Kdysi hodně dávno žili na daleké planetě Maximalové. Tedy druh Transformerů, kteří si na sebe vzali podobu zvířat. Při konfrontaci se Scourgem, což je poskok požírače planet Unicrona, hrdinně umírá jejich vůdce, jenž vyslal Optimuse Primala, aby ukryl transwarpový klíč, který otevírá portál mezi časem a prostorem. Bohužel pro lidstvo, Maximalové si k jeho ukrytí vybrali planetu, kterou obývá Hispánec Noah Diaz (vzniknout Transformers: Probuzení monster v roce 1993, určitě by ho hrál John Leguizamo, ovšem tentokrát se musíme obejít bez účasti velkých hvězd) a černoška Elena Wallaceová, a která se zove Země. Značně zamrzí, že po celou dobu nezůstaneme v tom cizím světě Maximalů a že se tahle část kompletně neobešla bez lidského faktoru, resp. lépe řečeno bez lidí, abychom po celou dobu sledovali pouze samotné Transformery.

Minule jsme začínali v roce 484 a bylo to moc fajn. Tentokrát tedy nejdeme do minulosti, nýbrž do značné vzdálenosti, kde hned na úvod budeme svědky nejpoutavější pasáže, ve které nechybí kvalitní akce, pozoruhodné postavy a vpravdě působivé seznámení s obrovským, respekt vzbuzujícím záporákem, kterého přitom namluvil malý Peter Dinklage (Cyrano). A to přitom ani není hlavním strůjcem zla. Tahle úloha tedy připadla Unicronovi, jenž nepůsobí zdaleka tak hrozivě. Paradoxně možná i proto, že se postrádá humanoidní rysy a není dvakrát originální. V každém případě se vracíme zpátky do dnů v roce 1994, krátce poté, co se Marky Mark rozkmotřil se skupinou the Funky Bunch a pod svým pravým jménem Mark Wahlberg se vydal hledat štěstí v herectví. To je vtipné, neboť rodák z Bostonu byl coby Cade Yeager rovněž součástí transformerské ságy. Jak v povedené čtyřce, tak v o poznání horší pětce.

Z té se vyklubal velký binec plný scén, jejichž návaznost a opodstatnění jsou nezřídka problémové. Režijní otěže přebírající Steven Caple Jr., jehož nelze vinit z toho, že se z Creeda II vyklubalo jedno z největších zklamání dost možná celé historie kinematografie, si ve vyprávění počíná o poznání čistěji, ačkoli tohle není biják, na kterém by měl být vidět jeho rukopis a na kterém by si tím pádem mohl udělat jméno, jelikož šestka spíše jen kopíruje styl Michaela Baye. Ale znova se stalo, že finální akce jest poměrně přeplácaná či lépe řečeno nedobře sestříhaná. To i Travis Knight měl při tvorbě Bumblebeeho nepochybně větší prostor pro prosazení svých nápadů a celkového konceptu. Ne proto, že je synem zakladatele světově proslulé společnosti, nýbrž díky tomu, že se jednalo o projekt mezi spin-offem a prequelem, nikoli tedy o navazující sequel.

 










 

S Bumblebeem se pochopitelně setkáme i tady, byť o Samu Witwickym a Mikaele Banesové (Shia LaBeouf a Megan Fox) zatím nic netuší a ani na Charlie (Hailee Steinfeld) si nevzpomene. A pořád ještě nemluví, zato chodí na filmy do autokina, přičemž hlášky z nich (např. Scarface či They Live) pak ve vhodný moment přehrává, jako by je říkal sám. Ovšem jedná se o postavu výrazně vedlejší. Mezi Transformery hrají v Probuzení monster prim Optimus Prime, Acree, Airazor a také Mirage, na němž pobyt mezi lidmi zjevně zanechává nedobrou stopu, i když v rámci série jsme měli možnost vidět infantilnější a ulítlejší figurky. Mirage se do jisté míry ze svého ohraného charakteru vykupuje tím, že rozpoznal, že lidi jsou na prachy, a že dokáže dodržet slib. A coby robot vlastně nezná strach, tudíž se neváhá postavit mnohem silnějšímu soupeři. Anebo si – podobně jako zvířata (a na rozdíl od Johnnyho Pětky, jenž zjistí, že rozmontovat znamená mrtvý) – neuvědomuje svoji smrtelnost.

Do popředí se tentokrát dostávají zástupci menšin. Noah Diaz (Anthony Ramos) se ocitnul ve složité situaci, za kterou může i komplikovanost systému. Nedaří se mu sehnat si práci, a tak kontaktuje kámoše-kriminálníka, který mu jednu výnosnou prácičku dohodí: má ukrást luxusní Porsche. Vzhledem k přítomnosti Autobotů tušíme, že nepůjde o obyčejnou káru ... Oproti tomu Afroameričanka Elena Wallaceová (Dominique Fishback) pracuje v muzeu a věří, že se v umění vyzná líp, než její nadřízená. Tedy, datovat vznik podivné i podivuhodné sošky, jaká připomíná Maltézskho sokola a má na sobě neznámé symboly, do doby před naším letopočtem a dávat ji do souvislosti s Aztéky … No, i mistr tesař se někdy utne. Každopádně moment, kdy se osudy těchto dvou postav protnou, lze označit za první plot point a tím pádem taky konec expozice, která na rozdíl od zbývajících dvou dějství prakticky nemá chybu.

Transformers: Probuzení monster je film, od kterého fanoušci a fanynky celé ságy určitě dostanou to, co očekávají. Jenže k tomu vlastně nic navíc. Nepočítáme-li výlet do Peru a kutálení se po tamních travnatých stráních. Právě v této jihoamerické zemi se měla odehrávat čtvrtá Mumie, leč z ní bohužel nakonec sešlo. Nicméně ta je od Universalu, zatímco Paramount další Transformery stoprocentně plánuje. A po vzoru MCU může tuhle franšízu propojit s jinou, což pro příště slibuje vskutku zajímavou, osobitou podívanou, která s sebou však nese několik otazníků, takže může přinést jak velký průšvih, tak snad novou kultovní záležitost. Tyhle filmy musí vlastně být radost psát, protože fantazii se meze nekladou. A čím pochybnější zápletka se vymyslí, tím je to v podstatě lepší a nikdo se za ni na scenáristy nebude zlobit, jelikož k této sérii zkrátka patří. O takovýchto filmech moje kamarádka pak docela trefně říká, že je to „příjemná blbina“.

FOTO: CinemArt