Docela hrozí nebezpečí záměny, protože hlavní hrdinka je popová princezna původem z Latinské Ameriky, stejně jako její představitelka. Samozřemě ale nemůžeme mluvit až o nějaké sebereflexi, jakou kdysi předvedl kupříkladu JCVD v JCVD. Kat Valzdezová dosáhla statusu megahvězdy, ale ve svém soukromí se prezentuje jako obyčejná holka, co chce obyčejné věci, jaké obyčejně chtějí i další obyčejné holky. Především tedy svatbu a rodinu. Má si vzít neméně populárního Bastiena, se kterým nazpívali megahit Marry Me. Jenže na internetu se objeví video, na kterém líbá její asistentku (on, nikoli ona). Zlomena bolem a v záplavě negativní emocí, pohlédne Kat mezi diváky, kde uťápnutý středoškolský učitel matematiky Charlie drží kamarádčinu ceduli s nápisem „Vem si mě“.

Slovo dalo slovo a opěvovaná celebrita na nápis na ceduli odpověděla: „Ano.“Okamžitě se tedy uspořádal obřad, co byl přece už dlouho plánovaný, byť s jinou mužskou polovičkou, a oba neznámí byli oddáni. Ačkoli v tomto případě hlavě proto, aby nezklamala početné zástupy svých příznivců a příznivkyň. Protože to je, oč v dnešní době běží. Být na očích je důležité. A ještě důležitější je udělat nějaké atypické gesto, které přítáhne pozornost. Na stříbrném plátně jsme viděli už různá, ale Kat Valdézová si tedy vzala naprosto cizího člověka, který ani nepatří mezi ty, když zbožňují její tvorbu! Na sociálních sítích se pak logicky nemluví o ničem jiném, neboť kdo se na sociálních sítích neprojevuje k trendy tématu, jako by ani neexistoval.

Nutno podotknout, že tvůrci tenhle způsob komunikace nikterak nekritizují, naopak jej berou jako nedílnou a nesmírně důležitou součást života ve 21. století. Z jiných romantických komedií pro změnu odkoukali, že není od věci, když někdo pronese (rádoby) dojemný, srdceryvný a miloučký projev – ideálně na téma ‚láska‘, který se u Vem si mě jeví jako mimořádně naivní a kýčovitý. Ovšem kdyby hlavní hrdince bylo patnáct, byl by naprosto v pořádku. Stejně ale můžeme děkovat za obsazení JLo, třebaže to opravdu vypadá, že ztvárňuje sama sebe (teď už s Kat sdílí i počet manželství), ačkoli jsem přesvědčený o tom, že jí o něco více sluší role v serióznějších bijácích – viz Policajtka, Zakázané ovoce, Žít po svém nebo Hranice smrti. Tady pochopitelně sama zazpívá a texty odrážejí rozpoložení její postavy. Jenže to neznamená, že bychom sledovali muzikál, jak tvrdí tvůrci v čele s atraktivní režisérkou Kat Coiro.

 










 

Čemu se však opravdu nedá věřit je, že by si vybrala zrovna Owena Wilsona. Vždyť už bylo trochu podezřelé, že se v Půlnoci v Paříži kamarádil s Marion Cotillard. Teď hraje hodného prosťáčka a břídila, který se sice pečlivě stará o svou mladou dceru, ale jinak ho zajímá hlavně mathmaraton (taková matematická olympiáda), při které jeho dcera Lou opakovaně vytuhne, když jde do tuhého. Svět reflektorů a internetu mu je naprosto cizí, tak jako Kat obtížně zvládá bez cizí pomoci obyčejné úkony, mezi které patří kupříkladu otevření vlastního domu. Nejde jen o uvěřitelnost, ačkoli ta by se vzhledem k pohádkově-romantickému žánru ještě dala odpoustit, jako spíše o absenci chemie, která se neodostavuje ani tehdy, když mají být oba už naplno zamilovaní. U scén s Malumou je to vzhledem k tomu zjevnému latinskoamerickému temperamentu a vášni o něčem jiném, ačkoli paní režisérka, která dostala příležitost se chopit Neuvěřitelné právničky, toho stejně nedokázala zcela využít.

Vem si mě nepřináší vůbec nic originálního a jenom striktně kopíruje zaběhnutou šablonu rom-comů, zvláště těch, které obvykle míří do kin v polovině února. To taky znamená, že minimálně jedna vedlejší postava se musí chovat divně a předvádět rádoby vtipné humory. Volba nepadla na Johna Bradleyho, jenž ztvárňuje oddaného asistenta Kat, nýbrž na Sarah Silverman v roli té kamarádky/kolegyně Charlieho, která by snížila celkové hodnocení, i kdyby nebyla lesbička, aby bylo korektnosti učiněno za dost. Na druhou stranu se v této nevtipné komedii někdy stane, že to, co bylo řečeno o některé z postav, později zase jakoby neplatilo. Zato podle očekávání musí dojít na nějaký zádrhel, po kterém se on a ona buď rozhádají, aby se mohli zase usmířit, anebo se rovnou rozejdou, aby … se ve finále mohli zase usmířit. Ve Vem si mě jest ten důvod maximálně stupidní a musí k němu dojít prostě pouze proto, že to tak vyžadují pravidla žánru. Zkrátka jde o tuctový, klišoidní a přeslazený biják, jehož surreálnost nejlépe charakterizuje replika ve smyslu: „Koukej, já tě mám rád, ale klidně buď s Bastienem, jestli to tak cítíš.“ Co dodat?


INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: CinemArt