S divadlem Semafor ovlivnil dobré čtyři generace. Dobře placená procházka na VHS patřila u nás doma i za dob mého raného věku k často promítaným věcem. Zvláště recitálovou část si pamatuju hodně dobře, a když jsem na ni teď, po více než čtvrt století dlouhém půstu koukal znova, zase mě rozesmála. A čerstvě také zaujala tím, jak kvalitně je natočená. Samotný dokument o Jiřím Suchém vlastně nepřichází s ničím neobvyklým, co se týče konceptu. Přesto získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech cenu diváků.

Samozřejmě se dostane na důležité mezníky v životě Jiřího Suchého a připomenuty budou osobnosti, se kterými se setkal – především Jiří Šlitr, Jitka Molavcová, z archivních materiálů Miloš Forman a na jednu scénu dorazí i Karel Gott, o kterém hlavní protagonista tohoto dokumentu na tiskovce prozradil, že mu kdysi díky svému postavení výrazně pomohl. Tento film s podtitulem Lehce s životem se prát nezachází do žádných větších detailů. Prostě jenom mapuje určité období v životě Jiřího Suchého. Po 60. letech prakticky na chvíli přeskočíme až do současnosti, abychom byli svědky hry na téma MeToo! (What?!?)

Stejně jako v hraných filmech, je i v dokumentech dovoleno všechno. A zanedlouho osmaosmdesátiletý herec a textař toho za svůj život zažil opravdu hodně, že by to vydalo na několikadílný seriál. Díky jeho zásluhám o naše kulturní bohatství se toho o něm ví spousta. Na rozdíl od Soni Červené, která má v dokumentu Jiří Suchý – Lehce s životem se prát cameo a která toho rovněž dokázala moc. Přesto zůstávala až do portrétu Olgy Sommerové de facto neznámou osobností. Proto ten dva roky starý film zaujal více. Na druhou stranu letos už jsem viděl dost dokumentů a Jiří Suchý – Lehce s životem se prát by bral po Pavarottim druhou příčku.

 

ROZHOVOR S JIŘÍM SUCHÝM

Probíhal, pravda, za lehce bojových podmínek … :-)


FDb: S divadlem Semafor jste ovlivnili několik generací lidí. Jedna z prvních věcí, na které si sám pamatuju je, že když mně byly asi čtyři roky, tak táta pouštěl na VHS Dobře placenou procházku. S čím jste to divadlo tenkrát zakládali. Předpokládám, že jste nepočítali s tím, že ovlivníte tolik lidí …
Jiří Suchý: Jiří Šlitr říkal, že budeme existovat pět let, poněvadž jsme módní záležitost, a pak že to vyšumí. Dneska je to šedesát. (úsměv)

FDb: V dokumentu říkáte, že Jiří Šlitr byl hodně ctižádostivý, že se chtěl prosadit i na Broadwayi. Vy jste opravdu takovou ambici neměl?
Jiří Suchý: Já jsem byl v tomhle daleko střízlivější. Měl jsem určitou laťku a koukal jsem kousíček nad ni. Kdežto Šlitr měl taky určitou laťku a koukal o šest latěk výš. To nebyl můj styl.

FDb: Měl jste někdy možnost vyrazit do New Yorku na Broadway zhlédnout nějaké představení?
Jiří Suchý: Samozřejmě. Na Broadwayi jsem viděl věci a do Londýna jsem jezdil na muzikály. Nebo i když jsme jezdili různě po světě, třeba do Austrálie nebo do Kanady, tak jsem vždycky vyhledával muzikálová představení. Takže jsem jich viděl dost.

FDb: Pracoval jste i na několika filmech. Ale proč jich nebylo víc? Bylo to tím, že jste se chtěl spíše věnovat divadlu?
Jiří Suchý: Já jsem se původně chtěl věnovat filmu. To mě lákalo nejvíc. Protože film nebyl tak dosažitelný a divadlo jo. Takže jsme začali dělat Na zábradlí, a potom na Semaforu.

FDb: Okolo roku 1970, po okupaci a smrti Jiřího Šlitra, jste uvažoval o tom, že byste v divadle skončil. Dovedete si představit, co byste dělal, kdybyste toho opravdu nechal?
Jiří Suchý: Já teď vím, co budu dělat, až toho nechám. Mám už tolik připravené a rozdělané práce. Budu psát, psát a psát. To mě bude bavit víc, protože budu při tom sedět doma. Já jsem takový těžký introvert, a když můžu být sám v pracovně, tak to jsou moje nejšťastnější chvilky.

FDb: Jaké filmy vás nejvíc baví jako diváka?
Jiří Suchý: Já se přiznám, že jsem v tomhle dost konzervativní. Takže samozřejmě celá éra starých českých filmů. To je moje mládí. Pak mám hlavně rád ty muzikálové filmy a filmy, kde jsou komici. Prostě to, co je mně nejbližší.

FDb: Tak vy jste měl možnost se přímo osobně setkat i s některými prvorepublikovými herci …
Jiří Suchý: Jó. Třeba s Oldřichem Novým. Nebo s Janem Werichem nás pojilo velké pouto. Krátká setkání jsem měl s řadou z nich. S Raoulem Schránilem, Ladislavem Peškem, … Oni k nám chodili do divadla. Ale je pravda, že jsme se většinou jenom pozdravili. A pak Jára Kohout. S tím jsem si tykal. On byl bezvadný a srdečný.

FDb: Na čem pracujete v současné době?
Jiří Suchý: Teď se chystáme na tu naši šedesátku, takže jsem právě dneska dokončil scénář pro televizní show a od 1. listopadu děláme show, která se jmenuje Semafor má narozeniny ...

Najednou se už podruhé během těch necelých pěti minut přiřítila PR manažerka a rozhovor rázně utnula takovým způsobem, že z toho byl sám pan Suchý velmi překvapený. Na programu byl totiž ještě jeden, kde to bylo i s kamerou a kde musela legendární osobnost české kulturní scény mimo jiné počtvrté odpovídat na otázku: „Jak se vám spolupracovalo s režisérkou Olgou Sommerovou?“
Stane se.

FOTO: CinemArt