Po dlouhé misi míří posádka USS Enterprise do úžasně vyhlížejícího města Yorktown. Tady ostatní relaxují, zatímco Spock se v poklidu rozejde s Nyotou Uhurou (nechá ji přívěsek) a dozví se neveselou novinu o velvyslanci Spockovi, kapitán Kirk vyjádří svůj požadavek stát se viceadmirálem a zároveň se setká s bytostí Kalarou, která požaduje, aby pomohl zachránit její posádku, která zůstala se svou lodí uvězněná na planetě Altamid v ošidné mlhovině. USS Enterprise je ale napadena nepřátelským Krallem s bídnými plány a po ztroskotání zůstane Kirk s Čechovem a Kalarou, Spock s Leonardem „Kostrou“ McCoyem a Sulu s Uhurou. Všichni se tedy budou muset znovu sejít, najít způsob, jak odletět a překazit Krallovy záměry. Pomoci by jim teoreticky mohla šikovná obyvatelka Altamidu (nebo Altamidy?) Jaylah, která se spřátelí se Scottym.

Asi nemá smysl se zabývat tím, jestli by třeba nebylo lepší, kdyby po tom ztroskotání zůstaly ty dvojice z této rodiny, představované Chrisem Pinem, Zacharym Quintem, Antonem Yelchinem, Johnem Cho, Karlem Urbanem, Simonem Peggem a Zoe Saldanou rozházené trochu jinak. Kupříkladu Kirk s Uhurou, Spock s Čechovem, Kostra se Sulem, Uhura s Kostrou nebo Spock s Kirkem, přestože/protože přátelství a respekt posledních dvou zmíněných byly podrobněji prozkoumávány už v předchozích dvou částech. Karty jsou prostě ve Star Trek: Do neznáma rozdány takhle a hlavně nutno dodat, že posádka odděleně nestráví zase tolik času, což je možná škoda.

Jelikož tahle pasáž se dá označit jako nejlepší z celého filmu, protože všichni víme, že tahle parta jako celek funguje a sledovat ji rozdrobenou je v rámci série něco opravdu nového. Jenom by nepochybně bylo výjimečnější, kdyby ztroskotali v nějakém extrémnějším, nehostinnějším a nepřátelštějším prostředí. Takovým, jakým byla třeba zmrzlá planeta Delta Vega v jedničce – ta, kde Kirk potká starého Spocka. Toho hrál Leonard Nimoy, jemuž Star Trek: Do neznáma vzdává velmi pěkným způsobem holt.

I když docela jiným, než Rychle a zběsile 7 Paulu Walkerovi. Jak známo, čtyři díly této fenomenální ságy režíroval Justin Lin, jenž vystřídal J.J. Abramse u kormidla v případě tohoto Star Treku. Linovi se obecně vzato povedlo zachovat ducha předchozích dvou filmů, stejně jako Abrams se Star Wars VII plynule navázal na předchozí díly. U Star Treku: Do neznáma se ovšem trochu proměnila střihová skladba. Abrams nenechával záběry dozrát, Lin zase pro rádoby větší dynamiku stříhal i tam, kde vůbec nemusel. Rytmicky je proto trojka poměrně nevyvážená.

Ani akční scény nejsou dechberoucí. Respektive takhle, v případě téměř kohokoliv jiného by asi byly, nicméně Justin Lin si díky Rychle a zběsile nastavil laťku hodně, hodně vysoko. Největším problémem třetího Star Treku je ale hlavní záporák. I když se Idris Elba snaží Kralla učinit nějak zajímavým, jeho plány jsou opravdu tak tuctové a vzhledem k tomu, co se o této postavě dozvíme, i pitomé, že bude nejlepší na ně co nejdříve zapomenout. Zlatý Romulan Nero, ještě zlatější John Harrison (aka Khan). Ale tohle je vlastně vůbec problém současných hollywoodských blockbuseterů, protože za poslední lotry, kteří fakticky vzbuzovali respekt, se dají považovat Immortan Joe z Mad Maxe, Teddy z Equalizera, samozřejmě Loki, Franck D’Amico z Kick-Asse a plukovník Miles Quaritch z Avataru. Myslím, že jestli jsem nějaké opomenul, tak jenom hrstku. Na to, kolik za sedm roků vzniklo bijáků, je to dost málo.

Z této skutečnosti tedy rozhodně nelze vinit Simona Pegga. Představitel Scottyho se totiž spolu s Dougem Jungem (Chladnokrevně) chopil psaní scénáře, nicméně obavy, že do této sci-fi franšízy přinese takový ten suchý anglický humor, jakému rozumějí jen on, Nick Frost a Edgar Wright, se naštěstí – až na nepatrné výjimky – nepotvrdily. Naopak se podařila i nějaká ta hláška (např. Kostra: „Příště, až ti bude z boku trčet trubka, zavolej raději inslatatéra.“) Mnohem důležitější však je, že se nezměnily charaktery postav – Kirk je nadále zodpovědný, Spock doslovný, Kostra pragmatický, Sulu poslušný, Čechov spontánní, Scotty přemýšlivý a Nyota Uhura vyrovnaná.

I v této souvislosti se nelze pozastavit nad jednou věcí. Nebýt původního seriálu z roku 1966, na který se ve Star Trek: Do neznáma objevuje několik odkazů, těžko by se na základně filmů stal takovým fenoménem. Star Trek: Motion Picture i Star Trek II: Khanův hněv prostě nejsou dobré. Postavy jsou nezajímavé, za což mohou špatné herecké výkony (zvláštní, jelikož třeba Leonard Nimoy byl velice dobrý herec), rytmus je otřesný, efekty na tehdejší dobu zaostalé … režie prostě nijaká. Znovuzrozený Star Trek, to je docela jiná písnička (nehladat souvislosti s touto v podání Rihanny, která poměrně nevhodně doprovází závěrečné titulky). Až na ty některé uvedené nedostatky ale jinak platí, že takhle nějak má vypadat space opera – specifický subžánr sci-fi, na který diváci a divačky obvykle hodně slyší! Takže se jen obtížně chápe, že zatímco Star Wars: Síla se probouzí dosáhla ve světových tržbách na 2 miliardy dolarů, Star Trek: Do neznáma dosud jen o něco překonal svůj rozpočet 185 milionů dolarů, byť rozhodně není horší.

Star Trek: Do neznáma bude nepochybně nejlepší vidět v IMAXu. Byl by ale ještě lepší, kdyby naplno dostál svému názvu a zavedl nás na vzdálená, neprozkoumaná území a planety (zdůrazňuju planeTY, nikoliv planeTU), kde bychom byli svědky pozoruhodných úkazů, nevšedních podmínek a všemožných mimozemských jevů. Pochopitelně i dalších ras, jejichž příslušníci či příslušnice by dostali větší prostor. Jako Jaylah, jíž ztvárňuje mrštná Sophia Boutella. Tato postava je strašně fajn. Také proto, že spoustě věcem nerozumí. My rozumíme tomu, proč by studio (zatím) nechtělo natáčet čtvrtou část. Ale zároveň víme, že by to byla obrovská škoda, protože další příběhy této rodiny (i když už bohužel bez Leonarda Nimoye a Antona Yelchina) stojí za to vyprávět!

FOTO: CinemArt