Stejně jako u Princezny nevěsty, i tentokrát sehraje důležitou úlohu kniha, přičemž záhy je zřejmé, že se malý lidský chlapec žijící v normálním městě v současné době stane její součástí. Malý Bastien teď žije pouze s otcem, který nemá pochopení pro jeho eskapické kreslení jednorožců. Vůbec netuší, že jeho syna šikanují tři darebáci. A to až natolik, že ho neváhají hodit do kontejneru na odpadky. Schová se před nimi v knihkupectví, kde natrefí na podivnou knihu nazvanou Nekonečný příběh. Ještě podivnější prodavač tvrdí, že číst tyhle řádky není to samé, jako číst Tarzana, Pána prstenů nebo Dvacet tisíc mil pod mořem. A má pravdu. Bastien místo učení zaleze ve škole na půdu, kde se pustí do čtení, které ho pohltí, stejně jako Nicota v knížce pohlcuje říši Fantasie.

Téměř bez výjimky všechny osmdesátkové fantasy se pyšní velice unikátní atmosférou a kouzelným vizuálem, přičemž tyto dva aspekty často vyvažují nedokonalosti v dramaturgii příběhu či nedobrá režijní rozhodnutí. Nekonečný příběh, jenž se jinak pyšní touto bezva písničkou, nás zavádí do světa, kde není neobvyklé natrefit na obří kamenožrouty či létající psy (ať se mně nikdo nesnaží přesvědčit, že Falkor je drak!). Kromě toho se tu vyskytují vpravdě pozoruhodná místa jako Slonovinová věž, Bažiny smutku nebo Rohová hora, která možná není tak docela horou, jako prastarou Morlou, jež je sice moudrá, ale protože už jí musí být dost přes tisíc roků, nechce se jí nic řešit.

V knize je hlavním hrdinou mladý chlapec Atreyu, který má všechny ušlechtilé vlastnosti, jaké by si přál mít Bastien. Malá císařovna si neví rady s tím, jak zachránit svoji říši. Cosi jako proroctví však zní, že právě Atreyu má být – podobně jako Neo v Matrixu – tím vyvoleným, který dá všechno do pořádku. Císařovnin vyslanec s vousy á la Pai Mei je zprvu skeptický, ale potom Atreyuovi předá amulet Auryn, který ho má vést a chránit, a vyšle ho s koněm Artaxem (nikoli Anthraxem) na cestu. Jenže už záhy se dostaneme do temných bažin, kde se může klidně objevit příšera Gmork, ovšem nebylo by překvapením, kdyby tady někde číhal třeba Kalibos. Každopádně se dočkáme scény, která bude pro děti patrně tou nejvíce deprimující.

 










 

Nicméně že tady máme kouzla a zvířátka ještě neznamená, že by byl Nekonečný příběh vhodný i pro malé děti, na rozdíl kupříkladu od Rudé Sonji. Malý princ přece také nebude úplně dětská četba, když se jeví býti nepravděpodobné, že by dokázaly rozklíčovat obsažené myšlenky. Na rozdíl od dalších pohádek, Nekonečný příběh není boj dobra proti zlu v tradičním slova smyslu. Zlo tady totiž představuje nemateriální a téměř nehmatatelná entita, která navíc rozhodně není tak jednoznačná jako například tornádo (koronavirové příměry raději v této době vynechám). Nicméně si troufám tvrdit, že tahle ušlechtilá myšlenka Micheala Endeho bude v knižní předloze fungovat o něco lépe.

Přestože Wolfgang Petersen se evidentně hodně snažil. Jenže příští rok osmdesátiletý režisér se ve své tvorbě jinak rozhodně nevěnoval příběhům pro děti (rovněž kameraman Jost Vacano nasnímal třeba všechny americké bijáky Paula Verhoevena). A tak se klidně může stát, že sfingy mají poměrně odvážné tvary a že dynamickým střihem občas vytváří chaos, což však s pokročující Nicotou nemá nic společného. Závěrečná třetina tohoto počinu se bohužel poněkud prazvláštně dramaturgicky rozdroluje, tak jako závěrečná třetina Anděla páně 2, ale tam už ve stejné fázi není potřeba propojovat dva světy, které jsou na první pohled zcela odlišné, leč přesto vcelku úzce související.

Nekonečný příběh je film, který se asi nebude líbit všem, nicméně i ti z řad dospělých, kterým se nelíbí, určitě pochopí, proč se těm ostatním líbí. Avšak nezodpovězené otázky zůstávají: Proč jsou v ruinách nástěnné malby, proč ze všech myslitelných jmen světa zakřičí Bastien zrovna tohle jméno, nebo jak je možné, že si Malá císařovna dál povídá s Atreyuem, když Bastien přestal číst? Naštěstí závěrečná konfrontace s Gmorkem, jenž by mohl být svého druhu metaforou pro chlapcova realistického otce, jest natolik poutavá a cool, že na ty dvě minutky upozadí rozporuplné skutečnosti, jaké ji obklopují. No, hlavně si pamatujme, že fantazie nemá hranic!

FOTO: cinema.de