NOVĚ můžete filtrovat filmy a seriály také dle streamovacích služeb

Recenze: Vrána

Vydáno dne 21.11.2021 (374 přečtení)
Jsou hned dva důvody, proč si připomenout tenhle film, na který se navzdory jeho velkým kvalitám obecně vzpomíná spíše v negativním slova smyslu. První důvod je ten, že navážeme na recenzi knihy Encyklopedie akčního filmu. Druhý důvod? Ten představuje v uplynulých dnech a týdnech hojně diskutovaný a propíraný incident, k jakému došlo při natáčení westernu Rust v souvislosti s kameramankou Halynou Hutchins, kterou nedopatřením zastřelil Alec Baldwin. 

 










 

Je 30. října, Ďáblova noc. Začíná Halloween. Říká se, že když někdo zemře, odnese ho vrána do země mrtvých. Jenže když duše nemůže dojít klidu, může ji vrána pro zjednání nápravy přinést zpátky mezi živé. Eric Draven a jeho přítelkyně Shelly Webster (Sofia Shinas) měli hezký podkrovní byt a měli se moc rádi. Dokud k nim nevběhla banda místních zločineckých sviní s přezdívkami T-Bird, Funboy, Skank, Tin Tin, kteří ji znásilnili a zabili. Když přišel domů on, byl hned postřelen (osudný moment pro Brandona Lee) a následně vyhozen z okna na chodník. Rok poté se Eric vrací, aby pomstil smrt svou i smrt své velké lásky. To zahrnuje, mimo jiné, návštěvu zastavárny a ve finále očekávané odstranění všehoschopného šéfa a jeho milenky. K tomu bude záhodno se spřátelit s hodným policajtem a učinit hodně dobrého pro malou holčičku Sarah (Rochelle Davis), o kterou se s Shelly tak trochu starali.

Existují dvě verze. Jedna říká, že autor komiksové předlohy James O’Barr byl inspirován případem, kdy v jeho rodném Detroitu kdosi zavraždil mladý pár kvůli snubnímu prstenu za 20 dolarů. Jiná verze hovoří o tom, že stvoření komiksové Vrány byl jeho způsob, jak se vyrovnat s faktem, že jeho přítelkyni zabil opilý řidič. Je pravda, že prsten hraje v příběhu větší roli. A zármutek nad ztrátou milované ženy se do něj logicky promítá také dosti významně. Jedná se o další z těch případů, kdy hlavní hrdina zabíjí lidi a my mu při tom držíme palce. Ale to je samozřejmě dáno tím, že ničí výhradně zločince. Kreativitě při vykonávání jeho pomsty se meze nekladou, přičemž nikdy nesmí chybět symbol vrány, která jest takovým jeho daemonem.

To nám tvoří zajímavou spojitost se Zlatým kompasem, tj. s podívanou pro děti. Přitom Vrána jest místy temnější než temnota sama. To má souvislost s úmrtím Brandona Lee, tedy s událostí, jaké se holt nejde při psaní o tomhle počinu vyhnout. Nelze si nevšimnout i spojitostí s Jokerem, zvláště pak s tím, kterého v Temném rytíři ztvárňuje Heath Ledger, jemuž bylo rovněž osmadvacet. Jeho život sice neskončil přímo na place, ale premiéry se bohužel stejně nedožil. Dva nesmírně talentovaní herci, kteří svým rolím odevzdávali maximum a měli nakročeno k fenomenální kariéře. V obou projektech měli maskovanou tvář, v obou se najde spojitost se smrtí – ve Vráně je jasná, v této prostřední části Nolanovy trilogie je moment, ve kterém se představitel Jokera nachází v pytli na mrtvoly. A pro pověrčivce nutno dodat, že oba rozbijí zrcadlo, ačkoli druhý jmenovaný tak učinil už v Kletbě bratří Grimmů, která šla do kin dva a čtvrt roku před jeho skonem. U Brandona Lee je celá záležitost o to tragičtější, že byl synem legendárního herce/mistra bojových umění Bruce Leeho, jenž také odešel příliš brzy.

