Tentokrát jde o to, že Ray – pravá ruka Mickeyho Pearsona (Matthew McConaughey), který kšeftuje s trávou ve velkém, má ve svém domě nečekanou návštěvu, kterou není nikdo jiný, než proradný soukromý vyšetřovatel jménem Fletcher (hvězda devadesátek Hugh Grant), který převléká kabát jako chameleon a který se jako slizký had proplétá mezi různými překážkami. Teď přichází s informacemi, za které požaduje 20 milionů. Informace tvoří celý příběh, který Rayovi (výborný Charlie Hunnam) vypráví, příčemž některé pasáže zná, jiné si Fletcher možná trochu upravil za účelem dramatizace, protože všechno už také zpracoval do podoby scénáře, který hodlá nabídnout šéfům studia Miramax (pamatujme, že Harvey Weinstein už tam nedělá).
Další významné úlohy v tomto sofistikovaném příběhu sehrají Mickeyho krásná manželka Rosalind (Michelle Dockery), která vede garáž/opravnu. Dále tady máme Matthewa Bergera (Jeremy Strong), který se tváří být Mickeyho kamarádem. Asii zastupují v této vysoké gangsterské hře ambiciózní Dry Eye (Henry Goulding), nešťastné jméno mající „pěšák“ Phuc (neplést s Fuck) a lehce staromódní Lord George. Své ke všemu bude míct co říct šéf bulvárního plátku Big Dave (Eddie Marsan). A nesmíme zapomenout na Kouče, což je nejen místní trenér boxu, ale zároveň velice slušný člověk, který nechce dělat a mít problémy, naopak si bere pod svá křídla mladistvé týpky, kteří by snadno mohli sejít na zcestí.
Už nějakou dobu má Guy Ritchie tu výhodu, že si může obsadit ty nejlepší herce a herečky, se kterými má jistotu, že pochopí všechny jeho záměry, a kteří zahrají cokoli. A kteří taky nemají problém s tím přizpůsobit se, když se rozhodne z minuty na minutu změnit kompletně celou scénu. Nesmíme opomenout důležitý fakt, že ve svých rolích mají co hrát a že snad každá má v té skládačce svůj pořádný význam, což dílu dodává na ucelenosti. Z tohoto úhlu pohledu udělal bývalý manžel Madonny kupříkladu od vychvalovaného Podfu(c)ku (který nejen vizuální stránkou připomene třeba o poznání méně známého Nejlepšího gangstera) velký skok kupředu.
Gentlemani patří k těm filmům, u kterých si nemůžeme být vůbec ničím jistí, dokud nenaskočí závěrečné titulky. Guy Ritchie zkrátka dělá věci jinak, dělá je velice dobře a dělá je podle původního námětu! A na rozdíl od těch velkých studiových bijáků jako Aladdin nebo Sherlock Holmes se nelze zbavit dojmu, že tyhle gangsterské legrácky natáčí hlavně pro sebe a ani se moc neohlíží na to, jestli se divákům (a možná i divačkám) budou nebo nebudou líbit. Většinou se líbí, přestože/protože se od ostatních žánrových podívaných přeci jen odlišují. A ani Gentlemani by neměli být v tomto směru žádnou výjimkou.
FOTO: Vertical Entertainment