Pro úplnost dodejme, že řeč bude o verzi, která v roce 1979 běžela v kinech. Ta režisérská, která je rovněž k dispozici na modrém disku, je pouze o minutu delší. Ale o co jde? Vesmírná loď Nostromo (názvem vzdali tvůrci hold stejnojmennému románu Josepha Conrada z roku 1904) se se svou sedmičlennou posádkou (Ripleyová, Kane, Brett, Parker, Ash, Dallas, Lambertová) vrací na Zemi. Když se všichni vzbudí, tak zjistí, že byl bez jejich vědomí změněn kurz, takže cesta na domovskou planetu potrvá ještě nějakých deset měsíců. Proč byl změněn kurz? Protože bylo zachyceno vysílání neznámého původu, které je podle podmínek ve smlouvě nutné za všech okolností prověřit. 

 

Stopa vede na nehostinnou planetu, která ve svých útrobách skrývá smrtelné zlo! Konkrétně v podobě hromady kožovitých předmětů-vajec v mlžném oparu, do kterého není dobré spadnout. Tím spíše, když se jedno z vajec rozevře a uvnitř se evidentně vyskytuje život. Kane, kterému se právě tohle přihodí, v podstatě popírá, že by se člověk vyvinul ze zvířete, protože vlastně postrádá instinkty, které mu velí, aby v případě hrozícího nebezpečí vzal nohy na ramena. Není to až takový extrém jako u vesmírných kober v Prometheovi, ale pořád můžeme takovéto jednání považovat za značně iracionální a přirozenou zvědavost přesahující. 

 

 










 

Už předtím Vetřelec nadchne vynikající atmosférou, která po návratu zhoustne, když Ash nedbá nařízení Ripleyové a vpustí účastníky venkovní mise zpět mezi ostatní. Včetně Kanea s nevábným facehuggerem na obličeji, přičemž parazit má navíc místo krve kyselinu, co klidně prožere podlahu. Nejpamátnějším momentem bude bezpochyby nadčasové představení chestburstera (fáze vývoje vetřelce tady nikdo přímo nepojmenuje, tak jako platí, že až později přejmenoval James Cameron - a ne v rámci svého filmu - jeho domovskou planetu na Acheron), jehož vylezení z hrudi hostitele a následný úprk po stole silně zapůsobilo tenkrát a stejně silně působí i dnes. Jenom si zase nelze neodpustit poznámku k následnému hledání: To si inteligentní lidské bytosti opravdu mysleli, že by si takovýto extraterrestriální tvor dokázal otevřít dveře skříňky a sám se do ní zase zavřít? 

 

I ve Vetřelci jsou holt momenty, kterými se tvůrci ochuzují o napětí - viz také opakovaná odpočítávání času, přehnaná péče o kočičku nebo okamžik, kdy titulní Vetřelec zaútočí s pacičkama na Dallase. To je zkrátka fakt, kterému nepomůže ani jinak výtečná hudba (původní soundtrack Jerryho Goldsmitha byl značně upraven). Jinak není pochyb, už tak dobrý scénář Ridley Scott svou režijní vizí pozvednul na ještě vyšší úroveň. Ačkoli Dan O'Bannon, mimochodem velký kamarád Johna Carpentera, se vedle scénáře podílel rovněž na precizním vizuálním designu. 

 

 










 

Opravdu veliká zásluha na úspěchu této klasiky jde za H. R. Gigerem, který vtisknul podobu titulnímu monstru. Při pozdější vzájemné konfrontaci s Predátorem jsem vždycky fandil humanoidnějšímu lovci z vnějšího vesmíru, co ve středoamerické džungli změřil síly s Arnoldem. Nicméně po opětovném zhlédnutí Vetřelce nutno dodat, že i tahle stvůra má něco do sebe. Netrápí ji výčitky svědomí, netrpí falešnou morálkou ... Zkrátka představuje téměř dokonalý organismus, který se prostě snaží za každou cenu přežít, ať už se zrovna vyskytuje v jakýchkoli podmínkách. Tomu se může fakticky vyrovnat snad jenom Calvin. 

 

Vetřelec je film, jehož kvalitám výrazně přispívá také obsazení členů posádky. Tom Skeritt, Yaphet Kotto, Harry Dean Stanton, Ian Holm, John Hurt, Veronica Cartwright a samozřejmě Sigourney Weaver hrají spoje postavy s pozoruhodnou lehkostí. Během závěrečné patnáctiminutovky zůstává už jenom poslední zmíněná herečka. A když si uvědomíme, že tento film šel do kin rok po Halloweenu, vyjde nám, že zároveň jedná o sofistikovanou variaci na slasher horory. Představitelka Ellen Ripleyové navíc absolvuje finále vysvlečená v kalhotkách a lehce průhledném tričku, což jí přidávalo, přidává a bude přidávat spoustu plusových bodů. Avšak status legendy jí s definitivní platností zajistila až následná účast ve Vetřelcích. 

 

P. S.: Bonusová sekce na Blu-ray obsahuje kromě dvou verzí Vetřelce také dva komentáře, údaje o hudbě a sedm vynechaných scén (opatřených českými titulky), z nichž tu se zaizolováním by tehdejší diváci patrně složitě rozdýchávali ... a o divačkách ani nemluvě. K tomu tady máme MU-TH-UH mód, díky kterému se při sledování filmu dozvíme řadu zajímavých informací. 


FOTO: cinema.de