Rozhovor: Peter Strickland

Vydáno dne 19.05.2019 (218 přečtení)
Jedním z hostů letošního Febiofestu byl anglický režisér Peter Strickland, jehož film In Fabric by měl v dohledné době zamířit i do našich kin. Ideální příležitost se ho zeptat na několik věcí. 

 










 

FDb: Věděl jste o Febiofestu, než jste na něj byl pozván, abyste představil projekt Průvodce zlem?
Peter Strickland: Abych byl zcela upřímný, tak ve filmových festivalech se moc nevyznám. A o Febiofestu jsem nevěděl, což je strašné říct, protože letos probíhá už šestadvacátý ročník. Ale teď už o něm vím, což je důležité.

FDb: Se svými filmy jste se ale podíval na několik festivalů, včetně slavného Toronto International Film Festivalu. Kde se vám nejvíce líbilo? Jak z hlediska atmosféry, tak co se lidí týče?
Peter Strickland: Cannes. Ne, dělám si srandu, v Cannes jsem nikdy nebyl. Nejvíce se mi líbilo v Piešťanech na Slovensku. Je to relativně nový festival. Myslím, že letos bude asi třináctý ročník. Koná se v lázeňském městě a má velice odlišnou atmosféru. Lidi tam bydlí ve stanech a je tam velmi pohodová atmosféra. Navíc se dá všude dojít pěšky. Nepotřebujete auto, což je dobré, protože já auta nemám rád. Je tam taky čistý vzduch, a i když je to malé město, je plné studentů a všichni chodí na filmy.

FDb: Pojďme teď zpátky na začátek vaší filmové kariéry. V jaký moment jste si řekl, že se stanete filmařem?
Peter Strickland: Když jsem byl mladší, vymyslel jsem si deset filmů, které jsem nosil v hlavě, protože jsem se nudil. A říkal jsem si: „Vlastně pořád vymýšlím nějaké příběhy, tak bych se tím mohl živit.“ Nic jiného mně totiž nešlo. To mi ale bylo šestnáct. Zlomovým momentem bylo, když jsem viděl film Mazací hlava. Tehdy mi bylo asi sedmnáct. Ta atmosféra a práce se zvukem ... Ten zvuk tam byl pouze ilustrativní, vyjadřující stav mysli. A ty ostatní zvuky, které by se ostatní režiséři snažili eliminovat, jako potrubí a radiátor. To bylo úžasné. Tenhle zážitek mi nadobro změnil život.

FDb: Coby režisér, pamatujete si váš první natáčecí den na debutu Katalin Varga?
Peter Strickland: Ano, pamatuju. Pamatuju si, že se nám nedařilo zprovoznit zvuk, což je trochu ironické, když ten film získal cenu právě za zvuk. Zoltán Karaszek se s tím pral několik hodin. Takže to byl můj první natáčecí den.

FDb: Katalin Varga byl hodně nízkorozpočtový projekt. Řekl byste, že tahle skutečnost ovlivnila vaši práci i na budoucích projektech? Kupříkladu Robert Rodriguez natočil svou prvotinu s názvem El Mariachi za pouhých 7 000 dolarů a i v jeho dalších filmech je patrný tenhle One-Man Crew styl. Myslíte, že vás to ovlivnilo, přestože s větším rozpočtem si samozřejmě můžete dovolit více, nejen co se týče kamerového vybavení …
Peter Strickland: No, na filmu Katalin Varga jsme měli akorát stativ a tři lampy. Natáčeli jsme rychle. Ale jakmile máte steadicam, tak se ten natáčecí proces hodně zpomalí. Takže s lepším kamerovým vybavením možná získáte plynulejší záběr, ale zase ztratíte čas. Často si říkám, jestli bych film Katalin Varga natočil dneska. Tehdy jsem byl mladý a trochu zoufalý a naštvaný. Myslím si ale, že moje hlavní inspirace nepochází ze světa filmu. Byly to určité hudební skupiny jako Stereolab, kteří dělali soundtrack k mojí povídce v Průvodci zlem. Jim nejde o to se za každou cenu proslavit. Ben Wheatley teď taky udělal takový menší film. Na jednu stranu udělá veliký akčňák typu Křížová palba, ale na druhou klidně natočí nízkorozpočtový biják. Myslím, že to stihnul za deset dnů.

 










foto z povídky Švecův úděl z filmu Průvodce zlem
 

FDb: Ben Wheatley s vámi spolupracoval na Pestrobarvci petrklíčovém
Peter Strickland: On je součástí společnosti Rook Films, ale na place se nikdy neukázal. Což je dobře, protože on je skutečný režisér. Kdybych já byl výkonný producent, taky bych se na place neukázal. Seděl bych u telefonu a čekal, kdyby mě náhodou někdo potřeboval. Třeba kdyby si štáb stěžoval na jídlo.

FDb: Nestudoval jste filmovou školu …
Peter Strickland: Zkoušel jsem to, ale nevzali mě.

