Vilnius, Litva. Agent Drew musí právě utíkat před bandou nepřátel. Na druhé straně světa si zatím Audrey stěžuje nejlepší kamarádce Morgan Freemanové, že se s ní rozešel esemeskou. Zanedlouho ji odchytne agent Sebastian a spolu s kolegou Dufferem se začnou vyptávat. Drew mezitím přicestuje zpět, aby své bývalé předal zdánlivě bezcennou trofej, kterou bude nutné předat v jedné vídeňské kavárně kontaktu, co si říká Verne. A protože obě holky nemají zrovna nic lepšího na práci, vydají se do Evropy za hodně bizarním dobrodružstvím.

V první řadě je skvělé, že tahle komedie nepostrádá nadsázku. Kdyby ji postrádala, byl by to naprostý průšvih. Že není na rozdíl od naprosté většiny ostatních hollywoodských předvídatelná, vlastně nebude zcela ku prospěchu. Skutečně se jen velmi obtížně odhaduje, co se stane v následující scéně, ale to do značné míry pouze proto, že si tím patrně nebyla jistá ani sama režisérka se svým spoluscénáristou. Nelze se tedy zbavit dojmu, že spousta věcí vznikala přímo na place, a snad aby zakryla své režijní nedostatky, nechala herce improvizovat, což ničemu nepomohlo ani v případě Kate McKinnon, která mnohými replikami a gesty vtiskne postavě Morgan takový charakter, že ji málokdo označí za svou oblíbenou.

Mila Kunis naopak předvádí podobný výkon, jako ve svých předchozích komediích typu Kamarád taky rád nebo Matky na tahu, což znamená, že se ty dvě neustále vybíjejí a chemie mezi nimi v podstatě nefunguje. Sotva se s takto prezentovanými figurami dokáže někdo stoprocentně ztotožnit a odžít si s nimi celý příběh, během kterého se stane dost divných věcí, které asi měly být vtipné, ale nejsou. Třeba ruská zabíjačka (bývalá gymnastka) Naděžda, jejíž představitelka Ivanna Sakhno jest schválně namaskovaná tak, aby působila co nejméně sympaticky, nebo rozhovory u závěrečných titulků.

Jakoby se tvůrci snažili stavět na hlavu některá klišé, avšak nakonec se ve svém záměru utopili, a tak si museli vypomoci infantilními vtípky jako například ve scéně, kdy Morgan nedokáže vyslovit název města Ústí nad Labem. Ano, kromě Vilniusu, Los Angeles, Vídně, Freeholdu, Budapešti, Amsterodamu, Berlína nebo Paříže se ve vítané (tj. nejnormálnější) sekvenci podíváme taky do Prahy, což potěší ještě více než v Bratrech Bloomových. A když už je řeč o stavění na hlavu, nejfajnovějšími postavami budou patrně šéfka v podání Gillian Anderson a Ólafur Darri Ólafsson, jenž otáčí lidi ve vzduchu a fláká s nimi o zem.

Špion, který mi dal kopačky představuje směr, jakým by se hollywoodská komedie rozhodně neměla vydávat. Snad kdyby byl věnován větší prostor a význam linii „před rokem“, která ukazuje, jak se Drew a Audrey seznámili. Nicméně i ona je polovičatá, tak jako všechno ostatní. Snad s výjimkou té honičky, která co do nápaditosti předčí poslední Mission: Impossible, přičemž na tuto sérii se ve Špionovi, který mi dal kopačky shodou okolností v jednom momentu přímo odkazuje. Film zmiňuje i další počiny a herce, jenže tak nečiní smysluplně jako nedávná Noční hra. A v několika momentech se navíc připraví o dobré vtipy, které se přímo nabízely. Proč? Protože prostě neví, čím chce doopravdy být. Stejně absurdní, jako když o sobě čtrnáctiletý teenager tvrdí, že už je vyzrálým dospělým.

FOTO: Vertical Entertainment