Začínáme zhruba tříminutovou montáží, ve které se střídají různá místa v hlavním městě Francie. A dále nechybějí poměrně typické elementy pro tvorbu Woody Allena, mj. ukecanost (vzdělaných) postav, absence výrazných vizuálních efektů, pokřivené mezilidské vztahy, lidové (pod)zápletky – např. nevěra, pocta oblíbeným umělcům, jednoduché kamerové kompozice a vůbec obecně vzato pouze nadprůměrná, tj. nikoli dokonalá řemeslná stránka. Občas se objeví něco nadpřirozeného, resp. spíše nepřirozeného.

Zhruba před deseti rokama měl tento tvůrce období, kdy objížděl Evropu a natáčel ve zdejších velkých městech (Vicky Cristina Barcelona, Půlnoc v Paříži, Do Říma s láskou, …), jejichž radní se pak sami hlásili s tím, že by bylo hezké, kdyby zavítal příště právě k nim. Třebaže koncertoval také v Praze, nikdy u nás nenatáčel. Raději zamířil do města, ve kterém Gustave Eiffel postavil s vydatným přispěním Járy Cimrmana svoji proslulou věž. Přitom Paříž jest i v hollywoodských bijácích velice profláká. Tohle byla však jiná situace. Přeci jen vzhledem k námětu, historii a vkusu Woodyho Allena nešlo Půlnoc v Paříži situovat nikam jinam. Ve smyslu, že nemohl zajet kupříkladu do Estonska a natočit Půlnoc v Tallinnu, když se tam ve 20. letech minulého století dané celebrity nepohybovaly.

 










 

Inez je pohledná mladá žena (Rachel McAdams), která se rozhodně nechce nudit a podle toho se taky chová. Zajímavé, akorát nebude od věci dodat, že tenhle film není o ní. Je o jejím snoubenci Gilovi, který pracuje v „Továrně na sny“ jako scenárista, ale teď se chystá napsat román. Ze světoznámé francouzské metropole je nadšený, zvláště pak si pochvaluje, jak vypadala ve 20. letech 20. století. Potká tady zajímavé lidi, čímž nemyslím poněkud ješitného kamaráda (Michael Sheen) svojí snoubenky, nýbrž třeba prodavačku starožitností Gabrielle (milá Léa Seydoux), které „nevadí, když je vlhká“.

A vedle nich ještě průvodkyni, kterou hezky zahrála Carla Bruni, tehdejší první dáma Francie. Nu což, Arnold si během „guvernátorování“ taky odskočil k natočení této scény z prvních Expendables; Václav Havel se zase mihnul v Kamenném mostě. Gil v noci odmítne jít tancovat a místo toho vyrazí pěšky do hotelu. Cestou se ztratí, a když začnou zvony odbíjet půlnoc, tak se to stane. Potvrdí se, že Paříž jest vskutku magické místo. Projevuje se to tak, že se objeví „dědeček automobil“ a jeho posádka zaveze hlavního hrdinu na jakýsi večírek, na kterém nechybějí známé osobnosti.

Na tom by na první pohled nemuselo být nic vyloženě zvláštního, pokud by nechyběly technologické vychytávky 21. století a pokud by se mezi těmito osobnostmi nevyskytovaly ty, které už by měly být mrtvé. Kupříkladu Scott Fitzgerald (Tom Hiddleston), jenž si jakožto autor Velkého Gatsbyho neodpustí počastovat kolegu výrazem „Old Sport“. Rovněž u Ernesta Hemingwaye (Corey Stoll), Pabla Picassa, Salvadora Dalího, Paula Gauguina či Luise Buñuela není, vzhledem k Allenově znalosti jejich díla, problém uvěřit tomu, že to, co říkají, by mohli za daných okolností říct i ve skutečnosti. Přes vyjmenované klasiky se stane hlavním objektem Gilova zájmu někdo jiný.

 










 

Konkrétně se jedná o Adrianu, která je múzou některých z nich. S její povahou se něco takového dalo čekat. A pochopitelně i s jejím vzhledem, neboť Marion Cotillard působí zranitelným, leč zároveň energických dojmem. Fakt, že si s režisérem příliš nerozuměla, což údajně vyústilo v její rozbrečení se na place, se na výsledku nijak nepodepsal. Zato mu škodí, že vztah Adriany a Gila se mohl ubírat několika směry, z nichž Woody Allen vybral jeden z těch méně zajímavých, byť nás zavede až do období Belle Époque. Nicméně na autorovu obranu: nemohl tušit, že v závěru téže dekády vznikne Curiosa, která je o poznání působivější, ač postrádá fantasy elementy. Tedy kromě Noémie Merlant, jež hraje fantasticky.

Půlnoc v Paříži je k dostání jak levně na DVD, tak na Netflixu, ačkoli ten nabízí řadu pozoruhodnějších titulů, včetně některých z vlastní produkce. Pro tento cca čtyřicátý počin v režii Woodyho Allena bude znovu platit, že námět byl dobrý, avšak realizace poněkud pokulhává. Navzdory tomu, že režisér na rozdíl od jiných neservíruje myšlenky složitě, nýbrž až příliš jednoduše. Určitě byl prostor pro přizvání dalších postav. Když ne Alaina Lefevra, tak například Jeana Gabina nebo Josephine Baker. Takhle bude i pro tento počin Woodyho Allena platit to samé, co pro naprostou většinu ostatních. Přesně jak prohlásil Gil ve spolupráci s matkou Inez, která se šla podívat na film, který byl sice dobrý, ale nikoli nezapomenutelný.

FOTO: cinema.de