Třebaže po technické stránce vypadá tenhle film překvapivě dobře, po té obsahové si režisérka Eva Husson asi přeci jen vybrala náročnější sousto. Kór když se tenhle příběh zakládá na skutečné události. Ženy-vojandy jsou velice ožehavým tématem, zvláště pak v arabském světě, kde ve většině států mají oproti mužům hodně omezená práva. V Bojovnicích slunce se vracíme o nějakých šest roků zpátky do (divokého) Kurdistánu, kde se poměrně zběsile bojuje. O akci se pouze nemluví, což je fajn, jelikož technická stránka je opravdu zdařilá (až na pár zdlouhavějších sekvencí – např. tu „tancovací“) a některými akčnějšími okamžiky Bojovnice slunce dokonce připomenou tvorbu Kathryn Bigelow.

Zaměříme se na Bahar a její jednotku žen-bojovnic-soudružek. Většina z nich si v minulosti prošla únosy, ponižováním a staly se sexuálními otrokyněmi, jak uvidíme ve flashbackách. Teď však pod vedením silné velitelky povstaly a hodlají dobýt město, kde by se měl nacházet Bahařin syn, který byl rekrutován pro válečné účely. Cíl mise je jasný – zbavit město nadvlády nepřátel a zachránit syna. Všechno bude pečlivě dokumentovat nikoli americká, nýbrž francouzská válečná reportérka Mathilde (Emmanuelle Bercot), která rovněž přišla o ledacos včetně oka. A proto se jedna z produkčních společností, které podpořily vznik filmu, jmenuje Elle Driver (samozřejmě podle postavy, kterou hraje Daryl Hannah v Kill Billovi).

Postava Bahar se stává čím dál zajímavější. Je vzdělaná a prošla si velice složitým obdobím, která ji příliš nepoznamenalo, ale naopak zocelilo. Navíc se tváří býti ještě statečnější a odhodlanější, než její mužští kolegové. Golshifteh Farahani to velice sluší a je znát, že do hraní této postavy se pustila s velkou vervou. Tady možná nebude od věci zmínit snad zřejmou skutečnost, že ač jsou válečné momenty zachyceny vcelku působivě, režisérka naopak nechce být naturalistická a explicitní ve zobrazování nahoty. Přeci jenom zmíněná herečka pochází z Íránu a tam může i odhalený dámský kotníček vést u některých autorit ke hněvu. Vlastně herečky ani nesmí před kamerou kouřit cigaretu (Aghar Farhadi a Leila Hatami to v Rozchodu Nadera a Simin naschvál porušili).

 










 

Eva Husson, která předtím natočil jediný celovečerák, mluví v bonusovém rozhovoru na DVD o tématech jako patriotismus, znásilnění nebo kolektiv vs. jednotlivec. Na všechny v tomto bijáku skutečně dojde, takže její záměr se z tohoto pohledu do značné míry podařilo realizovat, což ne vždycky platí. Kór při takhle troufalém námětu. Akorát ten závěrečný titulek by možná bývalo nebylo od věci mírně poupravit. Řekl bych, že velký přínos Bojovnic slunce spočívá hlavně v tom, že tento počin režírovala a napsala žena. Protože kdyby ho natočil režisér, s největší pravděpodobností by vypadal o dost jinak.

Bojovnic slunce takhle nabídnou některé pozoruhodnější momenty. Na prvním místě bude asi třeba uvést ten porod jen pár metrů za bezpečnou státní hranicí. A ještě k tomu vsedě. Tady se tuplem nelze ubránit dojmu, že režisérka nechala skutečné události stranou a zvolila uměleckou licenci za účelem dramatizace. A kdyby se to takhle fakt stalo, stejně není dobré, že to působí jako fikce. Bojovnice slunce mě malinko připomněly tituly Vidíš měsíc, Danieli (asi proto, že se taky odehrává na Blízkém východě a viděl jsem ho nedávno) a Zredigováno od Briana De Palmy, což vlastně ani v tuhle chvíli pořád přesně netuším proč. Sluší se ještě dodat, že filmy odehrávající se v Sýrii, Iráku, Pákistánu, Afghánistánu nebo Kurdistánu se málokdy z pochopitelných důvodů natáčí v daném státě. V Bojovnicích slunce suplovala Gruzie, což se ukázalo jako velice dobrá volba.

FOTO: Film Europe