Zastihla mě noc

Jsem velký fanda na životopisné filmy, ale   tenhle se příliš nepovedl. A nejde o to, že je   o glorifikované komunistické odbojářce.   Koneckonců každý, kdo obětoval svůj život v   nacistickém koncentráku zaslouží minimálně   respekt. Pan režisér Juraj Herz dělal za pomoci   kameramana Růžičky co mohl, ale přesto   výsledek dvakrát přesvědčivý není. Jedním   z hlavních důvodů je podle mého názoru fakt,   že na představitelku hlavní role Janu   Rihákovou-Dolanskout tohle byla prostě příliš   velká kláda.

Na tomto životopisném příběhu, komunistické   novinářky Jožky Jabůrkové, umučené v   Ravensbrücku, jsem kdysi, ještě za komančů   byl v kině. A pamatuju si, že se mi v něm   tenkrát líbila muzika Michaela Kocába, s   motivem panovy flétny. Když jsem si to teď, po   mnoha a mnoha letech, znovu divácky zopákl,   překvapilo mě, jak moc je film ideologicky   poplatnej době. Sakra, vždyť v osmdesátým   pátým, už snad nebyla tak krutá   normalizace…? I ta muzika mi dnes přijde často   příliš lacině patetická. Ale úplně blbá   není. Úplně blbý není ani ten film. Je   natočen poměrně velkoryse výpravně. Vadí mi   ale pravidelné, neinvenční střídání   časových rovin. A pak taky barevná   „flashbacková“ stylizace obrazu, ovšem to   také může být kvalitou shlédnutého videa.   Dost slušný mi přišel výkon Jany Dolanské v   roli hlavní hrdinky, i některé další. A pak   má film jednu hodně silnou sekvenci, která je   silná i po letech. Taková mi přišla scéna ve   sprchách, kdy mají vězenkyně strach, že   místo vody, vytryskne ze sprch plyn, jak tomu v   některých případech bylo. Kvůli této   pasáži má cenu film shlédnout i po letech, z   té mi běhal mráz po zádech a je umělecky   silná. Zbytek filmu nepatří k   nejpodařenějším Jurajovým opusům.

Pro mne nepřijatelný způsob vyprávění. Tohle   fakt nesnáším, chvíli v tom čase, chvíli v   onom, tohle prostě pro mne není. Zajímaly by   mne například postavy, i prostředí   koncentráku, ale poslouchat prndy co bylo, když   bylo... Náboženskou fanatičku - matku by bylo   třeba odstřelit hned na začátku. Vadila mi i   hudba. Ta ostravština se mi hodně nepozdávala.   Proč jí nemluvila Jožka?? Nu, tak oceníme   alespoň snahu, říkal jsem si. Ale jakou? Že se   z celého příběhu režisér pokusil udělat   jakousi psychostudii?? Že v jedné z klíčových   scén ve sprchách kameraman požil alkohol a   pokusil se o „found footage“? Ne. Tím to u   mě definitivně zazdil. Takže se prostě motáme   v ději se spoustou retrospektiv a soustředit se   na linii příběhu je prostě nemožné. Nedat   nic nemohu, protože ve filmu je několik scén,   které zaujaly. Takže, příště, sestříhat   film tak, aby byl v jedné dějové ose, jinak si   jej, podle mne, strčte, víte kam.   2013033012934/12940

Film Zastihla mě noc se na obrazovkách neobjevil   téměř čtvrt století. Myšleno na obrazovkách   hlavních televizních stanic. Snad tvůrcům   programů vadí, že hlavní hrdinkou je   komunistická novinářka. Film byl tedy nasazen   do programu, avšak pět minut po půlnoci a snad   na něj neprošla žádná upoutávka. Naštstí   jsem měl možnost si jej povšimnout, s ohledem   na pokročilou dobu nahrát a následně pustit.  
Je to výpravné drama Juraje Herze, které se   odehrává v ženském koncentračním táboře.   Je zde umístěna i komunistická novinářka   Jožka Jabůrková, která byla krátce po   obsazení Československa hitlerovskou armádou   zatčena. Děj filmu střídá reálný čas   plynoucí na půdě koncetráku s retro záběry,   které jsou hrdinčinou vzpomínkou na minulost.   Sledujeme tedy nejen její pobyt ve vězení, ale   také její dětství, studentská léta, osobní   prožitky, politickou aktivitu i manželství.  
Film jsem naposledy viděl jako děcko právě   před těmi 25 lety a mnohé záběry jsem si   pamatoval dodnes. Byly totiž silně sugestivní.   Např. na scénu kdy kamera zabírá vyřízlou   díru do nohy jedné z vězenkyň, kterou   prolézají bílí červi, tak na tu se   nezapomíná.