Kdysi před léty měl Christian konflikt se zákonem. Dneska je to jinačí. Chce zapomenout na svou minulost, a proto nastupuje do supermarketu, který spíše než Tesco nebo Penny Market připomíná Makro. Ale to není až tak důležité. Důležité je, že se ho ujme kolega Bruno a naučí ho skoro všechno, co je v práci nutné znát. Třeba jak řídit ještěrku a jak s ní zasunovat palety s basama do úplně horního regálu. Jedou o přestávce při kafi natrefí na Marion z oddělení cukrovinek. Nápoje a cukrovinky v supermarketu nejsou jako Montekové a Kapuleti ve Veroně, takže se v pohodě toleruje i bližší vztah. Přesto se neobejde bez jistých obtíží.

Pakliže pracujete v nějakém supermarketu nebo v něm nepracujete, ale zajímá vás, jak to chodí v zákulisí, tak by to neměl být důvod, proč vyrazit na Lásku mezi regály. Režisér a spoluscenárista Thomas Stuber se více než na prostředí soustředí na postavy. To znamená, že bychom se klidně mohli bývali pohybovat v instalatérství, železářství, papírnictví nebo při troše dobré vůle v továrně na bonbóny nebo krabice či pet lahve. Pak by se to akorát nejmenovalo Láska mezi regály, nýbrž Láska mezi pásy. Ale to není až tak důležité.

Důležité je, že Christian jest v podsatě outsider, který se snaží zapadnout do společnosti poté, co se z ní sám dobrovolně vykázal. Navíc vypadá trochu jako Joaquin Phoenix, což asi taky ničemu zrovna neprospívá. Ale nic. Zároveň je takový nesmělý, přičemž chvíli není jasné, jestli toho Marion nebude chtít nějak využít/zneužít. Nicméně i ona má určité trable, kvůli kterým na nějakou dobu zmizí z práce. V závěru dostane svůj prostor i Bruno, jenž jezdil s kamionem a teď si trochu stýská. A nejen Christianovi, nýbrž i ostatním kolegům se snaží v případě potřeby pomoct.

Ta romantická linka je tady rozvíjena velice pomalu. Po kafi trvá dobu, než bude předán prezent k narozeninám a následná cesta do jejího domu s kytkou už pomalu hraničí se stalkingem. Společné dialogové scény nepostrádají takovou (rozto)milou nesmělost a intimitu, až to chvílemi působí dojmem, že režisér ještě během natáčení váhal, jestli vůbec chce příběh Christiana a Marion vyprávět. U Bruna je to trochu něco jiného, leč vlastně poněkud z kontextu vytrženého, což platí i pro ty opakované pasáže. Teď nemám na mysli rafinovanou rapidmontáž s oblečením zdůrazňující stereotyp, ale ty sekvence, kdy se pouze ještěrkou jezdí mezi regály. Tu za doprovodu Strausse, tu za doprovodu gospelu.

Láska mezi regály je počin v první řadě festivalový, a proto se jedná o jeden z mála německých bijáků, jaké jdou u nás do kin v původním znění. Na rozdíl od Spolu to dáme či série Fakjů pane učiteli. Jedna reference: v Občanu Kaneovi se řeší, co znamená slovo "poupě", které titulní postava vysloví těsně před smrtí, V Lásce mezi regály se zase často ozývá zvuk moře, přičemž v závěru bude vysvětleno trochu tragikomicky, proč tomu tak je. Jedna poznámka: Frantz Rogowski (Victoria), Sandra Hüller (Tony Erdmann) a Peter Kurth (aka Schmitke) zahráli své role velmi citlivým a odpovídajícícm způsobem. Jedno upozornění: jelikož se pohybujeme v prostředí supermarketu, není film vizuálně příliš atraktivní. Ačkoliv při lepším nasvícení to rozhodně mohlo být lepší i z tohoto úhlu pohledu.

FOTO: Film Europe