Jejím autorem je Ondřej Suchý, bratr Jiřího Suchého. Čtyřiasedmdesátiletý spisovatel věnoval filmu v podstatě celý život. A zároveň patří spolu se Stanislavem Motlem (viz Mraky nad Barrandovem) a se zřejmě už nemnoha dalšími k těm, kteří neváhají zalézt do archivů, aby ve své práci uvedli pravdu a nic než pravdu. Jenže někdy tu pravdu vůbec není snadné dohledat. Pamětníci už nežijí, a tak nezbývá, než věřit třeba dobovému tisku, přičemž tehdejší redaktoři jakoby si fakta a zprávy také ověřovali málokdy. Snad ještě v rámci republiky, avšak tady nás bude zajímat především zahraničí. Někdy se podařilo zapátrat a vypátrat, avšak jinak se dočkáme domněnek.

Filmografie Charlese Chaplina je do dnešních dnů v celosvětovém kontextu naprosto unikátní. S postavou tuláka s buřinkou, botkami, hůlkou a knírkem po generace rozesmává diváky a divačky na celém světě. Svým lidským přístupem k filmu dokázal dojmout i rozesmát. Zkrátka rozdával radost a tuhle biografii, stejně jako jeho knižní životopis či knihu Věčný tulák Charlie považuju za mimořádně pozoruhodné čtení. Charlie Chaplin a Vlasta Burian rozhodně měli něco společného. Oba měli neopakovatelný komediální talent, ale oba si také na vlastní kůži vyzkoušeli, že lidská hloupost může být téměř nekonečná.

 










 

Anglický umělec byl obviněn z válečného štvaní i z komunistického smýšlení, takže musel pryč z USA, kvůli čemuž nemá na kontě ještě více výjimečných titulů. Závist a zloba fungovaly dál, a tak kritici strhali jeho poslední film Hraběnka z Hongkongu. Naštěstí mu bylo včas odpuštěno a dočkal se zasloužených dlouhých ovací vestoje při přebírání čestného Oscara v roce 1972. Český umělec byl zase za války v podstatě na základě jednoho rozhlasového skeče, ve kterém si dovolil udělat srandu z Jana Masaryka, obviněn z kolaborace, po válce vězněn a nucen čelit nenávistným projevům od lidí, mezi kterými byli i tací, co se tím snažili odpoutat pozornost od svých vlastních zločinů a omylů. Mnozí závistivci pak byli potěšeni, když odprosil, aby mohl znovu hrát. Jenže bolševický režim ho chtěl vidět jako zlomeného člověka, a tak se vedle pohádky Byl jednou jeden král rozloučil i agitkou Muž v povětří. Dnes jsou jeho filmy hojně sledované, avšak řádné satisfakce se před úmrtím v roce 1962 nedočkal.

Nicméně, knížka Když Chaplin potkal Buriana se vydává o dost jiným směrem. Karel Chaplin, jak o něm psal Karel Čapek, měl k Čechám a Československu zřejmě vřelý vztah. Poprvé sem zavítal možná už v roce 1908 jakožto člen společnosti Freda Karna. Dále se už na obalu knihy dozvíme, že chtěl udělat svojí verzi Hej rup!, že chtěl adaptovat Švejka a knihu Pan Theodor Mundstock. Pražskému muzeu potom věnoval jednu vzácnou relikvii. Seznámíme se s Čechem Rudolfem Myzetem (Procházkou), se kterým se přátelil, vyptával se ho na situaci v protektorátu a v poválečném Československu, a který si také zahrál v pěti jeho počinech – Cirkus, Světla velkoměsta, Moderní doba, Diktátor, Monsieur Verdoux.

Dozvíme se, kdo byl Cyril Jurečka, že Mary Pickford a Douglas Fairbanks přijali pozvání Tomáše Garrigua Masaryka do Lán, že Vlasta Burian měl rozhodně na to, aby se proslavil v mnohem větší míře, že se Chaplin znal s Egonem Erwinem Kischem, že A. J. Urban s ním dělal rozhovor, že se s ním Jan Werich neustále míjel, že na jeho hrob pokládají lidé z celého světa mince, že se groteska liší od života, že „dělat noviny je největší sranda, při které může člověk zůstat oblečený“, že šlapka se slušně řekne „žena, která si zvolila za povolání vytloukat peníze ze svých půvabů“. Ale tím výčet zajímavých a přínosných informací na těch 120 stránkách končí.

 










 

Jinak občas zabředáváme lehce do bulváru (viz např. zpráva o tom, že bratr Sydney Chaplin možná kousal jistou Molly Wrightovou do bradavek). A většinu prostoru ovládne pátrání po tom, jestli se Charlie Chaplin skutečně na francouzské Riviéře v roce 1931 potkal s Vlastou Burianem, jenž tam trávil dovolenou spolu s Martinem Fričem, Susanne Marwille a Václavem Wassermannem, a jestli skutečně na chvíli pokecali. A taky, jestli někdejší Charlieho nádherná přítelkyně May Reeves byla skutečně rodačkou z Mariánských lázní s rodným jménem Marie Müllerová.

Kromě toho si pro nás Ondřej Suchý připravil dva rozhovory – jeden s Jiřím Menzelem, který se svého času dost přátelil s Chaplinovou dcerou Annie, a druhý s Borisem Hybnerem. K tomu si prohlédneme snad ke stovce pečlivě vybraných fotek, mezi kterými nechybí Rudolf Myzet ve zmíněných filmech či stylová fotomontáž, na které po boku Charlieho Chaplina a Marlene Dietrich sedí místo Josepha Von Sternberga sám Vlasta Burian. Autor knihy Ondřej Suchý, který chová k legendě světové kinematografie neskrývaný neskonalý obdiv, si samozřejmě může zvolit téma a koncept jakýkoli chce. Ovšem bylo by ideální, kdyby byly zajímavé i pro čtenáře a čtenářky, což se v případě publikace Když Chaplin potkal Buriana děje přibližně napůl.

KNIHA JE NEJVÝHODNĚJI K DISPOZICI NA E-SHOPU DOBRE-KNIHY.CZ

FOTO: FDb.cz, cinema.de, dobre-knihy.cz