Kdesi v Severním ledovém oceánu stále blbnou americké a ruské ponorky. V ruském táboře dojde k puči, který provede bláznivý generál a odnese to i prezident země. Situace se začne vymykat kontrole, takže bude zapotřebí vyhledat někoho, kdo se nebojí a kdo se vyzná. Tak jako misionáři vyhledali Johna Ramba, tak jako Schofield Kid vyhledal Billa Munnyho a tak jako čtyři jamajští bobisté vyhledali Irvinga Blitzera, vyhledali i členové Navy SEALs někde ve skotské vysočině Joea Glasse. Přičemž tehle Glass rozhodně není žádný pan Skleněný! Pod jeho vedením bude muset USS Arkansas vykličovat ze spletitých průšvihů, zatímco na souši se mariňáci pokusí zachránit ruského prezidenta ze spárů ruských odpadlíků …

Tenhle Glass má blíže k Mikeu Banningovi, jehož si Gerard Butler zahrál v Pádu Bílého domu a Pádu Londýna. Jenomže ani účast oblíbeného herce nedokáže vyvážit tu bídnou a dosti zcestnou zápletku, ve které se Rusové staví proti svým (prezidentům i bratrům ve zbrani) a ve které je už předem jasné, jak to dopadne. To znamená, že prohlášení typu „film přejímá žánr klasického ponorkového thrilleru – s nervydrásajícím napětí, klaustrofobií a fyzickým i psychickým tlakem“ jsou poněkud přehnaná a ten, kdo je vymyslel, je snad vymýšlel na Apríla. Srandista.

Nic z toho se nekoná, i když se režisér Donovan Marsh hodně snaží a Útok z hlubin vlastně nejvíce překvapí tím, že je znát, že nešlo o žádnou lacinou záležitost a akční scény, byť tedy především ty na souši – rozhodně nepostrádají na zajímavosti a příznivce žánru potěší. Nicméně pod mořem se s klaustrofobií a faktem, že posádka musí bezpodmínečně spolupracovat, protože není kam utéct, prakticky vůbec nepracuje. Hlavně, že se poměrně snadno překecávají ruští důstojníci (Michael Nyqvist v jedné ze svých posledních rolí) a že jsou tito ruští důstojníci ochotní na první dobrou spolupracovat.

Z dalších známých herců se tady objevují ještě Common a Gary Oldman (jenž svou postavu ztvárňuje poměrně tuctově – ale tak Nejtemnější hodinou si laťku nastavil docela vysoko, že?), leč jejich role jsou vlastně tak nevýrazné, že je klidně mohli hrát méně známí představitelé. Útok z hlubin tedy rozhodně není žádnou propracovanou charakterovou studií a ty nemasné neslané postavy si proto jenom složitě získávají sympatie. A to je problém, když ty ponorkové scény v žádném případě neuhranou. V podstatě taky sledujeme dva filmy v jednom, což nepotěší, jelikož výsledek jest ve finále poněkud rozpačitý a polovičatý.

Útok z hlubin se v originále jmenuje Hunter Killer. Tak se označuje útočná ponorka s cílem najít a zlikvidovat protivníka. Cool název pro film, který určitě není tolik cool. Za Ponorkou a Ponorkou U-571, do které vložil spoluscenárista David Ayer své vlastní zkušenosti, nepřekvapivě o dost zaostává. Pokud se vám líbil Hon na ponorku, který osobně považuju za nejméně povedený počin věhlasného Johna McTiernana (Rollerball byl alespoň vtipný v tom, jak byl hloupoučký), asi budete spokojení i po zhlédnutí Útoku z hlubin.

FOTO: Bontonfilm