Rodák ze Severního Irska, jenž se po 96 hodinách našel v rolích neohrožených akčních hrdinů, v tomto westernu po jedné scéně v expozici zmizí a na jeho návrat si musíme počkat cca do 75. minuty. Ztvárňuje pro sebe vcelku ideální postavu – drsného, obávaného pistolníka Clinche Letherwooda (pochopitelně reference na Clinta Eastwooda), kterého hodně zajímá zlato a ilegální obohacování své osoby, méně už pak krásná manželka Anna, ke které se chová jako k věci. Ovšem jakmile zjistí, že si možná začala s jiným, nestrpí její štěstí a hlavně to, aby z něj veřejně udělala paroháče. Proto bude chtít jejího nového „kamaráda“ sejmout. Pochopitelně v nefér souboji.
Věru by to neměla být žádná náročná prácička, protože tím „kamarádem“ je Albert – prakticky ve všech ohledech nezkušený chovatel ovcí s velmi nezúčastněnými rodiči, který má tu smůlu, že existuje v Arizoně v roce 1882. Divoký západ zrovna pro něj fakt není dobrým místem k životu. Tím spíše, že se s ním rozejde pohledná přítelkyně Louise, učitelka v městečku Old Stump. Navíc kvůli místnímu arogantnímu kníratému boháči Foyovi. Pro Alberta nesnadné období by se díky překvapivě vstřícné Anně – a snad i kámošovi Edwardovi a jeho milé, prostitutce Ruth (v dobrém legrační Sarah Silverman) – mělo dát zvládnout. Tedy pokud ten nevyhnutelný souboj Davida s Goliášem dopadne i tentokrát ve prospěch jasného outsidera.
Jinak se totiž nelze zbavit dojmu, že když se Seth MacFarlane nemůže opřít o animaci nebo o sprostě mluvícího medvídka, hodně tápe. Už krátce po úvodním souboji začne film skřípat, přestože příběh rozhodně není nijak komplikovaný, takže se na jeho odvyprávění snad nedá mnoho zkazit. Daleko větší potíž představuje nucená, křečovitá snaha o dělání humoru, kdy tvůrci sázejí na mnohokrát předtím i potom viděný a slyšený druh, který se – až na drobné výjimky – nesnaží ničím upgradeovat. MacFarlane jakoby si to sám uvědomoval, a tak se bohužel víckrát uchyluje k jediné svojí jistotě, kterou představuje fekální humor, který byl bohužel těch cca 10 roků zpátky celkem moderní.
Všechny postavy jsou napsané zcela povrchově a prvoplánově, což nasvědčuje tomu, že nebýt kamaráčoftů, minimálně Liam Neeson a Charlize Theron by na nabídku zřejmě nekývli. Ačkoli zrovna zmíněná herečka neměla pražádnou radost z toho, že svoje jméno slyšela v tom vzpomínaném songu. V ten moment už měla podepsanou smlouvu, jejíž zrušení by asi vyšlo draho. Že by uvedené hvězdy dostaly příležitost předvést svoje komediální nadání, to se rozhodně napsat nedá. Snad s výjimkou Wese Studiho v roli přeslavného Cochise (viz např. Zlomený šíp) v sekvenci s indiány, třebaže je tento počin vlastně neukazuje zrovna v nejlepším světle. Na rozdíl třeba od Žhavých výstřelů, kde tužkovými baterkami opravdu nejde nikoho urazit.
Všechny cesty vedou do hrobu je western, který některými odkazy chce vzdát hold žánrovým klasikám, k jakým patří Návrat do budoucnosti 3 nebo snímky Johna Forda, jaké nás zavádějí do Monument Valley. A znova: Je to hezké, nicméně konkrétně v tomto případě to spíše podtrhává bezradnost scenáristů, kteří jakoby si neodpověděli na ty nejzákladnější otázky. Třeba proč vlastně tenhle film měl vzniknout? Jistě, v první řadě proto, abychom se pobavili. Jenže to se neděje. A nejde o to, že Seth MacFarlane tak nějak odmítá dospět. Rozpačitým dojmům nahrává fakt, že bychom našli řadu lepších řemeslníků. Všechny cesty vedou do hrobu drží nad vodou vedle známých tváří také divácky vděčná (byť rovněž nesčetněkrát obehraná) myšlenka, že i ti největší břídilové se můžou stát hrdiny a dostat tu největší kočku v celém širém kraji.
INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI JSOU K DISPOZICI TADY
FOTO: cinema.de