Záměrně píšu „film“, protože Princ mamánek není zrovna klasická pohádka, přestože se ho tak tvůrci snaží prezentovat. Proto asi nepřekvapí, že ač se tak na první pohled podle názvu může tvářit, nedá se napsat, že by šlo o dílko vhodné jak pro děti, tak pro dospělé. Ti budou spíše čekat veselou řachandu, jejíž komika bude vycházet z toho, že přerostlý, čerstvě devětatřicetiletý princ stále dělá věci jako tehdy, kdy se s ním poprvé seznámíme, tj. když mu bylo cca 9 roků. Především se nechá rozmazlovat maminkou-královnou, dokud nebude na příkaz naštvaného otce-krále odvezen do světa na zkušenou. Děti prý do základního tématu dorostou, ovšem pokud jim je taky těch devět roků, potrvá to zhruba dalších deset. A do té doby budou možná mírně traumatizované z toho, což že to tenkrát v roce 2022 jako devítileté v kinech vlastně viděly.

Takže, Ludvík Otomar Karel XII. Zrozený Vznešený má moc rád svou královskou maminku a teplé mléko před spaním. S tatínkem je to trochu složitější, kór když mu řekne, že jednoho dne umře. Přestože je to pravda, druhý den ráno se tento rozmazlený (nikoli však ve frackovitém slova smyslu), ale v jádru hodný princ záhadně probudí sám uprostřed lesa. Zanedlouho přiběhne drsný rytíř Leonardo Hudroval – najatý králem, aby na synka dával pozor. Společně se zastaví u starého moudrého dubu, který v podstatě promouvá hlasem Josefa Kemra. Ten provolá jakousi věštbu, ve které minimálně pro Ludvíka figuruje setkání s paní Smrtí!?!

 










 

Už úvodní motto naznačuje, že tohle patrně nebude obvyklá podívaná: „Kdo denně slouží, zároveň si všechnu vládu ponechává?“ Na zámku se zdržíme jen velmi krátkou dobu, což lze vlastně přičíst ku prospěchu, jelikož v pohádkách se často chtě nechtě musí vyrazit na nějakou výpravu – tu za unesenou princeznou, tu za kouzelnými zvířátky či magickými předměty, případně tedy za samotnou paní Smrtí. Nikoli Smrtkou, protože nejde o kostru s pláštěm a kosou. Sekvence, kdy se s ní setkáváme, trochu nuceně využívá tradiční pohádkové scéma tří hádanek, resp. tří otázek a jednoho úkolu k tomu, přičemž má ale všechno vcelku líbivý psychedelický nádech, za který by takoví Alejandro Jodorowsky, David Lynch, Gaspar Noé, Věra Chytilová či Sam Raimi určitě Jana Budaře pochválili. Dětští diváci naopak budou spíše zmatení.

A možná i vystrašení, ačkoli ne tolik, jako při dřívějším setkání s jinou nadpřirozenou entitou, která přebývá v pokoji číslo 13 v krčmě U Dvou čarodějnic, které mají tendence pošišlávat a nedá se jim věřit, přesto/proto jsou nejzábavnějšími a nejkomplexnějšími postavami, protože se dozvíme jejich pozoruhodnou backstory. Ondřej Vetchý se coby Hudroval představuje v docela jiné úloze, než v jaké jsme jej na plátně v posledních letech vídali, tedy pro film další velké plus. Vlastně všichni herci a všechny herečky mají ve svých rolích, co hrát. Bětka v podání Veroniky Khek Kubařové zase nezapře inspiraci středověkou krčmou v Dětenicích. Tím pádem jde o holku, zřejmě z venkova, která rozhodně nemá ambici stát se princeznou/královnou.

 










 

Nejkontroverznější lidskou figurou bude hrobař Gustav Hrouda, což evokuje tento kdysi dávno slavný hit. Je nám průvodcem, který s sebou během vyprávění táhne rakev. Na rozdíl od Djanga na to má lidi. A její obsah se oproti světoznámému westernu od klasika Sergia Corbucciho také výrazně liší. Hrouda není zlý člověk – jenom dělá práci, kterou prostě někdo dělat musí. Podle jeho mouder se však nedá zcela tvrdit, že by jí dobře rozuměl. Takový Bořek Vávra (Vladimír Javorský) by k ní měl více, co říct, jenže to vypadá, že neví, co vlastně chce. Režisér Prince mamánka naopak věděl, co chce. Akorát si neuvědomil, že kombinuje obtížněji kombinovatelné nápady, resp. dostatečně nevysvětlí a neobhájí daná pravidla, z nichž některá si klidně mohl schovat buď pro případné pokračování, nebo pro zamýšlený projekt o Leopoldovi Bumbácovi (taky podle svojí knižní předlohy).

Princ mamánek rovná se tak trochu nevyužité příležitosti. Nicméně nezabývejme se tím, čím mohl být, a řešme to, čím je. Totiž do značné míry v podstatě samostatným subžánrem, jaký stojí za prozkoumání. Tématu smrti se věnuje leckterá pohádka, z novějších včetně Hodinářova učně, ale žádná tomu nečiní takhle zostra. Alespoň, že se vydařily trikové záběry a že kameraman Jan Malíř znovu dostál svému jménu a (ve spolupráci s manželkou Olgou) namaloval vizuálně atraktivní obrázky, které filmu zajistily výbornou atmosféru. Zato z hlediska tempa a rytmu je to někdy složitější. Kažedopádně lze napsat, že původní Arabela Jana Nagyová si pro svůj velký herecký comeback po třech dekádách snad ani nemohla přát nevšednější a v jistém smyslu i modernější projekt, ačkoli se může stát, že bude doceněn až v budoucnosti. Jak už se to holt někdy stává.

FOTO: Bontonfilm