 










 

Co se samotné atmosféry Vrány týče, patří k těm nesmírně působivým a nesmírně precizně naservírovaným. Na rozdíl od komiksových podívaných Batman a Batman se vrací, se po celou dobu nese ve vší serióznosti, jelikož nebylo prvoplánovým záměrem stvořit hojně navštěvovaný blockbuster. A některým hláškám (např. „To je benzín, co cejtim?“) se zasmějí víceméně jenom cynikové. S uhrančivě temnou, v podstatě neo-noirovou atmosférou přispěchal Alex Proyas i ve svém dalším opusu Smrtihlav. Je až trestuhodné, že takhle talentovaný tvůrce a vypravěč, jenž později stvořil pohlcující sci-fi Já, robot a v jistém smyslu vskutku jedinečné Bohy Egypta (a jehož jediným velkým přešlapem zůstává Proroctví), natočil od 80. let jenom sedm celovečeráků! No, pořád je na tom o něco lépe, než jiný veliký talent, totiž Frank Darabont.

Nabízí se i srovnání s filmovým Sin City, ačkoli ta stylizace se přeci jenom liší. Film Roberta Rodrigueze podle kultovního komiksu Franka Millera z roku 1991 si jde vlastní cestou, a to nejen z toho úhlu pohledu, že se natáčelo před green screenem, zatímco Vrána nikoli. Ono v první polovině devadesátek se CGI efekty teprve rozjížděly. Nicméně scény, ve kterých byly tenkrát použity, fungují výborně i v době velkorozpočtových Marvelovek. Vrána, která také pomalu oslaví osmadvacet roků od své premiéry, za tuto dobu vůbec nezestárla. I proto, že obsahuje v podstatě nadčasová témata, jaká tady s velkou pravděpodobností budou, dokud bude existovat lidská rasa.

 

Nejde se ještě jednou nevrátit k hlavnímu hrdinovi. Když je jeho Vrána v pořádku, rány se mu hojí a dokáže snadno zmizet. Vedle toho po dotyku umí vidět očima jiného člověka, což může být pro Erica nepříjemné, vzhledem k tomu, jak proběhnul před rokem jeho poslední den mezi skutečně živými. Jinak se ovšem nedá tvrdit, že by byl vyloženě nezranitelný (a to nejen z fyzického, nýbrž vzhledem k mrtvé přítelkyni také z emotivního hlediska) a že by měl nadlidskou sílu jako upíři. Nepotřebuje netopýří masku, protože má temný make-up, jaký částečně koresponduje s povedeným, lehce metalovým soundtrackem. Zároveň si může dovolit být cynický. A to i vůči Ježíši Kristovi, na jehož adresu si neodpustí sarkastický vtípek, jaký pronese krátce předtím, než sejme dalšího z bandy, která má na svědomí jeho přítelkyni i jeho samotného. Přitom taky vstal z mrtvých (stejně jako Murphy), taky se jeho rány hojí a jeho cílem taky zůstává konat dobro, byť trochu militantnějším způsobem.

Vrána je filmařsky skvostný (včetně pronásledovací sekvence po střechách), vizuálně podmanivý (včetně příchodu Sofie Shines v bílých šatech), mrazivě sugestivní příběh z doby, kdy Hollywood ještě podle komiksů moc natáčet nechtěl. Přesto musely vzniknout sequely. A jak už to bývá, dost tvůrců – včetně Nolana – se tím vizuálem inspirovalo Zároveň nutno podotknout, což jistě nebude žádným překvapením, že na rozdíl od současných „family-friendly“ spektáklů se k jeho plnohodnotnému pochopení a procítění zkrátka musí dospět. Čili se de facto jedná o dílo, jaké by mělo být „do devětadvaceti roků nevhodné.“ A to i přesto, že významnou roli v něm má nezletilá holčička. I v souvislosti s ní se ovšem musí zmínit, ač to tak na první (a možná ani na druhý) pohled nevypadá, že filmem prostupuje naděje, která postupně sílí. Dokonce bych si troufnul tvrdit, že je tady zakomponována výrazněji, než třeba ve stejném roce uvedeném Vykoupení z věznice Shawshank. Tedy v dramatu, jaké je vyzdvihované právě pro tu naději, jakou obsahuje. Vrána si s ním v tomto směru skutečně v ničem nezadá. Protože proč? Protože jednou přece musí přestat pršet.

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 10/1010/1010/1010/1010/1010/1010/1010/1010/1010/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Poslední noc v Soho

Režisér Edgar Wright nás i ve svém nejnovějším projektu opět vezme na jízdu plnou nečekaných momentů.... celý článek

DVD

Recenze: Mys hrůzy (1991) Dnes

Martin Scorsese oslavil v listopadu narozeniny, takže si připomeneme tenhle jeho počin, jaký letos oslavil třicetiny a jaký nedávno... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek

TV

Recenze: Perníková věž

Na rozhovor s Milanem Šteindlerem navážeme povídáním o jeho nejpozoruhodnějším režijním počinu,... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení