FDb: Od filmu Kuky se vrací přes Tři bratry až po film Po strništi bos (u posledních dvou počinů odkaz na recenzi knihy) vždycky s premiérou vycházela i kniha Příběh filmu. Tentokrát nevychází, přestože svého času zpětně vyšla i o Koljovi. Přemýšleli jste pár roků zpátky, že byste zpětně udělali i knihu o Tmavomodrém světě?
Jan Svěrák: Přemýšleli jsme. Ale je to časově strašně náročné. Ty materiály by se dohledaly, to je práce na týden, na čtrnáct dní. Ale napsat to a vyslechnout všechny ty svědky, je hrozná práce. Navíc těch knížek se prodalo třeba dva a půl tisíce kusů. To nakladatelství to udělá rádo, ale ta práce za to vlastně nestojí. Bude ekonomičtější, když ti, které to zajímá, se na ty věci ohledně natáčení zeptají přímo mě a já jim to řeknu. Ty knihy byly fakt spíše pro fajnšmekry. (úsměv)

FDb: V případě Betlémského světla vycházíte z povídek vašeho tatínka Zdeňka Svěráka. Podle čeho jste ty tři povídky vybíral a lákaly vás ke zfilmování i nějaké další?
Jan Svěrák: To už si nepamatuju, protože to jsou dva roky. Těch povídek mohlo být celkem pět a z nich jsem si vybíral ty, které byly tematicky nejvhodnější (Betlémské světlo, Ruslan a Ludmila, Fotograf – pozn. aut.).

FDb: Ve filmu Po strništi bos je postava, která se jmenuje Vlk a kterou hraje Oldřich Kaiser. Tahle postava vznikla sloučením vícero postav do jedné. Dělal jste něco podobného i u Betlémského světla? Že byste více postav sjednotil do jedné?
Jan Svěrák: To bych neřekl. Spíše se tam postavy naopak rozdělovaly. V povídce Fotograf je jenom fotograf, kdežto my jsme ho rozdělili a udělali jsme nejprve postavu takového trouby Matěje, který pak požádá svého autora, aby ho změnil, a udělá z něho toho fotografa. Takže u Betlémského světla jsme to udělali opačně.

FDb: Když jsem se na Betlémské světlo díval, měl jsem pocit, že postava Bakaláře, kterého hraje Ondřej Vetchý, je stejná postava jako hrobník Brož z Kolji. Můžete tuhle teorii potvrdit nebo vyvrátit?
Jan Svěrák: Ne. Tam je zajímavé pouze to, že je vlastně stejně blízko té věčnosti jako ten hrobník. Bakalář je léčitel a je podobným způsobem žoviální a mluví nahlas. Řve skoro stejně jako strýc Pepin z Postřižin. Takže to mají jediné společné.

FDb: Na začátku filmu jede hlavní hrdina Šejnoha autem v Praze po nábřeží, což je jedna z nejfrekventovanějších dopravních tepen v Praze. Jak náročné bylo natáčení na téhle lokaci?
Jan Svěrák: To bylo tak náročné, že jsme to nakonec točili v půl páté ráno, než začala jezdit auta. Vyčíhli jsme si vždycky moment, kdy nic nejelo, ale stejně nám tam vjela dodávka z protisměru, kterou jsme pak v počítači odmazali. Prostě jsme si přivstali.

FDb: Když to vezmeme v rámci celé vaší režijní filmografie, je nějaká lokace, na kterou rád vzpomínáte?
Jan Svěrák: To nemůžu říct. My si ty lokace vybíráme poměrně hezké, takže se mi líbí všechny. Ale na kterou nezapomenu a na kterou vzpomínám často, je strašnické krematorium ve filmu Kolja. Protože vy jako ostatní „smrtelníci“ máte k takovému místu respekt a bojíte se ho, ale pro mě to je něco jako budova základní školy. Strávil jsem tam tři neděle natáčení, na lavicích před tou budovou jsem se štábem obědval. Chodil jsem tam do zaměstnání. K tomu domu smutku a odchodu na věčnost mám úplně jiný vztah. Už je to dávno součást mého života. Ale ne, že bych se smrti bál méně … (smích)

 










 

FDb: Vyzkoušel jste si různé žánry, například historický, komedii, pohádku. Jestli se to tak vůbec dá říct, je v případě Betlémského světla něco, co pro vás byla z režijního úhlu pohledu největší výzva?
Jan Svěrák: Jednak je tam taková sexy scéna, se kterými mívám problém, protože jsem poměrně cudný a poměrně racionální, což k sexu vůbec nejde. Respektive ta cudnost možná ještě jo, ale ta racionalita ne. Udělat tuhle scénu dobře, to byla jedna výzva. A druhá byla ta scéna, která je celá pozpátku. Výzva byla vymyslet ji tak, aby divák pochopil, o co jde. A taky abych já chápal, co točím, protože když uvažujete pozpátku, tak je to vždycky trochu na palici, že jo?

FDb: Když jste psal scénář, věděl jste už, kdo bude hrát kterou postavu?
Jan Svěrák: Největší váhání bylo u toho fotografa Maria. Tam jsem nevěděl, koho obsadit. A zkoušeli jsme všechna herecká esa, co u nás připadají v úvahu. Vojta Kotek mě nakonec přesvědčil, když jsem viděl Marii Terezii. Tam jsem si říkal: „Sakra, on opravdu umí.“

FDb: Chystáte už nějaký další film?
Jan Svěrák: Nechystám. A je to docela úlevné. Až budu chtít, tak se do něčeho pustím. Vždycky, když jsem jeden film dokončil, jsem měl stres z toho, co budu dělat dál. Teď už to tak nemám, už jsem se toho zbavil a je to osvobozující. (úsměv)


RECENZE FILMU BETLÉMSKÉ SVĚTLO JE K DISPOZICI TADY

ROZHOVOR SE ZDEŇKEM SVĚRÁKEM JE K DISPOZICI TADY

PŘEDCHOZÍ ROZHOVOR S JANEM SVĚRÁKEM JE K DISPOZICI TADY


FOTO: Bioscop