Znáte ten pocit, jak něco opravdu nemusíte, ale vlastně ani pořádně nevíte proč? Tak přesně takový vztah mám já k Bondovkám. Možná je to proto, že všechno, co jsem o agentovi 007 slyšel, co jsem viděl nebo o čem jsem se dočetl, mi vždycky připadalo až příliš tuctové. Možná je to proto, že když nějaká série čitá 6 a více filmů, začínám k ní být poněkud nedůvěřivý. A možná je to proto, že má své kořeny ve Velké Británii, která už spoustu let není takovou filmařskou velmocí jako USA. Doposud jsem vlastně viděl celé asi pouze dvě - tuto s Michelle Yeoh, což už je sice hodně dávno, ale vybavuju si, že se mi tenkrát docela líbila. Jenže to jsem ještě neznal Jasona Bournea ani Ethana Hunta. Přesto, když pak dávali před několika málo měsící v TV Casino Royale, říkal jsem si, že by bylo dobré se na tento film podívat. Líbil se mi ovšem pramálo.

Nicméně ohlasy na Skyfall tvrdily, že „tohle je úplně jiný Bond“. Takže jsem si řekl: „Proč ne?“ Zvláště když v kinech bylo jinak v minulých dvou týdnech k vidění v podstatě jen pár zajímavých titulů. Avšak v rámci už rozběhlých sérií se většinou snažím dokoukat předchozí části nebo si je připomenout. Udělal jsem to kvůli Mission: Impossible IV i kvůli Bourneovu odkazu (v obou případech šlo o tři díly). Ale patrně vůbec nic by mě nepřinutilo podívat se kvůli Skyfallu na předchozích dvaadvacet Bondovek. To už by opravdu bylo až příliš, že ano? Alespoň to však na férovku přiznám, na rozdíl od některých kolegů, kteří všechny neviděli, a přitom píší, že „Skyfall je suverénně nejlepší“.

Že mě příběhy populárního Jamese Bonda nikdy zrovna nezaujaly, ještě neznamená, že bych o něm vůbec nic nevěděl. Vím, co obvykle pije, vím, co řídí, vím, že má povolení zabíjet. Vím, že jeho šéfkou v MI6 je M. A hlavně vím, kdo jsou Bond Girls. A tak jsem si myslel, že také vím, co od Skyfallu očekávat. Jenže film nabídl něco docela jiného. Něco, co příjemně překvapilo. Nikoliv nadchlo, ale příjemně překvapilo. Tahle Bondovka holt asi bude opravdu jiná. Ostatně některé kolegyně a někteří kolegové dokonce dumají, jestli se vůbec ještě jedná o Bondovku.

Agent 007 zrovna plní misi v tureckém Istanbulu (shodou okolností ho uvidíme i v místech, kde se nedlouho před ním objevil Bryan Mills). Později, když se pere na jedoucím vlaku s raubířem, který ukradl hard disk s důležitými informacemi o tajných agentech, je omylem sestřelen svou kolegyní Eve, která zkrátka musela i přes neoptimální pozici poslechnout rozkaz M. Bond je prohlášen za mrtvého, ale ve skutečnosti vypadá situace jinak. James se tímto poslal do důchodu a užívá si v přímořském letovisku alkoholu a holek. Ovšem jen do chvíle, než se dozví o bombovém útoku na budovu MI6 v Londýně. Ukáže se, že někdo jde přímo po M. Bond se tak znovu hlásí do služby, aby zjistil kdo, kde, kdy, jak a proč chce jeho nadřízenou zabít. Stopa vede do Šanghaje, Macaa a spolu s hlavním hrdinou se podíváme i do Skotska. A to by v tom byl nevímkdo, aby Bond cestou nepotkal nějakou pohlednou slečnu …

Nejvíce mě překvapily dvě věci. Zaprvé, že celý film působí i přes některé náročnější akční scény (některé momenty v nich jsou skutečně pouze na efekt) spíše komorně, než velkolepě. Nic není tak zběsilého jako v Bourneovkách a nic není tak nesplnitelného, jako v případě misí Ethana Hunta. To mě mimochodem utvrdilo v názoru, že kdyby šli někdy tito tři proti sobě, Jason Bourne by z tohoto souboje vyšel jako jasný vítěz, následován Ethanem Huntem. A to i přesto, že měl v zatím posledním díle k dispozici lepší vychytávky. Skyfall se zkrátka snaží být co možná nejrealističtější a nejuvěřitelnější (na rozdíl od Casina Royale, kde byly některé scény přeci jen trochu přehnané), což je vzhledem ke konkurenci dalších elitních agentů na filmovém plátně rozhodně krok správným směrem.

