Král z Argosu nechal svou dceru Danae a jejího syna uložit do truhly a vyslal je vstříc osudu na širé moře. Netušil však, že toho svého potomka, jenž dostal jméno Perseus, zplodila se samotným vládcem Bohů Diem. Ten vše sledoval z hory Olymp (Hercules se tu nevyskytuje, což znamená, že patrně už odcestoval do New Yorku) a považoval to za zločin. Přes jeho figurku tedy zařídil, aby krále Akricia postihnul zřejmě vůbec první infarkt v historii lidstva. Jednal absolutně bez slitování, takže na město poslal Krakena – obrovskou příšeru stvořenou pro ničení. I za pomoci vlny tsunami.

Syn Perseus v poklidu vyzrál v dospělého muže na jednom ostrově. O jeho životě měla rozhodnout náhoda, nicméně jelikož je díky svému původu silně protekční, musí se upozornit, že existují náhody a „náhody“. To se hrubě nelíbilo Bohyni Thesis, jejíž rozmazlený intrikánský syn Calibos byl za své zlé skutky potrestán znetvořením. Přitom si měl brát sličnou, leč nyní k.etbou stíhanou Andromedu, dceru marnivé královny Casiopeiy z města Joppy. Sama Thesis přemístí Persea do princezniny blízkosti v domnění, že se jedná o dobrý nápad. On ale vlastně nezná strach, a jak se praví v Barbaru Conanovi, tedy jiné precizní fantasy, brzy by i proto mohl poznat potěšení z žen. Ještě předtím všek bude muset vyrazit na dlouhou a strastiplnou cestu do samotného podsvětí, jelikož řečtí Bohové všechno vidí a všechno slyší.

Naštěstí Zeus přesvědčí kolegyně, aby Perseovi daly dary (helmu, meč, štít), a on pak na své výpravě za záchranou milované panny mohl použít tyto dary, které mu ony co? Daly! Jelikož mají pochopení a projevují lidské emoce a vůbec jsou to takové „human-like creatures“. To Conan se modlil akorát ke Cromovi a pomstu i všechno ostatní si musel víceméně vybojovat sám. Hlavní hrdina Souboje Titánů byl už po přesunu do Joppy legendou, jelikož jeho příběh všichni znali. Respektive znal ho minimálně Ammon, jenž v opuštěném amfiteátru strašil pocestné v divadelní masce. Tenhle spisovatel se dlouho prezentuje jako naivní ňouma, jenž píše o světě, aniž by kdykoliv opustil brány amfiteátru, nicméně později se ukáže, že nějaké užitečné zkušenosti přeci jen nabral a jeho tvorba by tudíž nemusela být braková. Ostatně ono to v závěru trochu vypadá, že Souboj Titánů mohl být natočen přímo podle jeho díla. Jestli on to ve skutečnosti dokonce nebyl Homérův pseudonym či jeho alter-ego!?!

V Souboji Titánů najdeme více pozoruhodných postav, z nichž žádná není černobílá a žádná není zbytečná, protože do příběhu dokonale zapadá. Perseus je hrdina, kterému prostě musíme držet palce. A je s podivem, že jeho představiteli Harrymu Hamlinovi nedopomohla tahle role k opravdu hvězdné kariéře. Mohl si ovšem užívat vztahu s Bohyní, jelikož čtyři roky chodil s Ursulou Andress, která tady ztvárnila – jak jinak – Afroditu, zodpovědnou za lásku a krásu. Vlastně nikdo z herců a hereček (ani režisér Desmond Davis) z úspěchu Souboje Titánů nic nevytěžil. Ani Julie Bowker, jejíž Andromeda rozhodně není žádná puťka. Naopak si dokáže dupnout. Nepochybně taky pochopila, proč její milý ujel a nechal ji s doprovodem nedaleko Stygijských čarodějnic. A pro doplnění, Maggie Smith, Burgess Meredith, Claire Bloom a samozřejmě i Laurence Olivier byli v době natáčení už zavedené „značky“.

Pro mě osobně byla už od prvního zhlédnutí tohoto hrdinského eposu naprosto fascinující postava Chárona – převozníka, který se se svou bárkou zničehonic objevuje z mlhy, vypadá jako kostlivec a jeho revírem je řeka Styx, vedoucí rovnou do podsvětí. Od všech vyžaduje zlaťák za to, aby jejich duše nalezly klidu. Teprve teď mě napadlo, co on s tím penízem vlastně dělá, když nemůže ani nikam na dovolenou? Šetří si je (ale na co teda)? Jenom vybírá (čím by vlastně reprezentoval kapitalismus)? Šábne se vždycky s Hádésem (jakožto spoluvlastníkem podsvětí)? Kupuje si svačinu (co asi dobrého)? Používá na opravu bárky (je fakt, že by mohla být útulnějšího vzezření, na druhou stranu – neumí snad teda kouzlit)? Kupuje si holky (a jak se s nimi „kamarádí“)? No, zřejmě žádná z variant nebude tou správnou, ale na tom, že se jedná o nejvíce fascinující postavu, se vůbec nic nemění!

Tvůrce efektů Ray Harryhausen jich však pro Souboj Titánů stvořil mnohem více. Všechny ty okřídlené koně a obří supy a znetvořené syny a dvouhlavé psy a Medúzy a vyrostlé škorpiony a mechanické sovičky a pochopitelně Krakena, jehož si měl vypůjčit Ishiro Honda se svými kolegy, aby vedle těch počinů jako King Kong vs. Godzilla nebo Frankenstein vs. Baragon (Godzilla) nebo Godzila vs. Mechagodzilla mohl vzniknout také Kraken vs. Godzilla, protože ten bych fakt chtěl hrozně moc vidět! Jistě, v už tehdejší konfrontaci se Supermanem nebo Star Wars působily trochu oldschoolově, avšak jejich autor se právem řadí k ikonám, co se tvorby speciálních efektů týče, neboť bez něj by Souboj Titánů nedosáhnul na tu specifickou, jedinečnou a tím pádem neopakovatelnou atmosféru!!!

Souboj Titánů je v první řadě pohádka, což znamená, že mu s klidem můžeme prominout některé mezírky v příběhu, mj. to někdy zbytečné troubení na roh, skutečnost, že se celé prokletí Joppy možná dalo obejít nějakou vychytralou kličkou … a zdá se mi to, nebo Kraken v závěru skutečně z nějakého důvodu váhá, co vlastně s obětí udělat? V každém případě je skvělé, že tento film, jenž se mimochodem také pyšní vynikajícím českým dabingem, na rozdíl od stejnojmenného remaku, jeho pokračování s názvem Hněv titánů nebo Války Bohů, nikterak neprzní řeckou mytologii. Rovněž obsahuje mnoho vynikajících scén (močály, u čarodějnic, u Medúzy a další určitě dokážete jmenovat sami) a … Prostě takhle má vypadat báječná fantasy. Docela škoda, že tenkrát nevznikla dvojka, která by v pohodě mohla nabídnout kupříkladu konflikt Zeus vs. Thesis.

FOTO: cinema.de