Recenze: Lásky čas

Vydáno dne 31.10.2013 (2217 přečtení)
Film od režiséra Lásky nebeské, který kdysi uměl natáčet opravdu laskavé komedie, které nikoho ani neurazily, ani nenaštvaly. 
Když bylo Timovi jednadvacet, dozvěděl se od svého otce úchvatnou novinu – všichni chlapi v jejich rodině dokážou po dosažení tohoto věku cestovat časem!!! Ovšem pouze do minulosti a jen „po vlastní ose“. Což tedy znamená, že nemůžou kupříkladu zabít Hitlera nebo přefiknout trojskou Helenu. Výhoda je to tedy čistě osobní – když se něco nepovede, je tu libovolný počet možností ke zjednání nápravy. Jak to funguje? Stačí jen vyhledat temný koutek (popř. místnost či skříň), zatnout pěsti a myslet na místo, kam byste chtěli. Tim hodlá této dovednosti využít v první řadě k tomu, aby si konečně našel přítelkyni. Jenže si možná uvědomí, že cestování časem je něco, s čím si není radno zahrávat. A možná taky ne …

No, nevím, jestli má vůbec smysl zabývat se těmi paradoxy při cestování časem v tomto filmu. Kdyby totiž bylo tohoto prostředku využíváno jenom v té hravé formě, jak se to děje v první polovině, dalo by se nad nimi bez problému jen mávnout rukou, protože je díky nim postaráno o velmi dobrou zábavu. Skoro takovou, jako v Probudím se včera. Jenže pak se začne hrát na serióznější notu a z pěkné romantické (britské) komedie se stává drama. K proměně dojde vlastně nejen žánrové, ale i formátové, protože film se začne čím dál tím více podobat televizní práci, díky čemuž připomene až Život té druhé! A to není dobré vysvědčení.

Hlavní hrdina by tedy musel, tak jako kapitán Colter Stevens ve Zdrojovém kódu, cestovat zpět do různých paralelních realit, přičemž někdy se v jedné z nich rozhodně setrvat (když je jeho milá spokojená s tím, jak ji osouložil), jindy se zase skrze skříň vydá zpět do tu pozměněné, tu původní současnosti. A přitom prakticky nenarušuje časoprostorovou kontinuitu, což může, pravda, být do značné míry odůvodněno tím, že nikdy necestuje dále, než o pár měsíců. Režisér/scenárista Richard Curtis tedy nastavuje jistá pravidla, ale později se ukáže, že se mu tak docela nehodí do krámu, a tak je začne pozměňovat, čímž nejenže dokazuje, že když byl zhruba v té polovině psaní, tak nevěděl, jak dál, ale zároveň potvrzuje, že udělat v současné době opravdu výbornou čistokrevnou komedii je zřejmě fakt obtížný úkol.

Doposud tedy režíroval Curtis tři filmy, přičemž se nechal slyšet, že po Lásky času se bude chtít znovu věnovat především psaní. To nezní jako ta nejlepší zpráva, protože tenhle počin naznačuje, že neví přesně o čem by rád psal. Jediné, co evidentně věděl přesně, bylo to, že chce svým filmem předat jedno jasně patrné poselství, které raději přímo neprozradím, ale naznačím, že je v podstatě v rozporu s námětem. Kdepak, Láskou nebeskou pohladil a pobavil, Piráty na vlnách pobavil a Lásky časem? Ukázal skutečně pouze náznaky své někdejší formy.

Je to zajímavé. Téma cestování časem je velmi nosné, ale kvalitních děl, ve kterých hraje klíčovou roli, existuje jen hrstka. Velký potenciál měl před lety i Zakletý v čase, ve kterém má hlavní hrdina de facto opačný problém – nikdy neví, kdy a kam se v čase přesune. Toto drama zmiňuju však z toho důvodu, že si v něm také zahrála Rachel McAdams. Ta hraje v Lásky čase postavu jménem Mary – opravdový objekt zájmu hlavního hrdiny, představovaného Domhnallem Gleesonem (Brendanovým synem), a později tedy i jeho přítelkyni. Curtisovi se povedlo pěkně zachytit vývoj těch jejich postav, kdy se změní z nevyzrálých/váhavých osob v dospělejší a zodpovědné jedince. Jen by nepochybně bylo bývalo pro všechny lepší, kdyby se nadále držel komediálních kolejí.

Lásky čas je počin, ve kterém sice nenajdete žádnou spojitost s Máchou, ale na druhou stranu působí dojmem, jako by jeho autor viděl v poslední době hodně českých filmů. Čili jde v podstatě o paskvil, který pořádně neví, čím chce být. Konkrétně tady vše začne jako solidní komedie, přes telenovelu se dostane k dramatu, a od něj směřuje zase k telenovele. A pak následují závěrečné titulky, které v případě této „věci“ vcelku potěší. Přitom vše mohlo být minimálně o hvězdu lepší, kdyby se tvůrce nedopustil jedné nepochopitelné chyby. Proč se hlavní hrdina později nerozhodl zůstat s Charlotte (Margot Robbie), která o něj má zájem, a navíc je krásnější než Mary? Asi by to chtělo americký remake. 
Hodnocení autora: 5/105/105/105/105/105/105/105/105/105/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Srdcová královna Dnes

Drama, které bylo za dánskou stranu nominované na Oscara, jenže na rozdíl od Nabarveného ptáčete to nedotáhlo... celý článek

DVD

Recenze: Cena za štěstí

Příběh o lásce, ze které jde strach. Příběh o lásce k ženě. Příběh o muži mezi dvěma ženami. Příběh... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2020, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.051/0.039
Partneři:
Hyperreality.cz | Hyperslevy.cz | Hyperinzerce.cz | Bleskove.cz | IQport.cz