Minule zabil narkobarona, čímž se pomstil za to, že kvůli jeho člověkovi přišel předminule o ženu, kterou miloval. Teď odjíždí s tou novou, Carolinou, zřejmě páchat dobro do dalšího města … Robert Rodriguez to měl rozehrané tak, že příběh třetího dílu mohl nabídnout opravdu cokoliv. Studio na Desperadu nepřekvapivě vydělalo spoustu peněz, takže chtělo pokračování. Nakonec k němu došlo, avšak muselo vzniknout velice rychle (pro Roberta Rodrigueze nic neobvyklého). Režisér, scenárista, producent, skladatel, kameraman, střihač, architekt, supervizor vizuálních efektů a zvukař v jedné osobě se rozhodl pro variantu, která určitě nebyla nedobrá, ale lidi se do kin zrovna nehrnuli (třebaže opět nechybí motiv pomsty, dokonce hned ve dvou úrovních). Pamatuju si, že tenkrát jsme v sále seděli dva, přičemž tím druhým divákem byl můj otec, rovněž velký fanda Desperada.  

Název Tenkrát v Mexiku vymyslel právě na place mého nejoblíbenějšího filmu Quentin Tarantino s tím, že hlavní inspirací by se měla stát dolarová trilogie Sergia Leoneho (Pro hrst dolarů, Pro pár dolarů navíc, Hodný, zlý a ošklivý). Proto není El Mariachi hlavní postavou, ale dělí se o prostor a o pozornost s Agentem Sandsem, drogovým bossem Armandem Barillem (předobrazem byl boss kartelu z Juárezu Amado Carrillo Fuentes), který najal generála Márqueze, aby zabil prezidenta, a který zaměstnává pro špinavou práci Američana Billyho Chamberse a jeho krátkosrstou čivavu. Do toho se tu objevuje ctižádostivá agentka AFN, bývalý agent FBI, jehož parťák dopadl kvůli Barillovi podobně jako Kiki Camarena, a vynechat nelze ani señora Cucuye, který to hraje na všechny strany.

Takže těch postav, jejichž počínání nás má zajímat, tady máme hned několik. A to jsem ještě nezmínil Mariachiho dva kámoše a Sandsova informátora. Nicméně i když je hrají veličiny jako Antonio Banderas, Danny Trejo, Eva Mendes, Willem Dafoe, Mickey Rourke, Cheech Marin, Rubén Blades nebo Enrique Iglesias, celou show pro sebe stejně ukradl Johnny Depp v roli agenta CIA Sheldona Jeffreyho Sandse. Ten patrně provedl něco špatného, že byl převelen do města Culiacán. Jeho prací je víceméně udržovat rovnováhu, a proto mimo jiné zabije kuchaře pokaždé, když mu zachutná oblíbená specialita puerco pibil. Jinak sem tam utrousí neuvěřiltenou hlášku (jedna za všechny: „Are you Mexican or Mexican’t?) nosí umělou ruku a občas taky výstřední trička nebo knírek, případně se vydává za kněze v kostele, k čemuž mu dopomáhá hlas Marlona Branda. Ve své práci je velice obezřetný a není radno mu důvěřovat, přičemž tahle jeho nedůvěryhodnost se mu ve finále do značné míry vymstí.

V některých ohledech (přistání na autobusu, čivava se jmenuje Moco, Mariachimu vypomáhají dva kámoši, režisér zase obsadil Cheeche a Dannyho, na chvilku zazní Canción del Mariachi, …), se opět odkazuje na předchozí dva filmy, nicméně díky flashbackům působí Tenkrát v Mexiku spíše opravdu jako čtyřka. Tedy jako bychom neviděli jednu část, ve které se přitom staly dost podstatné věci. Je veliká škoda, že nikdy nevznikla. Krásná Salma Hayek byla po Desperadu velikým lákadlem, a proto si její jméno můžeme přečíst velkými písmeny na plakátu nebo DVD obalu, byť se na plátně/obrazovce/monitoru ukáže dohromady možná ani ne na deset minut, za což mohla z části i značná zainteresovanost na Fridě, jejím vysněném projektu. Alespoň, že i tentokrát zazpívala.

Přesto se na place rozhodně nenudila. El Mariachi je vlastně trochu smolař, neboť dvě největší lásky jeho života (a že to byly vskutku výjimečné ženy) nedopadly po jeho boku dobře. Na druhou stranu se jedná o legendu, kterou můžete pokropit ranami ze samopalu a stejně to přežije! V jeho pouzdru se nachází nějaká ta novinka odkazující rovněž na Desperado, a upgradu se dočkaly i kytary kámošů v podobě plamenometu a dálkového ovládání/bomby. Nicméně při tom svižném režisérově stylu (ne nadarmo čteme v úvodu titulek „A Robert Rodriguez Flick“), kdy to opět působí dojmem, že se stopáž při takovém množství scén, informací a twistů musela vyšplhat až někam ke dvěma hodinám, se stihne zahrát i na pravou kytaru – třeba hned na začátku.

Příznivci a příznivkyně El Mariachiho a jeho dobrodružstvích musí být pochopitelně zvědaví na akční scény. Z tohoto úhlu pohledu Tenkrát v Mexiku zase nezklamal. Na prvním místě se nepochybně vybaví velkolepý útěk v řetězech, který měl být už v Desperadu. Nakonec dobře, že nebyl, jelikož stál s velkou pravděpodobností za rozkolem mezi Robertem Rodriguezem a Salmou Hayek, které při náčení řekl: „Já jsem tě vytvořil, tak tě taky můžu zničit.“ Od té doby si nádherná Mexičanka nezahrála ani v jednom z jeho filmů, zatímco předtím jsme ji viděli ve všech včetně televizních Roadracers. Tedy samozřejmě s výjimkou El Mariachiho, kdy se ještě neznali.

Akce je znovu pestrá, i když tentokrát Danny Trejo nehází nožema, protože to za něj obstará Salma. Scéna v kostele patří už jenom kvůli tomu místu k těm památným (vrátil se tam i v Machetem). Plus nevynechává groteskní prvek v podobě modlící se a nic netušící babičky. Sekvence za doprovodu skladby Pistolero pak jenom dokládá náročnost kaskadérských kousků. A kupříkladu v závěru už se jede ve velkém (tak jako v případě Machete zabíjí, třebaže z trochu jiného úhlu pohledu), jelikož v ulicích města probíhá hotová revoluce za zachování svobodného, spravedlivého a hrdého Mexika. Tenhle vlastenecký podtext rozhodně nepůsobí nijak výstředně, ale naopak nutí k zamyšlení.

Tenkrát v Mexiku možná není až tak úplně skvělý jako El Mariachi a Desperado, ale pořád obsahuje spoustu skvělých věcí a pořád je taky natolik jiný, neboť se ve své nepředvídatelnosti značně liší od nejen tehdejší hollywoodské produkce. Natáčení v Mexiku na pečlivě vybraných lokacích, fajnový soundtrack a vlastně i ten (ne)konspirační příběh mu dodávají velice specifickou atmosféru. To se potom i ty profláklé hlášky nebo za vlasy lehce přitažené střely přímo do čela dají odpustit. Je škoda, že se Robert Rodriguez, na rozdíl od Spy Kids, zatím nerozhodnul k této sérii vrátit. Ať už formou původně zamýšleného Sandsova spin-offu, nebo další regulérní části. Jak už jsem napsal, nápad s kytarovým pouzdrem plným zbraní je fakt milionový a jistě by se v souvislosti s ním našly další zápletky hodné zfilmování. Tak nepřestávejme věřit!

FOTO: cinema.de