Pamatuje si ještě někdo na laciný, nemastný neslaný horůrek Odebrat z přátel? V něm jsme celou dobu sledovali pouze monitor a veškeré počínání postav se dělo online. Pátrání přidává messenger, google vyhledávač, složky v počítači, videohovor, rodinné video, youtube, záběry z bezpečnostních kamer nebo z webkamery apod. I tohle dílo produkoval Timur Bekmambetov, jenž má na kontě vedle fajnových filmečků typu Noční/Denní hlídka, Wanted, Abraham Lincoln: Lovec upírů, Ben-Hur také lehce experimentální tituly Hardcore Henry či Profile, který využívá stejného konceptu jako Pátrání.

Oproti Odebrat z přátel tady sledujeme určitě posun kupředu, ale přesto se nedá tvrdit, že by počítačové uživatelské rozhraní mělo být budoucností kinematografie. I proto, že jedničky a nuly by nikdy neměly nahradit stále ještě běžnou osobní komunikaci. Jako ten přítel kamarádovy ségry, který kupříkladu došel s košem pouze tehdy, když mu to napsala do emailu, jelikož na osobní prosbu nereagoval. Pátrání vlastně ukazuje, že to jde i bez ní, což není dobré ukazovat. A třebaže prvotním záměrem tvůrců bylo s největší pravděpodobností natočit cool podívanou pro internetovo-facebookovou generaci, jejich film zároveň poukazuje na to, že moderní technologie a programy a webové stránky můžou být nebezpečné. Respektive že celý internet je v podstatě nesmírně nebezpečné místo. Nejen pro mladé a leckdy naivní holky do dvaceti roků.

Jde o to, že Kimovi (ne, nejedná se o rodinu vládnoucí v Severní Koreji od roku 1972) zažili několik roků zpátky tragédii, po které spolu zůstali jen otec David a dcera Margot. Složitěji si k sobě hledají vztah, protože jeden vyčkává, až za ním přijde ten druhý. Ona pořád ví, že jí táta má hodně rád a ona jeho taky, takže nic není ztraceno. Tedy až do chvíle, kdy se Margot ztratí. V noci volala tátovi, avšak pak na jeho telefonáty a zprávy už nereagovala. Rozhodla se utéct? Nebo byla unesena? Nebo snad frčí na drogách? Do Pátrání se zapojí policajtka Rosemary Vicková (bohužel nikoli Wicková). Nicméně i otec dál pátrá na vlastní pěst. Obvolává kamarády a kamarádky, učitelky, vedoucí zájmových kroužků – v tomto případě hry na piáno. Postupnými kroky se – také díky vygooglování – dobírá pravdy, jaká ovšem může být velice nepříjemná.

 










 

V dnešním zrychleném světě se to asi stává často. Rodiče nechávají dětem při brouzdání po internetu úplnou volnost, a pak se diví, když kupříkladu uvízli V síti nějakého úchyláka. A zjišťují, že svoje děti vlastně neznají. Tohle se klidně mohlo stát i na duši zraněné Margot, protože díky takové ztrátě se stává snadnou kořistí. Dokonce důvěřuje svému (anonymnímu) internetovému kamarádovi natolik, že se za ním neváhá vydat v noci k opuštěnému jezeru. Víme, že zanechala chození na piáno a že se spřátelila s někým, kdo si na chatu říká fish_and_chips, což může být stejně dobře teenager od sousedů, jako šestapadesátiletý deviantní pojišťovák nebo hollywoodská celebrita.

Tuhle detektivní stránku je potřeba brát s určitou rezervou. Jak se dozvíme v závěru, pachatel není z nejchytřejších, přestože by díky svému povolání měl být. Vlastně už předtím se objevuje několik indikátorů, které výrazněji naznačují, kdo za všechno může. Když David pátrá po internetu, vidíme celou řadu dalších informací, které možná jsou a možná nejsou důležité. Nemůže být pochyb, že se mezi nimi ukrývají tzv. Easter Eggs = různé vychytávky a odkazy, jakých bývají hojně narvané Marvelovky nebo filmy Quentina Tarantina. Několik z nich tvůrci přiblíží v bonusovém dokumentu. Včetně toho, že si jakožto podzápletku vymysleli chystající se mimozemskou invazi. Na první pohled se to zdá býti hezkým nápadem, jenže na ten druhý to přece nesouvisející nesmysl. Leda by to bylo dílem skupiny Ztohoven.

Pátrání je film, který se možná odehrává v digitálním světě, nicméně přesto (např. vzhledem k vybavení místnosti) bylo nutné využít služeb rekvizitářů, gripáků, stavby, „spešláků“ a dalších profesí jako na normálním projektu. Zároveň to chtělo pochopitelně dobré herecké výkony, což tady John Cho (Sulu z nových Star Treků) a Debra Messing (Ženy) splňují. Chce to taky dobrý scénář, ve kterém jeho tvůrci přicházejí s výbornými, ale i nedobrými, protože tuctovými nápady. Že otec neví, jak pracovat na internetových sociálních platformách se dá pochopit, ale jak je možné, že za několik okamžiků všechno ovládá tak, jakoby vynalezl samotný facebook? K tomu dojde na jeden rádoby fatální twist, nicméně není těžké si spočítat, že bychom ho neměli brát nijak vážně. Zvolený závěr pak může fungovat v počinech typu 96 hodin (přestože v tomhle akčňáku až takový nebyl), ale tady úplně ne, neboť není až tolik strhující a nehraje v něm Liam Neeson. Kdepak, filmy odehrávající se v počítači, v telefonu a na internetu opravdu nejsou a neměly by být budoucností kinematografie!

FOTO: cinema.de