FDb: OK, ale sám jsem přesvědčený o tom, že když nemáte filmovou školu, je to více osvobozující. Nebo jste toho někdy na place litoval, že nemáte filmovou školu?
Peter Strickland: Myslím, že filmová škola je dobrá akorát na to, abyste si vytvořili kontakty. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se setkal s důležitými lidmi. Je zajímavé, že teď občas vypomáhám mladým režisérům. Hodně mladých režisérů v Anglii má teď nějaké mentory. A jsou to velká jména jako například Kenneth Branagh. Bylo by skvělé, kdy i mně takhle někdo radil. Ale ta možnost nebyla. Takže jsem mohl akorát natáčet filmy na kameru Super 8. Poprvé v roce 1992. A točil jsem i na šestnáctimilimetrovou kameru. První film v roce 1996. A o třináct roků později jsem natočil svoji celovečerní prvotinu. A přitom jsem nikdy nebyl chudý. Pocházím ze střední třídy. Když jste chudý, musí být všechno desetkrát složitější. Je to mix štěstí a tvrdé práce. Tenkrát jsem byl hodně zoufalý, že jsem se na univerzitě v Readingu nedostal ke studiu filmu. Musíte napsat esej o režisérovi nebo o herci. Já jsem psal o Stanu Brackhageovi a Jacku Smithovi. A nevzali mě. Pak jsem potkal studentku, která se tam dostala, a říkala, že psala o Kevinu Costnerovi. Říkal jsem si: „To si snad, kurva, dělaj srandu!“ Takže jsem byl zoufalý ještě víc. A dosud jsem se s tím nesmířil. Jako režisér často nezískáte herce, jakého pro daný projekt chcete. Složité je ty filmy i zafinancovat. Na to si zvyknete. Ale to odmítnutí mě pořád štve. Takže se mi kvůli vám vrátily špatné vzpomínky. Doufám, že si to uvědomujete, pane redaktore. (úsměv)

FDb: Tak to sorry. Ale snad vás potěší, že váš film Pestrobarvec petrklíčový na mě hodně silně zapůsobil, když jsem ho viděl poprvé. Podle mě je vynikající. Ale když se na něj podíváte vy, teď s odstupem nějakých čtyř roků, je něco, co byste na něm udělal jinak?
Peter Strickland: Samozřejmě! Ale když nějaký svůj film dodělám, tak už se na něj znovu nedívám. Ale ten film samozřejmě znám, takže si občas říkám: „Sakra, tohle jsem měl udělat takhle. A tohle takhle.“ To si říkám často, ale nesmíte skončit jako George Lucas, který pořád něco ze svých filmů zpětně předělává. Prostě se s tím musíte naučit žít. Jsou také nápady, které si můžete schovat pro další film. Během realizace každého filmu se může stát, že všechno nevyjde podle původních představ. Film je živý organismus. Prostě jsme natočili film tak, jak jsme nejlépe uměli. Mám velkou radost z toho, že můžu natáčet filmy.

FDb: Vzpomínám si, že když přišel tenkrát Pestrobarvec petrklíčový do kin, tak spousta kolegů a kolegyň psalo, že Cynthia a Evelyn jsou lesbičky. Přitom v jejich světě či možná alternativní realitě muži neexistují, takže já je jako lesbičky nevnímám. Zamýšlel jste to stejně?
Peter Strickland: Přesně tak jsem to zamýšlel. Není to lesbický film, ale není vlastně ani heterosexuální. Pro mě je to sadomasochystická love story. Je to o vztahových kompromisech, včetně čůrání do pusy. Někdo chce holt bydlet v domě, někdo v bytě, někdo dělá práci, která kompromituje práci toho druhého ... Měla by Cynthia pokračovat v takovém vztahu, kdy má dělat věci, které nechce? Nebo by měla prostě Evelyn říct, že tohle nechce? Odpovědi na tyhle otázky nemám, pouze je prezentuju divákům. Nechci se stavět na stranu té či oné postavy. Ale je to zajímavé, když máte dvě postavy stejného pohlaví, tak si prostě můžete vyhrát. Zato když máte muže a ženu, není to ono, protože za takovýchto okolností může zaúřadovat genderová politika.

FDb: Vizuální stránka tohoto filmu je naprosto úžasná. Jak přesně probíhala spolupráce mezi vámi a kameramanem Nicem Knowlandem? Přeci jen jsou režiséři, kteří na kameramanovi rádi nechávají otázky typu ‚kde bude kamerová jízda‘ nebo ‚jaká se zvolí velikost záběru‘ …
Peter Strickland: U mě to je tak půl na půl. Nic sám dělal hlavně osvětlení, protože v tom já moc dobrý nejsem. Co se kompozice týče, pracujeme na ní společně. Občas určí velikost záběru on, občas to udělám já. My totiž neděláme storyboard. Předtím, než přijedou herci, jdeme na plac jenom my dva a na všem se dohodneme. Mně se líbí, že ty věci nacházíme spontánně. Oba máme rádi dlouhé objektivy. Nica také napadlo používat ta zrcadla, třeba při scéně s truhlářkou. Vlastně kdykoliv je Evelyn vzrušená, používáme zrcadla.

