Některým autorům pomáhá, když musí tvořit pod tlakem. Pro Eera to ale neplatí. Pranic nepomohlo vyrazit na plavbu nákladní lodí a pobyt na Kubě také žádnou inspiraci nepřinesl. Místo toho se mu vztah s Pihlou rozpadnul, protože byl dlouho pryč a ona si začala se svým afroamerickým kolegou, což se neobešlo bez „následků“. Přesto jak on, tak ona zjišťují, že spolu chtějí dál být. A právě na svatbě se objeví jeden starý známý. Rovněž spisovatel, jehož kreativitu by mu mohl kdekdo, zvláště pak Eero, závidět. Proto později přichází s naprosto šokujícím návrhem. Nejde ale o nic ve stylu Neslušného návrhu, jde spíše jaksi o The Words naruby.
Asi nebude od věci nejprve napsat, že Nicota je prezentovaná coby komediální drama, přestože mnoho komediálního na ní není. Ale když už se režisér a scenárista v jedné osobě Aleksi Salmenperä pro nějaký vtipný moment rozhodne, funguje přesně tak, jak má (viz narození malého černouška či spot s nečekanou pointou, ve kterém sedí svůdná Pihla na baru a přisedne si k ní dobře oblečený týpek). Jinak jsou oba protagonisté stavěni převážně do dramatických situací – vedle té tvůrčí krize a skřípajícího vztahu dodejme vyhodnocování té morálně nejednoznačné nabídky a téměř Sofiinu volbu spočívající v rozhodování mezi úspěšnou kariérou a výchovou dítěte.
Tvůrci opravdu vyrazili na Kubu i do Los Angeles. Sice to bylo spíše zásluhou šťastné shody okolností, každopádně na to se historie ptát nebude a filmu to určitě přidalo na velkoleposti. Zároveň nejde pouze o nějakou exhibici, jako tomu bývá třeba u některých českých projektů (výjimku v poslední době stoprocentně tvoří Minuta věčnosti). I tyhle cesty mají v rámci příběhu své opodstatnění. Při té americké, která nás zavede do atraktivního prostředí Paramount Studios, se přihodí událost, jaké dal autor nádech natolik tragikomický, že z paměti jen tak nezmizí (což platí i pro scénu, ve které se Pihla a Eero dívají na její milostnou filmovou scénu s tím Afroameričanem). Nicméně takovýchto nepředvídatelných okamžiků se v Nicotě objevuje více. A přitom to zprvu při neznalosti synopse a vzhledem k té ukecanosti vypadalo, že půjde víceméně o další solidní příspěvek do mumblecore subžánru.
Nicota je téměř po všech stránkách výborný počin, jaký potvrzuje, že finská kinematografie si rozhodně zaslouží pozornost, neboť ji zdaleka netvoří pouze Timo Vuorensola, Aki Kaurismäki, Aku Louhimies, Jasper Pääkkönen, Pihla Viitala, Kati Outinen a Krista Kosonen. Kdepak, talentů mají v Zemi tisíce jezer evidentně mnohem víc. Tenhle snímek navíc zaujme vizuální stránkou, neboť realita jest vyvedená černobíle, zatímco barevné záběry vesměs reprezentují fikci, ačkoli výjimku tvoří například záběry natočené ruční kamerou při plavbě lodí. Zamrzí, že takto chytré filmy s přesahem nevznikají častěji i u nás.
VÍCE INFORMACÍ O FESTIVALU SEVERSKÝ FIMOVÝ PODZIM JE K DISPOZICI TADY
PROGRAM KINA LUCERNA JE K DISPOZICI TADY
PROGRAM KINA EVALD JE K DISPOZICI TADY
FOTO: sfklub.cz/nicota