Což o to, Leonard Bernstein (V přístavu) složil výbornou hudbu a texty Stephena Sondheima (Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street, Čarovný les) jsou opět fajnové. Muzikálový expert zemřel tři dny před premiérou této verze, která tedy šla do kin šedesát roků po této původní. Znovu se jedná o variaci na Romea a Julii, resp. autoři od Williama Shakespeara hodně opisovali. Nechybí ani balkonová scéna. Otázkou proto zůstávalo, jestli i Steven Spielberg zůstane muzikálové předloze a původnímu filmu věrný, anebo zvolí happy end, které v jeho podání často fungují na výbornou, protože se od něj coby od odborníka na dojemnost (někdy až patos) zkrátka očekávají.

Dva znepřátelené gangy v ulicích Manhattanu chtějí ovládnout celou oblast. Tryskáči jsou v podstatě místní, zatímco Žraloci pocházejí z Portorika. První vede jistý Riff, protože bývalý vůdce Tony má podmínku. Šéfem druhých je impulzivnější Bernardo, jenž má slušnou přítelkyni Anitu, a zároveň taky krásnou ségru Marii, která jest zasnoubená s týpkem jménem Chino, jenž se ovšem netváří, že by jí mohl být za všech okolností oporou. Na tancovačce, která mně trochu připomněla Rebely, nejenže se domluví místo a čas velkolepé bitky, která má rozhodnout o všem důležitém, ale vedle toho se poprvé setkají Tony s Marií.

Na první pohled se do sebe zamilují. U Romea a Julie nemáme nejmenších pochybností, jestli by jim to bývalo vydrželo, nebýt toho obřího nedorozumění s fatálními následky. U původního West Side Story, kde se do sebe zakoukali Natalie Wood a Richard Beymer, žádná taková jistota nezafungovala. Mimochodem, Steven Spielberg povolal zpět Ritu Moreno, aby ztvárnila novou postavu Valentinu, která se snaží držet Tonyho dál od problémů. Chemie mezi Anselem Elgortem a nádhernou Rachel Zegler je uvěřitelnější, ale pořád bychom v historii kinematografie našli dost párů, kterým jsme jejich lásku přáli ještě víc. Možná je to tím, že u ostatních jsme si museli i na jejich první pusu počkat o poznání déle.

 










 

Každá z uvedených postav sehraje velmi podstatnou úlohu v příběhu. Jedna, kterou dlouho považujeme za výrazně vedlejší, se jej v jisté fázi dokonce pokusí uzurpovat pro sebe. Současně nikdy nesmíme podceňovat ani ublíženou Portoričanku (jejíž představitelka Ariana DeBose dost překvapivě získala Oscara, na druhou stranu konkurence v její kategorii nebyla až tak silná, jako bývala v jiných letech), ani naivitu hlavního mužského hrdiny, jemuž proměna z lumpa v dobračisko klid do života paradoxně nepřinesla. Vzhledem k peripetiím, jakými budeme zásobeni, se pozornost spíše přesouvá od písní a choreografií (vrcholnými jsou „Gee, Officer Krupke“ a „America“) k dramatickým reakcím jednotlivých postav na zprávu, kterou se v daný moment dozvědí. A na to vlastně nebylo třeba muzikálu.

West Side Story z roku 2021 znovu obsahuje proslulé skladby, avšak některé z nich zápletku spíše jen uměle natahují. Vizuální i kompletně řemeslná stránka samozřejmě opět stojí na nejvyšší úrovni, ačkoli Steven Spielberg se občas až příliš spoléhá na nejmodernější vychytávky (viz úvodní scéna). Při souboji Tonyho a Bernarda, tak jako při finálním výstupu Marie, se bez nich v pohodě obešel. Zřejmě i proto je lze považovat za nejpůsobivější momenty celého filmu. Jeho kvality jsou velké, ale pořád se nejedná o TEN BIJÁK, jaký by diváky a divačky zarazil do sedačky a bez hnutí přinutil zírat na plátno. Přesně jak se to Stevenu Spielbergovi podařilo u Schindlerova seznamu, Zachraňte vojína Ryana, Minority Reportu, Chyť mě, když to dokážeš či Válečného koně.


INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: Falcon