FDb: Jeden záběr, resp. minimálně jeden záběr v tomto filmu jste si prý vypůjčil z Morgiany od Juraje Herze
Peter Strickland: Ano, od Juraje Herze jsem opisoval. Je to trochu zvláštní. Vždycky jsem měl tendenci opisovat věci odjinud. Ale ve svém novém filmu In Fabric jsem neopisoval vůbec nic. A přitom mě obvinili, že právě tady jsem opisoval nejvíc, protože existují jiné filmy s prokletými šaty, o čemž jsem neměl tušení. Přísahám! Trochu mě to vyděsilo.

FDb: Juraj Herz tvrdil, že od něj v případě jedné scény v Schindlerově seznamu opisoval i Steven Spielberg. jde o tu, kdy si židé myslí, že budou zplynováni, ale nacisté jim pustí sprchu. Sám zažil jako dítě koncentrační tábor a tahle scéna se objevuje v jeho filmu Zastihla mě noc
Peter Strickland: Ano, o tom vím. Myslím, že na něj snad i podal žalobu. 

 










foto z filmu Pestrobarvec petrklíčový
 

FDb: Je pravda, že hercům a herečkám na place hodně pouštíte hudbu, o které jste přesvědčený, že nejlépe vystihuje danou scénu, místo toho, abyste jim přímo řekl, co přesně od nich chcete?
Peter Strickland: Ano, hercům hodně pouštím hudbu. Funguje to pro mě i pro ně. Třeba Sidse (Babbett Knudsen - pozn. aut.) se to hrozně moc líbilo. Poznala tak tu náladu, jakou jsem po ní chtěl. V případě filmu In Fabric jsem hercům hudbu taky pouštěl … Je zvláštní, že děláte filmy, protože nejste dobrý řečník. Umím docela dobře psát. Ale jak přijde na mluvení … Ostatně viděl jste to při dnešní Q&A. Když se ta paní zeptala, proč se lidé tak rádi bojí, vůbec jsem nevěděl, jak na tu otázku odpovědět. A když se herec zeptá: „Jak chceš, abych se v té scéně cítil?“ Tak já o tom vůbec nemám šajn. Prostě mu pustím hudbu a on to pochopí.

FDb: Nemůžu se nezeptat na takovou velice delikátní věc. Týká se scény s truhlářkou, ve které se mluví o „lidském záchodu“. Jak přesně to funguje? Dokonce jsem si všimnul, že v závěrečných titulcích byli i „konzultanti ohledně lidského záchodu“ … Funguje tenhle jinak, než ostatní lidské záchody?
Peter Strickland: To nevím, jak přesně tenhle lidský záchod funguje, protože jsem zrovna stál venku. Ne, dělám si srandu. A nevím teda, kolik lidských záchodů znáte. Je to prostě taková bedna, aby Cynthia mohla načůrat na Evelyn. Verze truhlářky je ale jiná a tak trochu tajemná, což jsem chtěl, aby tak zůstalo. Skutečnou pravdu v tomhle znají akorát Fatma Mohammed a Chiara d’Anna. My jsme stáli opodál a vlastně jsme ani nechtěli vědět, jak přesně to funguje. Ale mně se vždycky líbily záhadné bedýnky.

FDb: OK, tradiční otázka na závěr: Chystáte už nějaký další celovečerní film?
Peter Strickland: Pracuju na něm. Vlastně pracuju na třech různých projektech a ještě nevím, který půjde do výroby jako první. Už sedm let pracuju na filmu s názvem Night Voltage, ale nemůžu o něm nic prozradit. Kromě toho, že je to takový protipól k Pestrobarvci petrklíčovému. Tady budou jenom muži. Ten film zkoumá jejich energii a hédonismus. Odehrává se to v New Yorku v roce 1980. Bude to hodně o sexuálních nočních klubech. Hodně hédonistické. Další bude naopak film pro děti. Sice jsem ještě nepodepsal kontrakt, ale produkční společnost ho už odsouhlasila. A pak se vrátím k sexu a násilí. Vedle toho půjde ještě o jeden nízkorozpočtový projekt. Nicméně dopsaný scénář má pouze Night Voltage. Ale ten je hodně složité zafinancovat. I kvůli tématu, i proto, že se jedná o dobový projekt. Nikdy nevíte.

FOTO: febiofest.cz, cinema.de
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Tři blízcí neznámí

Dokument z kategorie „To nevymyslíš“ o třech rozdělených a zase spřátelených trojčatech, jejichž příběh... celý článek

DVD

Recenze: Hráči se smrtí

Podobně jako Pán prstenů nebo Hobit, také tento film vypráví o cestě tam a zase zpátky.  celý článek

Skylink

Příběh boha

Určitě jste to už zažili. Když se dostanete do nepříjemné situace nebo po něčem moc toužíte, začnete prosit klidně všechny svaté, ať při vás stojí. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2019, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.064/0.038
Partneři:
MODEMI.cz - vyhledávač módy | hotel pro psy