V první řadě by asi bylo dobré zmínit, že Karel a Ivana Gottovi režisérku Olgu Malířovou Špátovou sami oslovili, aby se ujala tohoto portrétu, který míří do kin rok po zpěvákově úmrtí. Dcera Jana Špáty a Olgy Sommerové už před lety natočila dokument Fenomén Gott. A teď se jí dostalo té cti, aby s jednou z nejoblíbenějších českých osobností strávila rok života. Bohužel se jednalo o ten poslední. To ale neznamená, že by mělo jít o nějaký smutný film. Přestože jím odcházení prostupuje, Karel Gott by se svou povahou rozhodně nedovolil, aby šlo o nějakou smutnou podívanou. 

Vedle odcházení zároveň strávíme hodně času v rodinném kruhu s manželkou a dvě šikovnými dcerami Charlottou a Nelly, přičemž není pochyb, že tady nejde o žádnou přetvářku, tedy že se všichni chovají stejně, jako kdyby tam žádná kamera a režisérka se zvukařem nebyli. Takže se rozhodně nedá tvrdit, že by společně podnikali věci, jaké rodiny, ve kterých není nikdo slavný, společně nepodnikají. Přitom zrovna Karel Gott by si býval klidně mohl dovolit chovat se povýšeně a dopřávat si luxusních vychytávek. Nesporný talent je jedna věc, nicméně netřeba zapomínat na to, že ho dále rozvíjel svou úctyhodnou pílí, pracovitostí a profesionalitou. V tomto smyslu se nabízí podobnost s Pavlem Nedvědem, jenž se dostal na samotný vrchol ve fotbalovém světě.

Nemyslím si, že bez tohoto setkání by se Karel Gott choval ke svým fanouškům a fanynkám jinak, ale správně si vzal příklad z Louise Armstronga, který v 60. letech zavítal na představení do divadla Semafor. A neodešel, dokud se nepodepsal poslednímu žadateli o autogram. To je jedna z událostí, na kterou se tenhle dokument zaměřuje. Než uvedu ty další, nelze nezmínit krátké setkání s Jiřím Suchým, který paradoxně zrovna 1. října slaví narozeniny a o kterém minulý rok vzniknul počin s podtitulem Lehce s životem se prát, který režírovala Olga Sommerová, matka Olgy Malířové Špátové.
 

 










 

Zmíněn bude pobyt v Las Vegas, během kterého bylo nutné učinit jedno zásadní rozhodnutí. Kdyby se tenkrát rozhodnul zariskovat, mohl se vzhledem ke svému výjimečnému, sametového hlasu klidně dostat na celosvětovou úroveň Franka Sinatry nebo dokonce Elvise Presleyho. Nicméně u nás bychom našli příklady jiných osobností, které můžou kdysi prohospodařené příležitosti dodnes litovat. Karel Gott – i podle toho, jak svoje rozhodnutí odůvodní – určitě nelitoval! Oslavíme Vánoce, zavzpomínáme na Jiřího Štaidla, nebudeme chybět u setkání s Martou Kubišovou, proletíme se letadlem, a taky budeme u nahrávání písně Srdce nehasnou. Ovšem nevyhneme se i tomu jedinému lehce kontroverznějšímu tématu …

Karel pochopitelně obsahuje také archivní záběry, včetně některých koncertů, což může být někdy trochu matoucí. Jinak Olga Malířová Špátová nezapře svůj filmařský talent, tj. nejde jen o mluvící hlavy, ale dočkáme se kupříkladu některých lyričtějších motivů, jaké tento dokument odlišují od té řady dalších, které o Karlovi Gottovi vznikly. Velkou výhodou tohoto filmu nakonec může být, že všichni z nás, kdož na něj do kina zavítají (a věřme, že i za těchto okolností takových nebude málo), od něj s velkou pravděpodobností dostanou to, co očekávali. A jistě by nám bývalo nevadilo, kdyby byl třeba ještě o těch dvacet vystřižených scén delší.

FOTO: Bontonfilm