Kdysi byla považovaná za Nadějnou mladou ženu, ze které se měla stát uznávaná doktorka. Jenže nepříjemná událost z dob studií z ní udělal zaměstnankyni bistra, kde celé dny nalévá kafe (občas do něj plivne), a k tomu bydlí u rodičů (Jennifer Coolidge a Clancy Brown), kteří si s jejím stavem nevědí rady. Nehledá žádného pana Darcyho, avšak ledacos změní setkání s bývalým spolužákem Ryanem (vhodně obsazený Bo Burnham), který prozradí, že se dál kamarádí s některými lidmi ze školy. Mezi nimi nechybí ani Al Monroe, který se má brzy ženit a který se tváří býti hlavní příčinou Cassandřina strádání. Že by přišel čas na pomstu?
Největší obavy panovaly z toho, že tenhle biják bude reflektovat éru MeToo a že bude chtít být co nejvíce poplatný době. Naštěstí se nic takového nepotvrdilo. Vlastně si dovedu představit, že by tenhle příběh dokázal sestavit i autor, nikoli tedy autorka. Protože silné ženské hrdinky, které nemají svůj předobraz v reálných osobách či v komiksových/literárních/divadelních/videoherních adaptacích či v předchozích filmových verzích, jsme mohli vidět i ve tvorbě scenáristů a režisérů, nejen těch noirových. Tím nechci v žádném případě snižovat přístup Emerald Fennell, která si dlouho počíná jako zkušená tvůrkyně a ne jako debutantka.
Nadějná mladá žena nechce být poplatná současné době, přesto o ní mnohé vypovídá a snaží se upozornit na některé její nedostatky. Pomáhá si při tom i povedeným soundtrackem, na kterém nechybějí známé hity. Do popředí se postupně prodírá téma spravedlnosti, na které však není nahlíženo nejšťastnějším způsobem. Přesto hlavní hrdince věříme, že je pro ni stěžejní, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Sympatická Carey Mulligan ztvárňuje ženskou postavu, jaká tady nějakou dobu určitě nebyla. Při udílení Zlatých glóbů nestačila na Andru Day, při Oscarech jí sošku vyfoukla Frances McDormand. Jediná výhra za Nejlepší původní scénář vyznívá poněkud zvláště, ale souhlasit se třeba dá s tím, když je Nadějná mladá žena označována za „temnou pohádku.“
FOTO: CinemArt