona v Titaniku, a kdyby ji dostal, pak teď zřejmě on hrál ve Vlku z Wall Street místo Leonarda DiCapria hlavní roli). Následně, tedy přes jednu mírnou odbočku, založil Jordan Belfort svou vlastní firmu Stratton Oakmont, ve které mu sekundovali kamarádíčkové v čele s Donniem Azoffem (Jonah Hill). Vydělávali peníze. Obrovské peníze, které zase rychle utráceli. Především za drogy a děvky, ovšem nepohrdli třeba ani možností hodit si „létajícím“ trpaslíkem na několik metrů vzdálený terč. Bylo ale jejich podnikání ve všem legální? Rozhodně ne! Do věci se tedy vložila FBI, jmenovitě agent Patrick Denham (Kyle Chandler). Ovšem než získal potřebné důkazy, stihli Jordan a spol. ještě provést ještě pár nelegálních kšeftů, vyšňupat snad tuny kokainu a osouložit tisíce děvek. Jistě, objevila se tu sice překrásná Naomi, nicméně ani poté, co si ji hlavní hrdina vzal za ženu, jeho aktivity nepolevily.

Přestně tak, Belfort nadále provozoval přímo v budově firmy zhýralé párty, podobně jako kdysi ve svém domě sám Velký Gatsby, kterého si také zahrál Leonardo DiCaprio. Ten znovu na plátně exceluje a je na něm znát, že hraní téhle postavy si vyloženě užíval, až bych si vsadil na to, že v některých scénách (viz třeba v té, kdy se plazí ke svému luxusnímu bouráku), byl sám sobě režisérem a scénu na svůj popud opakoval tolikrát, dokud nebyl se svým výkonem spokojený sám. Leo hrál už ve více, než dvaceti filmech, ovšem komedie, na kterých pracoval, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Ve Vlku z Wall Street ale jasně ukazuje svou všestrannost. Svou postavu ztvárnil s takovou živelnou energií, jakou by do ní dokázal vnést asi málokterý jiný herec. Zlatý glóbus zasloužený. Přesto nepochybně platí, že už se předvedl i v nezapomenuteltějších úlohách.

Lidé mají do značné míry rádi podvodníky, byť jejich sympatie samozřejmě mají svá pravidla. Takový hrdina kupříkladu nesmí nikoho nevinného zabít. Belfort nic takového neudělal (ačkoliv díky svému přesvědčovacímu talentu, kdy by vám po telefonu klidně dokázal prodat dalších deset, neváhal šidit i slušné lidi), stejně jako Frank Abagnale, kterého si DiCaprio zahrál ve skvělém filmu Chyť mě, když to dokážeš. (Pravda, Vlk z Wall Street je pro některé lidí kontroverzní – přeci jen Belfort porušoval zákony a nyní inkasoval velké peníze z prodeje práv na svůj příběh a jistě má i nějaká procenta z tržeb, nicméně není pochyb o tom, že i s tímto lehce provokativním vědomím do toho tvůrci šli.) I vzhledem k tomu se tedy dá očekávat, že se Vlk z Wall Street stane jedním z nejvýdělečnějších počinů Martina Scorseseho. Jde v něm totiž především o peníze, které jsou v dnešní době pro dost lidí až na prvním místě. Obzvláště bankéři a investoři v Evropě tedy berou kina útokem, neboť doufají, že se ledasčemu přiučí a že jim tento film třeba pomůže k nějakému tomu miliónku.

Tento film se však většinou věnuje spíše té prostopášnosti a utrácení peněz, než konkrétním postupům, jak přesně k nim Belfort přišel. V tom vlastně tkví jeho velká přednost, jelikož v tomto druhu obchodování se zase až tolik "běžných" diváků nevyzná. Postačí jim tedy vědět pouze to, že když se tahle práce umí, můžou z toho být opravdu velké peníze. Takže Vlk z Wall Street si jistě najde více příznivců, než Wall Street od Olivera Stonea (a nepochybně i Assault on Wall Street od Uweho Bolla). Ty tři hodiny navíc utečou opravdu rychle, a to i přesto, že tempo není vyloženě zběsilé, ovšem to neznamená, že byste měli prostor spočítat, jestli slovíčko „fuck“ zazní skutečně 506krát.

Možná ano, možná ne, ale myslím si, že na DVD/Blu-Ray se v bonusové sekci nadějeme ještě velmi pozoruhodných věcí. Kvůli výhodnější přístupnosti totiž musely být některé části vystřiženy, ale i tak se tu šňupe, š*ká a nadává o sto šest. Ani o nahotu (naštěstí převážně ženskou) tu není nouze. V plné kráse se ukáže i Margot Robbie – stále ještě začínající herečka, jejíž půvab ji předurčuje k pozoruhodným rolím, o které díky tomuto počinu jistě nebude mít nouzi. V kinech jsme ji už mohli vidět tady, ovšem tam nakonec (trochu nepochopitelně) volil hlavní hrdina jinou. Ve Vlku z Wall Street je tomu přesně naopak – hlavní hrdina kvůli ní jinou (svou manželku), lidově řečeno, odkopne. I když se v případě Margot nejedná o příliš velkou roli, její přítomnost rozhodně potěší. Zvláště když není vyloženě jen ozdobou. Příjemně překvapila také rolička Jona Favreaua a Jona Bernthala, ale ještě více pak ta Jeana Dujardina, který se prakticky až po dvou letech od získání Oscara začíná objevovat ve filmech s velkým potenciálem. Navíc scéna, ve které se setká tváří v tvář Belfortovi/DiCapriovi, rozhodně patří mezi nejlepší tři.

Vlk z Wall Streetu pak zároveň asi opravdu patří mezi tři nejlepší filmy Martina Scorseseho, byť se vlastně do jisté míry jedná o variaci na Goodfellas a Casino. Ani tyto počiny mě však nikdy neoslovily, zřejmě proto, co už jsem kdysi napsal, a sice, že se z daného námětu dalo rozhodně vytěžit více. To příběh Jordana Belforta jako takový zřejmě už ani nešel zpracovat o mnoho lépe, ale přesto (proto?) výsledný film postrádá jakoukoli výraznější atmosféru. V té rozjuchanosti vyprávění navíc chybí pravidla pro využívání některých výrazových prostředků, ačkoliv tady si troufám tvrdit, že tento fakt bude pro mnohé z vás spíše vítaným. Stejně jako ten, že v tomhle bijáku uvidíte opravdu nevšední a nevídané (ačkoliv někdy až přehnané) věci.