A zadruhé, hlavní záporák v podání Javiera Bardema mi nepřipadal příliš nebezpečný. Přitom se snad říkalo, že bondovští záporáci jsou jedni z nejukázkovějších. Třeba takový Robert Rodriguez v souvislosti s Machete Kills prohlásil, že „záporák bude tentokrát bondovských rozměrů.“ Pokud by to platilo i pro Skyfall, tak by byl oproti Torrezovi (Steven Seagal) z jedničky jen pouhou loutkou. Čekal jsem někoho, kdo by měl takové prostředky, že by případně neváhal kupříkladu odcestovat na měsíc, tam postavil základnu, vyvinul nebezpečné zbraně (třeba vesmírnou bitevní loď), trpělivě vyčkal na ten správný moment, a pak v plné síle vrátil úder. Ale Skyfall není Iron Sky. Bardemův Raoul Silva se možná nejeví být tak nebnezpečným proto, že se nesnaží ovládnout svět, ani na něm vyvolat chaos/anarchii, ani ve velkém nezabíjí nevinné lidi třeba tím, že by nastražoval bomby na veřejných místech. S výjimkou jednoho „úletu“ v metru (výborná scéna), kdy dírou po výbuchu prolétne vlak o patro níž. Nicméně ze všech záběrů to vypadá, že je prázdný bez cestujících. Silvovi jde skutečně pouze o M, ovšem to neznamená, že by tím měl Bond nějak usnadněnou pozici.

Sice ještě pořád nepřesvědčil, že by byl jó nějaký vynikající herec, ale v roli Jamese Bonda je Daniel Craig zřejmě právě proto tak dobrý, protože tady v podstatě není potřeba nějakého strhujícího, procítěného výkonu. To, že si tuto úlohu zopakuje minimálně ještě dvakrát, lze tedy rozhodně považovat za dobrý nápad. O postavě, kterou hraje Javier Bardem, už řeč byla, ale k tomu, co už bylo řečeno, prostě musíme dodat, že je na tomto výborném herci a manželovi Penélope Cruz vidět, že si hraní padoucha Silvy ohromně užíval. Někteří kolegové jej přesto přirovnávali k Hannibalu Lecterovi, ale věřte, že k němu má opravdu hodně, hodně daleko. Menší, ale pěknou roli si připsala Naomie Harris, jejíž slovní přestřelky s Bondem a jejich narážky jsou velmi vtipné. Naopak ona Bond Girl, tentokrát s nádhernou tváří Berénice Marlohe, bohužel významnější úlohu nesehrála, přestože by si to bývala rozhodně zasloužila (a diváci taky), a jistě by to pak bylo všechno o něco zajímavější. Holt se tato ve Francii narozená herečka stává jen tou klasickou ozdobou.

Skyfall může a dost možná i bude zábavnou podívanou taky pro ty z vás, kteří, stejně jako já, agenta 007 zrovna dvakrát nemusí. Neznalost předchozích Bondovek vlastně vůbec ničemu nevadí, protože tato funguje velmi dobře i jako samostatný film. Originalitou sice nehýří, a to nejen z toho důvodu, že podobné postavy bychom určitě našli i v jiných počinech, ale filmařsky se jedná o velice slušně odvedenou práci. Režisér Sam Mendes tak potvrdil svou všestrannost, protože po takřka kultovní Americké kráse, (byť) předvídatelné gangsterce Cesta do zatracení, drsném i vtipném válečném dramatu Mariňák, ucházejícím Nouzovém východu s Leem a Kate (režisérovou bývalou manželkou) a vychvalovaném Všude dobře, proč být doma znovu úspěšně zamířil do vod zcela jiného žánru. Jo, ač možná někteří pochybovali, Skyfall toho nabízí mnohem více, než jen pozoruhodný koncept úvodních titulků a hodně povedenou titulní píseň.